Plán vydávání dalších článků

1. Nepřipravené přežití v Guyanské džungli
2. Nepřipravené Amerikou bez domova
3. Nepřipravený první máj
4. 1900 dnů: All is lost
______________________________________________________________________________________________

1900 dnů: All is lost

- "Welcome to paradise (Vítejte v ráji)!" zasmál jsem se křečovitě. Šest hodin ráno. Jsem blízko absolutnímu vyčerpání. Už dvě noci jsem prakticky nespal. Naší malou plachetnicí lomcuje prudký vítr a začíná pršet. Plachty jsme úplně skasali a na motor dojeli blíž k pláži. Potřebujeme zakotvit v místě, kde budeme aspoň trochu chráněni před vlnami. Jenže vlny z rozbouřeného moře sahají až sem ...

Corn Islands, kukuřičné ostrovy, jsou považovány za jeden z karibských turistických rájů. Sálající slunce, blankytně modré moře, nekonečné pláže, světové potápění, bary s reggae hudbou ... prostě ráj. My jsme ho zažili trochu jinak.

Celou noc jsme měli silný vítr v zádech. Silný vítr znamená velké vlny. Vždycky, když jsme přejeli vrchol vlny, prudce jsme z ní sjeli dolů. Jako při surfování. Autopilot vždycky po sjetí vlny zatočil prudce doleva. Abychom drželi směr. Pak to postupně vyrovnal a najížděli jsme na další vlnu. A znovu. K tomu obvyklé kymácení ze strany na stranu. Ale na to už jsem zvyklý. Přístav v Rio Dulce jsme opustili už před osmi dny. Sjíždění vln s neustálým zatáčením bylo jako horská dráha. Horská dráha, na které jedete celou noc. Bez přestávek. Moje břišní svaly mají dost. Musely mne udržet na palubě. Byl jsem sice přivázaný k lodi pro případ, že by mne vlny smetly do moře. Ale komu by se chtělo koupat, že? Nicméně noc byla za námi a den před námi. To jsem ještě netušil, že ve srovnání s ním byla ta noc luxusní projížďkou parníčkem po Vltavě ...
______________________________________________________________________________________________

1950 dnů: Střední Amerikou napodruhé

Probudil jsem se. Venku už začalo svítat. Slastně jsem se protáhl. V houpací síti spávám hrozně rád. Naší chýší profukoval vítr.
- "To byla noc, co?" řekl jsem. V noci jsem si užil zábavy. Potřeboval jsem ven, tak jsem potmě šátral po plastové židli, kde jsem měl odložené věci. Chvíli jsem tam hledal čelovku, když mne začala pálit ruka. Když jsem rozsvítil, měl jsem ji plnou běhajících a kousajících mravenců. OMG! Rychle jsem je setřásl a posvítil na židli. Byla plná mravenců. Stejně jako písek pod námi. Ještě že nespíme na karimatce.
- "Moc jsem se nevyspal" řekl brácha. Jeho první noc v hamace. Není na to zvyklý. Naše první noc na ostrově. Našem ostrově. Průměr má asi sto metrů, je na něm několik desítek kokosových palem a pět chýší. Ve čtyřech bydlí indiáni a v té páté, polorozpadlé, my s bráchou.

Z venku jsme zaslechli hudbu. Norberto, starý indián, co nás tu ubytoval, zpíval a hrál na kytaru. Mlátil rukou do strun a halekal indiánské melodie. Prsty nepoužíval, takže kytara vydávala stále stejný zvuk. Takový kytarový buben. Zamával jsem na něj.
- "Máme v chýši mravence" zavolal jsem.
- "Kde?" přiběhl a vešli jsme dovnitř. Stáli jsme na písku a čekali, až naše oči přivyknou šeru v chýši. Když se tak stalo, uviděl jsem, že Norberto stojí právě uprostřed proudu mravenců. Měl už jich plné nohy. Jak kousali, začal poskakovat a snažil se je setřást. Vyděšeně jsme na něj s bráchou koukali. A pak, naprosto nečekaně, se tomu začal smát. Pohled na starého poskakujícího indiána, který se sám sobě smál, byl hrozně srandovní. Tak jsme se začali smát taky. :-)
______________________________________________________________________________________________

2000 dnů: The secret life of František Klein

- "Když vy jste tak hezkej ..." Posunula se ke mně a prsty se jakoby náhodou dotkla těch mých. Otřepal jsem se. Pokusil jsem se odtáhnout ruku, ve které jsem držel myš, ale v cestě byla moje noha. Zvedl jsem tedy ruku z pohovky a dal si ji na koleno. To sice není ideální podložka pro myš, ale po riflích jezdí docela dobře.
- "A tady jsem sandboardoval na písku v Chile" ukazoval jsem fotku ze San Pedra de Atacamá. Vůbec jí nevěnovala pozornost. Přestože mne chvíli před tím žádala, ať jí ukážu fotky ze svých cest. Jen proto jsem vedle ní seděl. Ale když vám ženská říká, jak jste hezkej, a vy víte, že nejste, je na místě obezřetnost.

