Deník z pátku, 22.8.2014 (1720) 7-10-10
17 mil (27.5 km): 765+1 -> 765+18
Sequoia National Park (Crabtree Meadow) -> Mt. Whitney -> Sequoia National Park (Crabtree Meadow)

- rano jsem se probudil v sedm, mozna jsem si nejak vypnul zvoneni v 6:30, ale nastesti byl Paint uz vzhuru, super ze nemusim balit stan, spacak, veci, mam vse nachystane, nakonec si velkej batoh asi vezmu i kdyz bude docela prazdnej, protoze mi sedi dobre na zadech a dam si do nej vsechnu vodu a nebudu to muset nest v rukach

- uvaril jsem si nudle, najedl se, vratil jidlo do bear boxu, pro jistotu jsem si pro dnesek misto poslednich Ercefurylu vzal pred cestou Imodium, nacpal jsem veci do batohu, nabral vodu, dal do ni i dezinfekci a mohli jsme jit, bylo prave 8:00

- jenze Paint jeste potreboval jist, ohral jsem mu trochu horke vody, protoze on nema vlastni varic, pak to jeste musel sbalit, pak to dat do bear boxu, kdyz uz to vypadalo, ze je ready, vydal se s papirem na zachod, pak ze si jeste musi prefiltrovat vodu, omg, pokud vyrazime pozde, dojdeme na vrchol az odpoledne a to uz v horach fouka silnej vitr a je to nebezpecny

- pomalu jsem tam preslapoval a fotil nadherny fotky, presel jsem na druhou stranu potoka, zase srnky a bylo jich par, bomba, v 8:45 byl Paint ready a mohli jsme jit

- potkavali jsme plno lidi, ted uz jdeme po John Muir Trail a chodi tu lidi, zacali v narodnim parku Yosemity, kde JMT zacina, a zbyva jim vyjit uz jen na vrchol Mt. Whitney, kde JMT konci, a pak pujdou pres Whitney portal zpatky do civilizace

- usli uz 200 mil od Yosemitu a jsou na konci treku, celej JMT meri 210 mil, ja mam za sebou zatim od Walker passu 110 mil a pres sebou jeste hodne

- po trictvrte hodine jsme narazili na prvni jezero, nadherna krajina, uzasny fotky, vsude marmothove (svisti), nadherny, ale Paint sel hrozne pomalu, porad jsem na nej cekal, tak jsem se odpojil a sel napred, sel jsem vys a vys, dosel jsem k velkym jezerum, nadherny, natahl jsem se na kameny a cekal na Painta

- kdyz prisel, chtel jsem jit dal, ale on chtel taky odpocivat, lehl si a s kazdym, kdo sel nahoru se zakecal, omg, meli jsme tu byt v pul desate podle itinerare z pruvodce, jsme tu az v 10:50, to snad uz ani nema cenu takhle pozde nahoru jit

- pak jsme sli dal, cesta zacala stoupat, ale byla naprosto neuveritelne prekrasna, tak jsem zastavil a delal fotky a nechal jit Painta dopredu, pak ho v pohode dozenu

- ty pohledy byly uzasny, jezero ve tvaru kytary, kolem dokola skaly, za jezerem se objevily ty lesy za nim, opravdu nadherny, a v pozadi cervene osvetleny hory rannim sluncem, neskutecna nadhera, delal jsem fotky, dosla mne pani, co rikala ze je turtle, udelala mi par fotek, ja ji taky

- zase jsem sel dopredu, dohnal jsem Painta i dalsi skupinu lidi a predesel jsem je, dosel jsem prvniho, co byla moc sympaticka pekna holka Marta, mozna ceske koreny, mlada, cernovlasa, ne uplne stihla, ale ne tlusta, s potesenim jsem sel za ni a kecal s ni

- rikala, ze to je strme, ja rikal, ze neni, ale ze to teprve bude, ze nam bude kyslik chybet vic a vic, ona se smala pristupu, pak ze jsem z Ceska, ona ze byla na nejake tydenni konferenci o botanice tady v USA a ze nejlepsi tam byl nejakej borec z Ceska

