S Andreou jsme byli kamarádi. Kolegové. Oba dva jsme už roky pracovali pro jednu globální americkou firmu, já v Rakousku a Česku a Andrea v Itálii a Belgii. Když se Andreova pozice přemístila z Bruselu do Prahy, snažil jsem se mu tady vytvořit co nejpříjemnější zázemí. Přivedl jsem ho do basketbalového klubu, za který jsme pak spolu hráli, brával jsem ho na různé víkendové a týdenní akce s kamarády a procestovali jsme spolu Egypt.

Nebyli jsme žádní velcí cestovatelé. Znali jsme hlavně Evropu z okna taxíku ze služebních cest, ten Egypt, Andrea procestoval část Indie a já jsem ušel trek do základního tábora na Mt. Everest v Nepálu a strávil tři měsíce potápěním v Thajsku. Jinak jsme roky seděli v kanceláři u počítače a kromě trochy basketbalu ani nijak zvlášť nesportovali.

Když jsem si začal plánovat svou cestu kolem světa, ani by mne nenapadlo, že na ni nevyjedu sám. Ale když se mi Andrea svěřil, že chce odejít ze zaměstnání, připadalo mi to jako ten nejlepší nápad. Ať jede se mnou. Aspoň na kus cesty. Ve dvou bude větší legrace. Andrea souhlasil a tak jsme po půl roce příprav a dalším třičtvrtě roce čekání na jeho uvolnění z práce v prosinci 2009 vyrazili.

Začali jsme sem psát zážitky z cesty a řekli si, že musíme napsat taky nějaké "O nás". "O Andreovi" a "O Frantovi". Kdyby to jednou četl někdo, kdo nás nezná. V Iránu jsme se do toho pustili a Andrea mi na překlad přinesl "rozhovor se sebou samým", kde se sám sebe ptal na jméno, přezdívku, věk atd. A tak jsem se rozhodl napsat "O Frantovi" tak trochu jako parodii na ten Andreův rozhovor. Jestli se mi to povedlo, posuďte sami.

O nepřipraveném Andreovi (21.12.2009)

- Kdo jsi?
Andrea Gusso

- Máš nějakou přezdívku?
Naposledy mi říkali Gándhín, Gándhí s benátským přízvukem ... možná kvůli mému účesu ...

- Kolik Ti je let?
Třicet tři, hezký věk, není-liž pravda? Narodil jsem se v jeden krásný den o půl třetí odpoledne. Bylo to 26. dubna 1976.

- Odkud jsi?
Jsem z Caorle, provincie Benátky. Rybářské a turistické městečko u moře, blízko laguny se spoustou mlhy a kostelní věží uprostřed.

- V jakém městě jsi naposled žil?
V Praze, v magické Praze. Žil jsem tam 2,5 roku. Před tím jsem nějaký čas žil v Bruselu, Miláně, Vídni a Terstu ...

- Takže asi dobře mluvíš Česky, že?
Vůbec ne! "Pivo" a "jeste jednou" - to musí stačit.

- Jaká je Tvá oblíbená barva?
Co to je za blbou otázku?

Po osmi letech strávených prací pro americkou nadnárodní společnost, čehož určitě nelituji, jsem se rozhodl sbalit si batoh a odjet, abych viděl, co se nachází ve světě. Nevěřím tomu, co mi o světě říkají ostatní. Jako svatý Tomáš, potřebuju vidět a dotknout se, abych uvěřil.

Když se mne lidé ptají, proč odjíždím, často odpovídám dvěma otázkami: A proč ne? A proč nejedete taky? Bylo by snadné zůstat tady v Praze, v krásném městě, kde mám skvělé přátele a příjemnou a dobře placenou práci. Mohl bych založit rodinu, koupit si dům, zlatou rybku a užívat si pohodlný život. Neodjíždím, abych hledal odpovědi v nějakém odlehlém místě světa. Byl jsem spokojený se svým životem a s tím, co jsem dělal a čeho jsem dosáhl.

