(Fotoreportáž)
(3.-6.1.2013)

Tato reportáž zachycuje události čtyř dramatických lednových dnů, které jsme s japonským kamarádem Toshim strávili v kolumbijském městě Pasto nedaleko hranice s Ekvádorem. Měla to být oslava humanity, zařazená organizací UNESCO mezi mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva (Masterpieces of the Oral and Intangible Heritage of Humanity). Vše se však zvrhlo v nemilosrdnou řež. Na začátku byly teroristické útoky na civilní obyvatelstvo, následovala mobilizace, vyzbrojování a vše vyústilo do kruté občanské války s desetitisíci obětí. Včetně dětí.

Záběry nebyly upravovány a zachycují i okamžiky lidského utrpení a bolesti. Slabším povahám doporučujeme článek přeskočit a čas strávit čtením Mateřídoušky a Sluníčka. Naproti tomu milovníci filmů "Apocalypse Now" a "Nanjing! Nanjing!" si přijdou na své.

_______________________________________________________________________________________________________________________________
3.1.2013 Den dětí

Vše začalo nenápadně. Dětským průvodem s alegorickými vozy.

Děti tančily,

hrály na hudební nástroje,

uctívaly boha slunce,

smály se s klauny,

a hrály na trumpety.

A je to tu! První terorista útočí! V levém horním rohu střílí dávkou do skupiny diváků.

Na náměstí začaly vybuchovat granáty bílých.

Teroristé byli bezohlední. Neváhali dát zbraně do rukou nemluvňat.

První oběti s tvářemi zkřivenými bolestí.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
4.1.2013 Návrat rodiny Castañeda

Zatímco členové rodiny Castañeda pochodovali ulicí, teroristé se přestali skrývat. Stříleli na účinkující i na diváky.

Nevadila jim ani přítomnost policistů. Ti se civilisty nijak nepokoušeli bránit.

Obyvatelstvo se rozhodlo vzít svou bezpečnost do vlastních rukou. Začalo nakupovat vysokokapacitní zbraně.

A válka mohla vypuknout.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
5.1.2013 Den černých

Naštěstí se zjevil hrdina. Captain America. I se svým slavným štítem.

Captaina Americu má každý rád.

Zatímco někteří tančili,

jiní už bojovali na život a na smrt.

Captaina Americu nezachránil ani štít.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
6.1.2013 Den bílých

Poslední den se zdálo, že se vše uklidnilo.

Policisté se slunečními brýlemi v nepromokavých pláštích kontrolovali situaci. Ale hned za nimi válka pokračovala.

Tanečníci vzývali boha slunce,

ohniví muži hrozili,

sličné tváře se snažily zaujmout,

i hrou na panovu flétnu.

Bojujícím to ale bylo jedno.

Hlavně malým teroristům.

Incký orchestr se je snažil zastavit hudbou,

šamani přijeli na svých totemech,

učinkující nasadili i erotiku,

Vladimír Špidla si na to sundal brýle,

klarinety smutně hrály,

a Jaffové se začali zlobit.

Nepomohly žádné kombinace,

ani černoch s běloškou.

Bitevní vřava vrcholila.

Všude kolem vzdychali zasažení.

Teprve leopardi přivedli obrat.

Orchestr obřích černoušků oddělil bojující strany,

alegorické vozy do toho praly, co to šlo,

smutný klaun cenil zuby,

ještěři klátili ocasy,

a neandrtálci kráčeli s domácím zvířectvem.

Čert vyplázl jazyk a bylo po válce.

Krajinou zavládl klid a mír. Lidé si začali číst knížky a hrát s dětmi a se psy.

Ale pozor! Lidé bděte! Teroristé jsou stále mezi námi.

A zazvonil zvonec ... a ...