- pak ze se ji spatne dycha, protoze vzduch je moc studeny, a ona je z Bakersfieldu a tam je vzduch horky cely rok, rikal jsem, ze Bakersfield znam, GET downtown transit center, ze jsem tam svuj pochod zacal, k Lake Isabela, Onyx, Walker Pass, nesl jsem 17 l vody, 90 pounds, nemohl jsem se ani pohnout, galony se mi utrhaly, musel jsem je nest pod pazi

- odpocivali jsme, dosli nas jeji kamaradi, rikal jsem, ze se blizime k 13 tisic stop a chybi kyslik, Mt. Whitney bude 15 tisic stop, ale ze jsem vysel 20 tisic stop horu v Bolivii, ze doporucuju, rikal jsem, jak silene to bylo levne, za 150 dolaru vcetne vybavy a noclehu a jidel

- oni prej nahoru na Mt. Whitney nejdou, jen pres krizovatku, meli trekovat na sever a Whitney si vyjit jen tak pro zabavu pred 2 dny, ale jsou v mnohem horsi kondici nez cekali, tak cely trek vzdali a odbocuji uz tady a konci, odchazeji z trasy a prejdou do civilizace pres Whitney portal

- pokracovali jsme nahoru, zacalo to byt prudke a jeste foukat vitr, zacaly mi zavrate, Marta uz taky pochopila, jak neprijemne ty zavrate jsou, ti dva kluci s ni taky, musel jsem se schovat do vyklenku co nejdal od kraje skaly

- dosel nas Paint a zacal balancovat na hrane, ja mu rikal, at to nedela, ze mam zavrate i kdyz na tom kraji balancuje nekdo jiny, on se ptal ze co, hehehe, jestli tohle? a naklonil se jeste vic nad propast a balancoval na kameni nad propasti a zacal tam zpivat tu svou pisnicku, omg

- zatocila se mi za nej hlava, vystartoval jsem a zacal sprintovat nahoru, a ze se zastavim az na miste, kde bude nejaka plocha bez vertiga, jenze nebyla, tak jsem porad sprintoval nahoru na pokrcenych kolenech, ale cesta silena, zavrate hrozne, omg kdybych to byl byval vedel ..., jeste k tomu fucel porad silene silnej vitr, byla mi zima jak mne profukoval a skoro mi nekolikrat sfoukl ksiltovku, kdyby ji sfoukl, asi bych hruzou sletel dolu

- ach jo, Paint nas zdrzoval od rana, meli jsme sem jit hned v 7 a jit rychle bez pauz a tady bychom byli uz pred 3 hodinama a bez toho silnyho odpoledniho vetru, jestli tudy pujdu i dolu, bude to sileny, protoze budu muset koukat dolu, a jestli bude foukat tenhle vitr, shodi mne to dolu

- dohnal jsem nejakou pani, ta tam sedela na vyklenku, rekla mi at si sednu vedle ni, ja ze mam vertigo, ona at hlavne piju, ja rikal ne, altitude je v pohode, problem je mental, vertigo, tak mi rikala, ze uz jsme skoro na rozcesti, tak jo, uff, a prej vrsek u vrcholu je uz flat

- pak rekla, ze pujde, ja kousek za ni, sli jsme, jeste nekolik zatocin a zahli jsme nahoru a byly tam batohy u zdi a tam krizovatka s tema cestama, hurraaa, vrhl jsem se ke zdi k tem batohum, bylo to kus od okraje ... bezpecne misto i cedule, odpocinek

- ale videl jsem cestu dal, jak pokracovala po sibenicni ceste hruzy podel skal s propadem pod nima, no silene, tam snad ani nemuzu, bylo 13:00, kdybych tam sel, je to 1.5 hodiny, zpatky taky, byl bych tu v 16:00 odpoledne, to je pozde, to uz bude foukat uragan, kdo vi jak spatne pocasi, bourky, pisou tu nebezpeci blesku, je tu plno batohu, ale nikdo uz nahoru nejde, to da taky rozum, uz je pozde na to jit nahoru, skoda ze budu muset dolu bez uspechu, a znovu sem uz zitra nepujdu