Budu cestovat, protože chci cestovat, protože chci vidět, protože chci cítit, protože se chci dotknout, protože se mi to líbí. Není to dostatečně dobrý důvod? Musím taky dodat, že na tu cestu můžu vyrazit, protože nemám rodinu, nemám hypotéku a moje zdraví - no radši o něm nemluvme.

Určitě nejsem objevitel ani dobrodruh. Cestovatel nebo turista? Ať už cokoliv z toho, jsem si dobře vědom, že na to nejsem připraven. Ale nemyslím si, že člověk k odjezdu musí mít všechno připravené. Detailní plánování a řízení nechám korporátnímu životu. Ať jsme překvapeni, aspoň trochu.

Cítil jsem se připraven, když jsem jel před pár lety do Indie, a Kalkata mne dostala. Čekal jsem to nejhorší v Egyptě a objevil jsem spoustu pozitivních a zábavných věcí. A co třeba Japonsko? Jak to tam můžete pochopit, když nejste Japonec?

Nakonec jsem pochopil, že se můžete připravit na cokoliv, ale vždycky se objeví něco, co vás překvapí. Takže jedu, nepřipravený, kolem světa. Připojte se ke mně, protože jste na konci "Žádné místo není tak daleko".

(Kontakt: gusso.andrea@gmail.com)

O nepřipraveném Frantovi (21.12.2009)

- Kdo jsi?
Jmenuju se František.

- Divné jméno, nemůžu je pořádně vyslovit. Nemáš nějakou přezdívku?
Mám jich hodně, vyber si: Franta, Frankie, Fero, Freddy Kruger, Franz Kafka, (Kaiser) Franz Josef, JFK, Fucking bastard, maxipes Fík, ...

- OK, kolik je Ti let Franzi Josefe?
Tuhle otázku nemám moc rád. Jednou mi ji po ránu jedna slečna položila. Odpověděl jsem, že můj věk je bohužel už velmi kulaté číslo. "Pak jsi jen o 3 roky mladší, než můj táta, kterému je 53", řekla. No, tak takhle kulatý věk to zase není ...

- Odkud jsi?
Vem Rakousko-Uhersko, zapomeň na Uhry a podívej se na nejprůmyslovější část zbytku. To bývala Česká republika, mistr světa v pití piva. A protože nepiju pivo, musím být z regionu, kde lidé pijí spíš víno. To je Morava. A moje rodné město Brno je její určitým způsobem hlavní město.

- V jakém městě jsi naposled žil?
Byl to Žižkov, hlavní město Žižkovské republiky. Velmi pěkné město se spoustou starých domů, obyvateli tmavých ras, televizní věží a parkovací zónou, která nedovoluje lidem z jiných měst jeho návštěvy.

- To musíš mluvit česky, že?
Ano, po mnoha letech v Praze jsem ztratil svůj moravský přízvuk a tak teď mluvím česky.

- Je to pravda, že si chceš na cestě kolem světa najít ženu?
Samozřejmě. Ženu, muže, koně nebo psa, ještě jsem se nerozhodl, mám je všechny rád ...

- Máš rád brunetky nebo blondýnky?
Ano.

- Jaká je Tvoje oblíbená píseň?
Mám jich několik: Rammstein - Pussy, Xindl X - Anděl, Nightwork - Včelka Mája ...

- Jaká je Tvoje oblíbená barva?
Co to je za stupidní otázku?

- Tak proč to všechno?
Abych poznával tajemné nové světy, hledal nové formy života a nové civilizace, odvážně se pouštěl tam, kam se dosud nikdo nevydal ... (c) Star Trek

Abych si mohl stoupnout na místa, kam se postavily už miliardy turistů. Abych ochutnal stovky jídel, která způsobí buď zvracení, nebo průjem. Abych vyfotil tisíce fotek, na které se nikdo nikdy nepodívá.

Ale možná taky ...

Abych si uvědomil, jak hloupé a malicherné jsou někdy naše denní starosti. Abych si připomněl, že smyslem života není hromadění peněz. Abych objevoval. Abych se učil. Abych porozuměl. Abych (vy)rostl ...

(Kontakt: unprepared.franta@gmail.com)