Deník z úterý, 12.8.2014 (1710) 4-8-7
14 mil (22.5 km): 655 -> 669
Sequoia National Forest

- probudil jsem se kolem pate rano, venku uz je trochu svetlo, ale to mozna jeste z mesice, polehaval jsem a rikal si, jakej je ten stan super, zadna kondenzace, pekne dvojplastovej ... neda se srovnavat s tim kramem, se kterym jsem sel v Australii ... uzasnej ...

- musel jsem se jit vycurat, tak jsem vylezl ven kolem 6, vse OK, zadna zvirata kolem

- zacal jsem vyndavat veci ven ze stanu a balit, vcera vecer jsem usel jen 3 mile a pristi voda bude az za 47 mil, tak musim dnes ujit co nejvic, takze musim vyrazit co nejdriv

- vsechno jsem sbalil, pak jsem sbalil i stan, nebyla zima, ani jeste moc svetlo, kdyz jsem dobalil stan, dal jsem si druhy a treti cipek te pizzy ze vcerejska a vyrazil jsem na trat po 7:15

- sel jsem po pesine, ale bylo to hrozne unavne a vycerpavajici, i ty vody v rukach byly hrozne, jeste pred 8 hodinou jsem si dal delsi pauzu, sedl si, snedl posledni kousky te pizzy, pomeranc a sel dal

- fakt drsny zavrate pri pochodu po stezce na kraji hory, tak sto metru dolu, no hruza, ale nemel jsem cas myset na vertigo, protoze jsem se bal, ze mi jeden galon vody vypadne z toho meho cimrmanovskeho poutka a voda mi nevystaci

- jak postupne vychazelo slunce, bylo vetsi a vetsi horko, neprijemne horko kdyz tahnu ten naklad

- daval jsem pauzy kazdou chvili, vymenoval si ruce na neseni vody jeste casteji, na koncich hodinovych useku jsem zacal dostavat krece do svalu nad koleny, moc neprijemne

- ta silena vaha, kterou vlecu s nepripravenosti meho tela moc dobre nejde dohromady, cestou jsem poslouchal Spanelstinu

- vsude kolem cesty behaji spousty jesterek, i velkych cernych, pak neco chrestilo nekolikrat pod cestou i nad cestou a ja uz si rikal, ze to muze byt chrestys, a ona to byla kobylka, co vydava dost silny chrestivy zvuk pri letu ...

- dosel jsem po dlouhe ceste po stezkach do stinu na mytinku, tam jsem si sedl a jak jsem byl vycerpanej v 10, klekl jsem si k batohu a objal ho, narovnal na nem zada a odpocival moc, byl jsem silene vycerpanej a hrozne mne bolela ta zada

- o pul jedenacte jsem sel dal, zorientoval jsem se a zjistil, ze jsem toho zatim moc neusel, tak musim dal, pres cestu mi prebehlo moje prvni velke zvire, krasna lan, srnka ... uzasny, ze zijou v teto pustine

- sel jsem silene dlouho dal, bylo to vycerpavajici, vsechno mne hrozne bolelo, nejvic zada, na kterych nesu ten obri plny batoh, a prsty na rukou, ve kterych vlecu ty vody, jeste aby mi tak nemuseli amputovat prsty

- kdyz jsem odpocival v jednom sedle, preletela nade mnou helikoptera a nahore porad litaly stihacky, tak jsem si rikal, ze snad nezacala nejaka valka ...

- porad to trvalo hrozne dlouho, zdalo se mi, ze i kdyz se snazim sebevic, mile vubec neubyvaji a to jsem naprosto vycerpany, delal jsem hodne pauz a hodne pil, na slunci je tu silene vedro

- ta zenska, co napsala Wild, zacala svuj pochod po PCT v pousti asi 50 mil pred mistem, kde ja. Trpela hroznym suchem a vedrem, pak to musela prerusit a zacit znovu na Walker passu, kde jsem zacal ja. Ale psala, ze tady bylo to vedro a sucho jeste mnohem silnejsi, nez v pousti, kde zacala ona, takze ted jdu po te nejhorsi casti s vedrem a sluncem

- na tom slunci se vubec neda vydrzet, vedro je sileny, jsem uplne vycerpanej, musim si nekde odpocinout ve stinu. Jedina dobra vec je, ze uz sestupuju do udoli a uz nejdu po tech stezkach na kraji hory se zavratema. Tam to bylo moc zly, ale prekonal jsem to!

- dosel jsem az k bodu 2, Joshua Tree Spring, na moment byl stin pod stromama, tak jsem tam shodil batoh a padl na zem, jenze tam byly spoooousty moskytu, no silene, hned se na mne vrhli, musel jsem vsechno popadnout a utect na slunce

- kousek dal byl strom s trochou stinu, padl jsem pod nej, vyndal karimatku, lehl si na ni a stocil se a trochu spal, vsechno mne silene boli, paze se mi na kameni prilepily slidou, karimatka taky, chjo, otrel jsem je ubrouskama a ten uz tam zustal na tele prilepenej, cast jsem pak odtrhaval jako kdyz se odstranuji chlupy voskem, protoze uz to je prilepene k mym chlupum, bolelo to, chudaci zensky, zbytek jsem radsi nechal prilepenej

- pak jsem si odskocil vys na velkou, divne zelene, vratil jsem se, dopil vodu, dal si nejake tortilly se syrem, jeste vodu, spocital si, ze mozna nemam uplne dost vody ... prohlizel jsem si mapy a planoval dalsi dny, potreboval bych dnes dojit az k mistu na mape tesne pod velkym kopcem, pisou tam, ze kdyz clovek vyrazi na ten vystup brzo rano, muze cely kopec vyjit ve stinu, az se slunce dostane nahoru, ma tam byt zase to hrozne horko a v nem chodit je silene

- odpoledne jsem uz dost pozde vyrazil dal, do kopce, porad hrozny horko, slunce, vsechno to hrozne dlouho trvalo, musel jsem delat pauzy, kdyz slunce zaslo, tak zase hejno moskytu a musek mi litalo kolem hlavy, no hrozne, a protoze jsem vlekl ty galony vody v rukou, nemohl jsem se ani ohanet

- pravej ukazovacek je navic uplne rozrasovanej od noseni tech galonu vody za provazky, jeste nekolik dni a budu premyslet o jeho amputaci ... snad nakonec ne, bez nej bych byl jen polovicni muzskej

- chtel jsem dojit do bodu 3, abych pak druhy den rano mohl stoupat to nekolikahodinove stoupani ve stinu, uz se ale setmelo a ja jsem byl uplne vycerpanej, sedl jsem si na kmen u docela pekne mytinky, tady by se dal postavit stan, vyndal jsem mobil a hledal signal GPS na Google Earth, kde jsem, ale nemohlo najit, tak jsem to hledal na Google Maps a az kdyz ty to nasly, umel to i GE, tak jsem podle klikyhaku na mapce poznal, ze jsem prave na mili 669, presne v miste, kam jsem dnes chtel, bod 3 ... huraaaaa!!!

- radostne jsem postavil stan, silene se mi ulevilo, ze uz nemusim udelat ani krok, vlezl jsem do nej, vycerpanej, unavenej, s puchyrema na nohou, ale nemel jsem silu se k nim ohnout a osetrit si je, tak jsem sel rovnou spat

- noc: neco po 22:00, nadmorska vyska 1550 m, mile 669, outdoor mytina s ohnistem, v udoli pod kopcem, ktery zitra rano musim vyjit ...