- zeptal jsem se te pani a jeji skupinky, zda nahodou jeste nepujdou nahoru, prej ano, no to je bomba, tak se prece jen nahoru jeste da jit, tak to pujdu s nima, a neni pozde na to tam jit?, prej ne, oblekl jsem si vsechno obleceni vcetne saly a cepice misto ksiltovky, kterou by mi to stejne za chvili odfouklo, pil jsem vodu a k tomu jedl sladkosti, co jsem mel pro tuto prilezitost schovane

- pak ale kolem prosla holka v kratasech (!!!) s borcem, musela mrznout, a zamirili nahoru, tak jsem necekal a vyrazil za nima, ale ta trasa byla jako trasa vzduchem kolem vezi nejakeho zamku, plizili jsme se pritisknuti na skalu, no silene, navic ta holka s klukem sli silene pomalu, tak jsem je musel predejit a jit dal sam, mijel jsem lidi jdouci proti, bylo jich dost, ale pro mne ta cesta byla hrozna, jen mne uklidnovalo, ze ten konec mel byt flat, bez zavrati, a nechtel jsem se vracet dolu tou smrtidrahou bez uspechu

- sel jsem az k jednomu previsu, tam mustek mezi skalama jako na Pernstejne, propast z obou stran, fucel tam silenej vitr ten propad z druhe strany byl snad jeste vetsi, tam jsem si sedl na jakoby schudky z kamenu, par metru od toho, no bylo to priserne, desne, besne, musel jsem jeste o jeden schudek vys, aby kolem mohli lidi prochazet, ptali se, zda jsem OK a ja rikal ze ne, ze vertigo, oni at hodne piju, omg, a jedna pani a kluk za ni mi pak rikali, ze takove mustky tam prijdou jeste dve, omg ach jo

- sedel jsem tam, lidi uz nechodili, ale ja pres to nemohl, navic ten silenej vitr, nemohl jsem se ani pohnout, moc mne to vycerpavalo, uz jsem se dvakrat rozhodl, ze se vracim bez uspechu, prece jen tam maji byt jeste dva mustky a pak zpatky vsechny tri, celkem 6, to proste nejde ... ale bez uspechu?, mam za cil stejne tech tisic mil, tak tohle preziju, mel to byt bonus, sakra, ale bude to spatnej vklad

- postavil jsem se a presel to, a sel dal a hned se objevila dalsi prurva, ale byla mensi a ja ji prebehl a pani co sla naproti se mne ptala, zda are you jogging on the trail?, ja rikal ne, utikam pred vertigem, ona ahaaaa

- presel jsem i ten treti mustek, ten byl nejmensi ze vsech, a pak jsem jeste obesel nejake ty veze a zacalo se to zmirnovat a byt vic flat a flat a ja uz vedel, ze to dokazu, hurraaaa

- a uvidel jsem chajdu na vrsku, no dosel jsem k ni pred pul treti, dokazal jsem to, uzasny!!!

- chvili jsem se kochal vyhledem na rovince, skutecne byl ten vrsek flat, nechal jsem si od lidi udelat fotku u cedule, parkrat vyfotil budovu a sesel niz k lepsimu vyhledu, tam udelal fotky, video, napil se a najedl

- a ted prijde to nejhorsi, cesta zpatky, obaval jsem se, kde potkam Painta, chtel jsem mu rict, at se se mnou vrati, ze uz je pozde na vystup

- no presne v pulce te skalni cesty mezi krizovatkou a vrcholem jsem ho potkal, kdyz mi mela zacit ta tezka pulka prvniho sestupu ke krizovatce, tak jsem mu nerikal at se vrati se mnou, jeste tam stal na tom mustku a rikal, ze je skydiver a nejradsi by do toho skocil s tim padakem, a jak to pro nej bylo tezke, tohleto ujit, ze jeste vyjde nahoru, zapise se a pujde dolu, ja mu rekl, ze na nej pockam az dole u Guitar lakes

- sel jsem dal, dal si do sluchatek hudbu, sel a predbihal lidi v te tezke casti a i skakal po kamenech, probihal kolem nich, jak tam pomalicku opatrne sli ... dobehl jsem na rozcesti, tam ta skupina s tou pani, gratulovali mi

