(Fotoreportáž)
(26.11.-28.12.2013)

Už je tomu dlouho, co se naše přírodovědná skupina vrátila z poslední výpravy za papoušky. Dostaly se k nám ale informace o záhadném spojení těchto ptáků s dávnými májskými civilizacemi a jejich vlivu na lidskou historii. Pokud by se tyto informace potvrdily, způsobilo by to zemětřesení v současném vnímání světa. Musely by se přepsat učebnice dějepisu, literatury, zeměpisu, fyziky, chemie, psychologie a biologie. Nejinteligentnějšími živočichy na zemi podle všeho nejsou delfíni. Ani myši. A 42 je taky špatně.

Vypravili jsme se tedy do střední Ameriky. Po příjezdu nás ale zaujalo něco jiného. Lidové tradice a obyčeje primitivních národů často zobrazují situace a postavy, se kterými dané etnikum v minulosti přišlo do styku. Mohou mít formu maleb a neobvyklých maškar. Dokládají to například Thor a Odin v severských zemích nebo Smrtka v Česku. V Nikaragui jsme narazili na zcela zásadní stopu. Hovořila jasně. V minulosti se tu museli objevit mimozemšťané. Nebo mongolové.

Pátrání po mimozemských stopách jsme se rozhodli začít na ostrově Ometepe. Již plavba na ostrov nás šokovala. Na vrcholu zdejší hory spočinul přímo před našimi zraky létající talíř.

Fakt, že svoje přistání nijak nemaskovali, znamenal že jsou připraveni na setkání. Setkání třetího druhu. S lidmi. Nebo dokonce setkání druhého druhu. S papoušky.

Prodírali jsme se pralesem a sledovali okolní přirodu. Připadali jsme si jako ve Stalkerově Zóně. Stromy očividně nebyly pozemského původu. Netušili jsme, co uvidíme na kopci.

Nic. Neviděli jsme nic! Střed laguny byl zahalen neproniknutelnou mlhou. Tam uprostřed musela stát jejich kosmická loď. Voda v jezeře bublala, naše přístroje nefungovaly a mimozemšťané nepřicházeli. Došlo nám, že sem přiletěli na setkání prvního druhu. Setkání bez lidí. Bez papoušků. Prostě jen setkání. Piknik u cesty. Kdo ví. Třeba si jen potřebovali odskočit.

Zklamaně jsme sestoupili dolů a odpluli z ostrova. Mlha tentokrát zahalovala kopec i s létajícím talířem. To se jim ta toaleta pěkně protáhla.

Rozhodli jsme se uvolnit v San Juanu del Sur. Trocha sportu a hodně alkoholu, to byl osvědčený recept na zapomnění. Sport pochopitelně jen pasivní.

Pláže v okolí nám poskytly útočiště pro přehodnocení cílů výpravy. Odmítli jsme se ale tak snadno vzdát.

Hlavu jsme měli stále zahlcenou otázkami. Jak vypadají? Jak jsou velcí? Čím se živí? Mají na hlavách anténky?

Pyramidy v Egyptě přece lidé taky nepostavili jen tak. Hieroglyfy, sfinga i pyramidy byly inspirovány stykem s mimozemskou civilizací. Zavzpomínali jsme na důkazy v dokumentu 'Hvězdná brána' a v dokumentárním seriálu 'Hvězdná brána - SG1'.

Zdánlivě bylo všechno v pořádku. Sluníčko pálilo, vlnky na moři šplouchaly a sněhulák se usmíval ... Nemohli jsme se ale zbavit divného pocitu. Pak nám došlo, co je špatně. V tom horku ... ten sněhulák ... měl šálu!!!

Dívali jsme se kolem sebe a dostali druhou šanci. Podařilo se nám natočit přistání jejich vesmírné lodě. Přistáli na moři. Bylo to ale tak daleko od pevniny, že nás tam v noci nikdo nechtěl vzít. Několik svědků potvrdilo, že na tom místě za dobrého počasí přistávají každý večer. Musí tam mít základnu!

Vrátili jsme se do Granady, abychom zapátrali v námořních mapách a požádali rybáře o pomoc. Kdybychom ještě před setměním vypluli na moře, motory přistávající lodě by nám ukázaly směr k jejich základně. Byl to perfektní plán. Ale všichni rybáři poskytnutí pomoci odmítli.

V předvánoční atmosféře se na nás opět usmálo štěstí. Na nevinné fotografii vánočního stromku se nám podařilo zachytit mimozemšťana. Pohyboval se rychle a tak nemáme jeho přesnou podobu. Některé jejich charakteristiky jsou ale jasné:
1. Mají nohy. Minimálně jednu (pokud skáčou ze strany na stranu) a maximálně šest.
2. Na nohou mají ozdobné dvojpásky. Mohlo by se jednat o nějaký tělesný orgán. Například žábra. Nebo dvojpenis.
3. Horní polovina jejich těla je červená.
4. Pravděpodobně nosí čepici.
5. Pohybují se rychle.
6. Zřejmě je nějak přitahují vánoční stromky.

Podruhé se nám je ale už zachytit nepodařilo. Bloumali jsme městem a usilovně přemýšleli. Pokud by se zdejším lidem někdy v minulosti mimozemšťané zjevili, odrazilo by se to v jejich obyčejích. Chtěli jsme najít nějaké stopy. Marně. Museli jsme si přiznat neúspěch. Pokusy o nalezení mimozemšťanů jsme tedy ukončili a začali se připravovat na papoušky.

Závěr našeho pátrání je ten, že pokud se nám mimozemšťané nebudou chtít sami zjevit, neuvidíme je. Odhalit je bude možné až tehdy, až se v nějakém dopravním prostředku dokážeme pohybovat stejně rychle, jako oni.