Deník z neděle, 24.8.2014 (1722) 9-9-9
7 mil (11 km): 774 -> 781
Sequoia National Park -> Forester Pass -> Kings Canyon National Park

- zase jsem dlouho spal, do pozdeji nez 8, predek stanu mokry, jeste tu zustanu, musim prece pockat, az se ususi, ale jsem schoveny pred sluncem mezi stromy, tak tady se to neususi, tak jsem vylezl ven, Paint uz tam jedl a zacinal susit stan

- slunce vylezlo a ja zacal prenaset veci dal, aby se ususily, postupne jsem ven vynosil uplne vsechno, pokukoval jsem tam dolu na toho kone s tou krasnou holkou

- Paint se dal do reci s dalsi kockou, prisel jsem tam, jeee, rangerka s piercingem v nose, moc pekna, mlada, zapsala si nase jmena, pak jsem se ji ptal, zda je pistalka dobra zbran na medvedy, prej neni, prej je lepsi kricet a tleskat a mavat rukama, aby vedeli, ze jsme lidi, no super

- postupne jsem veci posusil, uvaril si ryzi, protoze jsem mel hroznej hlad, Paint se chystal jeste pulku dopoledne, ja se dobalil, vse jsem vycistil, i stan a veci, mezitim jsme jeste hodili slovo s Gillian, tou kraskou s konem, prej studuje biologii a mela bakalarku o chrestysich, tak jsem se ptal, jak se rekne Botrops Atrox, ten nejvetsi jedovaty hadi zabijak obou Amerik , prej v Kalifortnii neni, ze tu nemaji zadne vazne jedovate hady nastesti

- vyrazel jsem snad az po jedenacte s Harrym Potterem v usich

- dosel jsem k jednomu velkemu potoku, nejak ho presel s vetvi, dosel jsem ke druhemu jeste vetsimu a tam koukam, Paint se koupal, teda ne umyslne, ale spadl prej do vody, jak se ho snazil prejit, tak si tam na druhem brehu susil boty a vsechny veci na kamenech pod sluncem

- no super, spadnout tam nechci, tak jsem zabalil veskerou elektroniku do nepromokaveho obalu, dal tasku na batoh, dlouho hledal nejakou vetev, co by mi pomohla prejit ten potok, ale nenasel

- tak jsem to zkusil prejit nanecisto bez batohu (ten jsem nechal na brehu) a jeden velkej placatej kamen byla past, byl totiz sklapeci a ja jsem jednou nohou zahucel do vody, pak jsem se vratil pro batoh a presel jsem to, protoze uz jsem vedel, kde si dat pozor

- na druhe strane jsem teda vyzdimal ponozku a zacal ji susit a botu taky, snedl jsem jeden dart mnam, cokoladku, vedle si Paint susil spoustu veci, tak jsem s nim hodinu cekal

- pak jsem rekl podle mapy, ze jsou tam jeste 2 potoky, tak ze na nej pockam za druhym, kdybych jeste nekde zahucel do vody, tak abych to susil az za nima

- sel jsem, ale ty potoky uz byly v pohode, tak jsem usel 1.25 hodiny a cekal na Painta jenze on nesel a nesel a ja porad cekal a cekal

- az asi po hodine prisel, omg, pak povida, prej "Unprepared, muz co drzi slovo", ze jsem na nej vazne cekal, vzal jsem veci a ze jdeme, ale on ze si musi odpocinout, ze je moc unaveny, omg, tak jsem rekl, ze pujdu nahoru na ten horsky prechod, protoze nechci takovy horsky vrchol prechazet pozde odpoledne, kdy bude urcite vitr a nebezpecne pocasi, a ze na nej teda pockam na druhe strane Forester passu

- sel jsem, poslouchal Harryho Pottera 1, moc pekne, nejaci kluci mi rikali, ze mam povolenej ten batoh, tak jsem jim rikal, ze umyslne, potreboval bych ho trochu vyssi, ale nejde to, jsem moc vysokej, tak mne to moc tizi na ramena dolu, ale asi meli pravdu

- pak mi doslo, ze ty pohledy kolem byly naprosto vyjimecne, tak jsem po ceste nahoru hodne fotil

- pak jsem tam potkal dvojici, ptal se na vertigo, zda je to nahore strme a oni se ptali, jestli dost piju, ale ne horska nemoc, zavrate! odpovedel jsem, pak ta holka rikala, ze ji to prislo docela neprijemne, tak at se radsi nekoukam dolu, hmmm tak super, diky

- vyrazil jsem nahoru, v pulce jeste bez vertiga udelal pauzu, napil se, utahl si batoh a chvili odpocival

- bylo pred 16:30, nahore se zacaly formovat mraky, tak jsem si rekl, ze pujdu na to a do 17:00 jsem nahore

- vyrazil jsem, bohuzel sam, uz dlouho ale nesel nikdo nahoru, asi je uz na vsechny pozde, nikdo uz nechce tak riskovat, ach jo, bylo by lepsi jit za nekym, takhle je to prilis neprijemny se zavratema, ale uz jsem si rekl, ze to musim dokazat ...

