Deník z čtvrtka, 14.8.2014 (1712) 8-8-8
4 míle (6.5 km): 680 -> 684
Sequoia National Forest

- rano jsem se probudil nekdy po 6, vyspal jsem se dobre, jsem ale celej rozlamanej z minulych dnu, rikal jsem si, jak dlouho tu muzu zustat, musim vyuzit ten zdroj vody, abych si udelal nejaka jidla a poradne se najedl a doplnil vodu, nez pujdu dal

- chvili jsem si jen tak sedel venku pred stanem, v tomhle kempu jsou totiz i drevene lavice a stoly, tak si tu pripadam, jako v civilizaci, i kdyz tu nejsou lidi

- pak jsem si zacal nosit veci ze stanu ke stolu, ohral jsem si vodu a dal si k snidani ovesne vlocky dobre se spoustou veci, hnedym cukrem, trochou kokosu, hrozinkama, nejakyma arasidama, mnam

- prenosil jsem si i zbytek veci, sbalil stan a vse rozlozil kolem stolu, hledal jsem v knizce plany na dalsi dny, pak jsem si rekl, ze tu zustanu cele dopoledne, naobedvam se tu, naberu vodu a dal pujdu az po obede

- chvili jsem chodil po kempu, nikde zadna auta, zadni lide, krome mne tu neni ani zivacek, pak jsem si studoval pruvodce po PCT a planoval dalsi dny a ve sluchatcich poslouchal spanelstinu

- rozdelal jsem si hamaku (houpaci sit) a zkusil ji upevnit mezi stromy, vlezt do ni, woooow, byla uzasna, fantasticka, to nechci posilat domu!!, chvilku jsem si v ni hovel a cetl pruvodce PCT

- jeste dopoledne jsem si zacal delat obed, uvaril jsem vodu, dal do ni trochu toho susenyho mlika a pak jsem tam pridal tu bramborovou smes ... asi jsem ji tam dal az moc, ale chvili jsem michal, bylo to tuhy, pridal jsem sul a trochu pepre

- mezitim na stul naplno svitilo slunce, tak jsem si presedl do hamaky, zacal jsem jist, mnaaaam, bylo to siiiilene dobry ...

- zacalo byt poradne horko, v tom nechci jit dal, jeste tu zustanu a vyrazim az odpoledne, kdy prejde to nejhorsi vedro

- rekl jsem si, ze si opravim veci, opravoval jsem batoh tou pevnou bilou niti, i kdyz jen 2 vlakny misto 3, pak se mi zlomila jehla, az kdyz to bylo hotove nastesti, nakonec jsem si zasil i spacacek

- v hamace jsem lezel cely den, ruzne se schovaval a premistoval pred sluncem, jak postupovalo a posouval i svoje veci do stinu

- pozdeji odpoledne jsem si udelal polivku s nudlema, nebyla spatna, a nakonec po pate odpoledne i zbytek kase, vse jsem dobalil a vyrazil na cestu

- vratil jsem se k te tycce ze zeme, co mne vcera upozornila na vodu, chvili tam delal fotky, to bylo uzasny, jak jsem na ni vcera v noci narazil, to byla zachrana zivota

- pak jsem sel nabrat vodu, ale nebyla tak hezka, jako vcera v noci, bylo ji snad jeste min a hrozne spatne se chytala do lahve

- byly na ni taky nejake zelene fleky, skoro jako trus zvirat, chjo, co to tady piju ... ale naplnil jsem lahve, dal do toho chlorine a vyrazil nahoru po trase PCT

- kracel jsem, stoupalo to pozvolna, sel jsem vys a vys, kolem mne hejno komaru, neprijemne, musel jsem jit rychleji, stejne mne obcas pichli do rukou a kdyz jsem se ohanel cepici, vzdy mne to hodne vysililo

- po hodine jsem si udelal pauzu, dal do chlorinovejch vod cinidlo B, napil se vody, ale jejda, krece v brise, musel jsem za chvili na WC, do prdele snad ne Giardia, a chlorin nepomohl

- uplne mne to rozhodilo, tak pokud je ta nabrana voda spatna, tak nemam dost vody, plan narusen, jestli budu nemocen ...

- u cesty jsem videl obrovskyho brouka, ale sel jsem dal, jeste jsem nic dnes neusel, nezastavuju ani na fotky

- kracel jsem vzhuru a vzhuru, misto za hodinu a trictvrte jsem k prvnimu planovanemu bodu dosel uz tak po hodine, tak jsem sel jeste pul hodiny vys a tam si konecne udelal tabor

- vycistil jsem misto od kamenu, udelal stan, odskocil si na WC, ale nejak spatny, vlezl jsem do stanu, vyndal jsem si jeden Ercefuryl a snedl ho, dryjak, ale snad pomuze takhle v zarodku, nahazel jsem dalsi chloriny do tech lahvi a nechal je stranou, napil se trochu z posledniho galonu a sel spat

- noc: asi 22:00, nadmorska vyska 2030 m, kam az jsem dosel pri snaze jit nad 2000, mile 684, misto v lese plne kamenu a kaminku, trochu jsem je procistil, mam trochu hlad, tak jen mlsam zelatinovy medvidky, mam zizen, ale pil jsem jen poskrovnu, snad nebudu moc nemocnej ...