Výběr fotek z každého dne putování po Pacific Crest Trailu, doplněný o zápisky z deníku, který jsem si po večerech a o přestávkách psal. Dny dvacet dva až třicet jedna představují další nádhernou část pochodu, na které Pacific Crest Trail (PCT) víceméně splývá s John Muir Trailem (JMT). Tato část začíná na ranči Muir Trail Ranch uvnitř pohoří Sierra Nevada a pokračuje přes hory a údolí až do Yosemitského národního parku, kde John Muir Trail končí.

Na obrázku je pohled z horského přechodu Selden Pass.

Výběr fotek z každého dne putování po Pacific Crest Trailu, doplněný o zápisky z deníku, který jsem si po večerech a o přestávkách psal. Prvních jedenáct dnů představovalo cestu v nesmírně suché a horké části cesty s minimem vody a postupný výstup do nejvyššího pohoří kontinentálního USA Sierra Nevada.

Na fotce z rána druhého dne je hezky vidět velikost mého batohu na začátku pochodu. Pro představu - měřím 192 cm.

(Bylo jich víc, ale tři to popisují docela dobře :-))

1. den
- "Blbý stránky! Blbí čtenáři!" Je 11. srpen 2014. Den číslo 1709 na cestě. Den, na který jsem čekal poslední měsíce. Den D. Den, kdy jsem měl být naprosto fit. Odpočatý a plný sil. Jenže nebudu. Jsou čtyři hodiny ráno. Ještě jsem nešel spát. Zařekl jsem se, že než vyrazím, dopíšu článek '1600 dnů'. Píšu ho už čtyři dny. Každý z nich měl být den D. To měl být vlastně už 3. srpen. Pokaždé jsem to odložil. Dnes už to odložit nejde.

Sedím na koženém křesle sedací soupravy. Tři metry ode mne je nafukovací matrace. Na té spávám. Za čtyřicet dolarů na noc. Nerad. Bydlí tam se mnou štěnice. Každá noc se štěnicí znamená nové boláky. Když šli všichni večer spát, vrátil jsem se sem. Do křesla. Poslední tři noci jsem spal tady v křesle. Bez polštáře a bez přikrývky. Za poslední tři noci nemám žádná nová kousnutí. Možná se štěnice odstěhovala. Snad ne do mého batohu.

Tak jo. Naposledy přečíst. Opravit poslední gramatické chyby. Hotovo. Článek '1600 dnů' zveřejněn. Za měsíc vyjde i na iDnes. Můžu jet.