- poslouchal jsem Ruslanu ve sluchatkach, energickou muziku, co mne zachranila na Mt. Whitney, a pochodoval jsem nahoru, pak to zacalo byt trochu strmejsi a neprijemnejsi, nakonec i jakoby kousek z Mt. Whitney, ale uz musim prece byt skoro nahore, a skutecne, byl jsem tam!

- tam cedule, a na druhe strane klesani mnohem lepsi a mirnejsi, uplne bez zavrati, parada, no to mam radost, tady zustanu

- tak jsem si tam sedl na slunci jeste, vsechny mraky se rozptylily, na to ze bylo uz 17:00 odpoledne bylo krasne, delal jsem fotky a cekal na Painta, a napil jsem se poradne a poslouchal uplnej zaver Harryho Pottera 1

- po pulhodine stale nic, Paint nesel, ani se neobjevoval na ceste, tak jsem se opaloval na slunci, co uz docela klesalo

- kdyz porad nesel, rekl jsem si, ze na to kaslu, pockam na nej az nekde niz

- predem mnou krasny pohled dolu do udoli na narodni park "King's Canyon", vypada to uzasne

- vyrazil sel jsem dolu, doposlouchal Harryho Pottera 1, prepnul nahodne na nejake jine vypraveni, a hele, byl to Hrabe Monte Christo, a kua, to mi zase pripomnelo realitu

- chuze dolu byla strmejsi, ach jo, ale sel jsem porad, okoli bylo hezci a hezci, ale slunce zapadalo a zacala byt zima

- tak jsem se tam posadil, a cekal na toho otrapu, ach jo, on nikde, uz bychom meli jit kazdy zvlast, tak jsem si vyndal veci, ze se obliknu poradne a k tomu si mozna uvarim, budu na nej cekat do noci, protoze jsem to slibil, ale zitra se rozejdeme definitivne

- prevlekl jsem se a najednou koukam, ze uz Paint jde, tak jsem rychle veci nahazel do batohu, a sli jsme dolu, on ukazoval, ze tamhle je kempovani, slunce zapadalo a ty pohledy byly uzasne, ale uz neni svetlo

- na kempisti kempovala skupina lidi, skoro mesto, prej pujdou nahoru, Paint se s nima rozloucil, slava, jdeme dal, ale prej ne, ze tu je jen nejake jine kempiste, prekrocil vodu, ach jo, nechal jsem tam batoh, ze se s nim rozloucim a pujdu dal

- on mi ukazoval nejaka mista na stan, ja rikal, zda by nebylo lepsi jit dal a divat se po ceste po miste, on ze ja muzu, ale on uz je moc unaveny a zustane tady, tak jsem se chtel rozloucit, ale on jeste hledal nova mista na stan a pak mi tam ukazal fakt dve nadherna mista pod stromy a ja se rozhledl kolem, a bylo to tak nadherne udoli a my byli kousicek pod Forester Passem, tak jsem si rekl, ze neuskodi noc stravit tady a pripadne zitra rano pak udelat nejake fotky, tak ok, zustanu tady

- vratil jsem se na cestu pro batoh, presel jsem ten potok, postavil si tu stan, pak zacal varit, mam uz ale vseho jidla moc malo, tak jsem si udelal nudle, ale na oleji a k nim tunaka, a pripaloval jsem to na panvicce, a mnaaam, bylo to moc dobre a ja se najedl moc dobre

- nadobi jsem schoval na kamen, odpadky taky, zbytek vseho nahazel do stanu, mlsal jsem nejake Kit Katy, Marsky, pak si veci nejak zase rozmistil po stanu, uklidil, precetl v pruvodci, ze do Muir Trail Ranche to je jeste 80 mil a ja uz mam jen jidlo na 5 dni, tak se zitra musime rozloucit s Paintem ...

- a je noc a ja ted pisu tohleto, a o par metru dal Paint ve stanu chrape, to je teda radost to poslouchat

- noc: pulnoc, misto pod stromem v uzasnem udoli pod Forester passem, dobre najezeny, nejake pohyby v brise, ale ja nechci Giardii, zatim ji nastesti nemam, nadmorska vyska 3315 m, mile 781+-, obleceny uplne ve vsem ve spacaku a neni mi zima, hurraaa!!!