Posunula se blíž. Dotkla se mých riflí. Voněla nějakou kolínskou. Měla docela luxusně upravené vlasy. Evidentně byla u kadeřníka. A všechno zbytečně ...
- "Moje manželství nefunguje" přešla do útoku. OMG!
- "Ne, díky" odpověděl jsem. "Nemám zájem."
- "Pořád takhle sám, na cestách ..." nedala se odbýt. "Určitě bys přivítal trochu zábavy." Přivítal, ale ne s Tebou. Dala pokoj až když jsem jí vysvětlil, že 'sexo sin amór', sex bez lásky, nemám rád. Nakoukla ještě do ložnice a uviděla mou propocenou postel. Už týden se v ní potím s horečkou. Angína.
- "Tak šup šup do sprchy" zavelela. "Já Ti zatím převléknu postel." Tak toho se holka nedočkáš. Dokud budeš tady, do sprchy nevlezu. Jsem sice důvěřivej trouba, ale ne zas takovej ...

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Bezva rozhovor

Zdravím Františku,
jsem moc rád, že vyšel rozhovor pro Casablancu!:-) Těším se na pokračování a další aktivity, doufám, že se toho ještě chystá spousta... Ať se daří!

Diky :-)

Hehe, a ja si rikal, kdo to spiskal :-)
No, mlel jsem tam pate pres devate, byl jsem nervozni, hrozne drmolil, neodpovidal na otazky, porad nekam odbocoval, vubec jsem nakonec nerekl to zajimave, ale diky Pavlovi Sladkemu jsme to nakonec oba ve zdravi prezili :-)

Druhá část super

Po pár minutách bez problému a druhá část už byla vyloženě parádní, díky i za ni. Snad rozhovor vyvolá aspoň lehkej efekt sněhový koule, ať je víc příležitostí na čerpání inspirace. V každém případě vyhlížím nové články a Casablancu v narozeninovym vydání:-)

Díky Maarve, jo, ta dnešní

Díky Maarve, jo, ta dnešní část ušla. Ke knize to přece jenom asi nebude, ale články a přednášky nějaké budou. Ta sněhová koule tam určitě je ;-). I když teď se nejvíc těším na tu narozeninovou prezentaci ;-)

Dobrý deň, prosím Vás,

Dobrý deň,

prosím Vás, nemáte v pláne o Vašich cestách napísať knihu? Ďakujem za odpoveď :)

Díky za dotaz :-) No není to

Díky za dotaz :-)

No není to úplně vyloučené, protože jsme tak napůl domluvení s kamarádkou cestovatelkou Adrienou Vyzulovou, která taky cestovala nějaké roky kolem světa, že bychom napsali společnou knihu, můj a její příběh kolem světa, ale to bychom museli být napřed móóóc slavní, aby se prodalo tolik výtisků, že by to stálo za to.

A faktem je, že ta kniha přece už existuje - jsou to tyhle stránky, kde je popsané skoro všechno, co jsem na této cestě zažil ...

Otázka

Pořád nic? Nedaří se? Tak třeba příště. Mějte se dobře. L.

Uznávám, že to docela trvá,

Uznávám, že to docela trvá, ale bude to snad fakt pěkné. A zkusím k tomu nádavkem přihodit i nějaké články.

Ma smysl sem ještě klikat?

Ahoj Franto,
Děkujeme za dosavadní práci. S ohledem ale na vydání posledního článku, máš ještě v plánu vydat někdy další?

Díky

Ahoj Františku, už jsem myslel, že návratem do ČR tvé cestování skončilo a nějaký čas jsem tu nenašel nic nového a teď koukám jako blázen a raduji se, že pokračuješ v cestování a psaní článků.
Tak budu dál držet palce a občas se sem kouknu, jestli je něco nového.
Opatruj tebe a všechny lidi kolem tebe Pán Bůh a všichni Andělé a svatí, co mají na starosti dobrodruhy a cestovatele :-)
Srdečně zdravím! Luděk

No spis jsem neskoncil s

No spis jsem neskoncil s psanim nez s cestovanim :-)
Jak jsem napsal v planu, do roku 2099 chci dopsat cely tento vylet i s prilohami, takze se tu snad neco noveho i dal objevovat bude ...

Kategoricky nesouhlasím s

Kategoricky nesouhlasím s termíny vydávání článku! A to je asi tak všechno, co s tím mužů dělat:)

To je jen hruby odhad. Ve

To je jen hruby odhad. Ve skutecnosti muzou byt ty clanky hotove i o nekolik tydnu driv.