- a ja si pak dal batoh a rozloucil se, ze ted to nejhorsi a pani na mne kam jdu?, ja zase dolu, do divociny, ona a proc nejdu tou snadnou cestou pres Whitney portal?, ja ze mam vse, stan, spacak, jidlo, vsechno, tam dole v divocine ... a ani jsem ji nerekl, ze nemam permit na Mt. Whitney a jdu dal po PCT

- opet Ruslana do sluchatek a pochodoval jsem dolu, brutalni, tezky, moc narocny, ale nejak jsem to zvladal, ale porad hrozna trasa a porad silene vysoko, ach jo, ale kracel jsem dal a dal, az to prestalo byt tak strme, hurraaa, slava, dokazal jsem to a mam to za sebou, slavaaa

- a najednou mne pichlo ve stehne, krec, omg, sel jsem napjatejsi a podruhe ... treti, ctvrta, pata krec ... a ja vedel, ze kazdy moment prijde velka krec do stehna, a uz se nebudu moct pohnout ... jsem v prdeli, zustanu v 3500 m pres noc, protoze tu hodinu a pul dolu uz se neodplazim, ach jo, to je konec ... posledni dny, kdy uz je kolem zima, jsem si di piti nepridaval mineraly a vitaminy, myslel jsem, ze uz je nevypotim, ale chyba

- zastavil jsem se, sedl si, napinal nohu, pak pil co jsem jeste mel, jedl neco, cokolady a tak, ale zbytecne, jak jsem sel dal, prisel dalsi naznak kreci, videl jsem dole oranzovy stan, tak jsem k nemu zamiril

- kluk a holka a ja se ptal, zda nemaji tabletu magnesia nebo nejaky multivitamin / multimineral, prej jo oboji, ty moje tablety na rehydrataci, dali mi jednu, a multivitamin, vodu jsem mel, rikal jsem jim, ze ty tablety i multivitamin mam ve stanu 1.5 hodiny odtud, i u Walker Passu jsem si bral kazdy den, ale tady se clovek v te zime tak nepoti, tak jsem na to zapomnel ..., nabizeli mi dalsi vodu, na filtr, ale ja jim dekoval, ze tohle vse mam, jmenovali se Jennifer a Jeff, ptali se jak ja a ja rekl, ze moje trail name je Unprepared, tak jsme spolecne vybuchli smichy

- vydal jsem se na cestu dolu, u Guitar lake cekal pul hodiny na Painta, ale nesel, bylo pul sedme, takze navrat za tmy, tak jsem vyrazil dal, bal jsem se, ze kdyz nebudu jist, mohly by se krece vratit a on mne dolu na zadech neponese ... trvalo to dlouho ta cesta dolu a ja se citil jak Jidas, ze na nej necekam, ten Paint mi jen hrozne komplikuje situaci

- nekolikrat jsem spatne odbocil, nakonec jen diky navigaci zamiril dobre, uz je skoro tma, udelal jsem mu tam sipku na ceste ze sisek, kde ma odbocit a rekl dvema borcum, co sli nahoru, at mu reknou, ze tam ma odbocit

- v tabore jsem si vyndal to nejvetsi a nejlepsi jidlo, ze je uvarim, luxusni kure s ryzi, udelal jsem to a pak se do toho pustil a bylo to SILENE dobre ... pak se objevilo svetylko a prisel Paint, tak jsem mu dal trochu toho kurete s ryzi, no proste siiiiilene dobre, byl taky nadseny

- vlezl jsem do spacaku, jeste jsem snedl dve minimars, kaslu na zapisky, jsem plne obleceny i v cepici a sale a nekolika vrstvach tricek, ponozky, mam kalhoty v mem cervenem spacacku a neni mi zima, dobrou noc!

- noc: asi 22:00, stejne misto v lese kousek od Painta jako vcera, Crabtree Meadows, nedaleko ranger station, v bear boxu mam nadobi, jidlo a trash, nadmorska vyska 3100 m, mile 765+ odbocka smer na Mt. Whitney, unava, krece pred par hodinama, dokonala vecere, budu spat dlouho, zadne pohyby strev, to asi to Imodium, obleceny ve spacaku ve vsem obleceni a zatim neni zima, super, a dokazal jsem to!