4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme jeli jeepem do Jiri. Vyjeli jsme z Kathmandu (1317 m nad mořem) a po asi 6 hodinové jízdě jsme přijeli do Jiri (1955 m).
- Jeli jsme vrchovinou s nádhernými pohledy na kaskádovitá políčka. Počasí bylo pěkné a cesta jeepem překvapivě pohodlná. Cesta autobusem prý trvá 10-12 hodin a je nezapomenutelná (prý i kvůli zvracení cestujících), ale holky a Jindra autobusem jet nechtěli.
- Kolem byly zatím jen menší hory, vysoké kolem 3500 m.
- V Jiri jsme našli internet za 100 Rupií na hodinu, tak jsme ho zkusili. Bylo to vytáčené připojení přes modem. Telefon s modemem byly spojeny rádiově. Po 15 minutách čekání se načetla stránka s maily, po dalších 15 minutách jsem i jeden mail odeslal. Víc se mi při této rychlosti vyřídit nepodařilo a v Jiri vypadla elektřina.
- POZNÁMKA: Ještě před 3 lety probíhala v Nepálu občanská válka mezi vládními jednotkami a Maoisty. Maoisté byli převážně mladí lidé a vybírali od turistů vysoké poplatky za průjezd / průchod do oblasti Himalájů. Někdy jsem měl pocit, že se stali Maoisty jen proto, aby měli snadný přístup k penězům od turistů. Nyní vstoupili Maoisté do vlády, jejich jednotky měly být odzbrojeny a měly přestat vybírat peníze. Mladým Maoistům tak utnul vstup strany do vlády přísun peněz od turistů. Takže se nejspíš budou muset naučit pracovat a tím přestanou být Maoisty.

5.3. Den 1 (Jiri-Shivalaya)
- Z Jiri (1955 m) jsme vyšli 265 výškových metrů na kopec do Mali (2220 m) a pak jsme částečně podél řeky sestoupili 450 m do Shivalaye (1770 m). Celá cesta trvala asi 4 hodiny a obědvali jsme až v cíli.
- Po cestě jsme přešli první dva visuté mosty, oba dva nízké, ocelové a stabilní.
- Žádné vysoké hory zatím nejsou v dohledu. Za naší lodgí v Shivalaye teče řeka Khimti Khola, ve které jsme si dnes vyprali prádlo.
- Celý den jsem fotoaparátem dokumentoval naši cestu. Anie ani Marcele se moc nelíbilo, že je pořád fotím, ale nakonec budou rády, že mají spoustu fotek. Když jsem je fotil unavené a zpocené, oblíbily si větu "Já ho tak nesnáším!" Já bych ho určitě taky nesnášel.
- Šel jsem napřed a uviděl ve stráni pást se kozy. Chtěl jsem holky navnadit a tak jsem jim řekl, že je před námi stádo jaků. Holky popoběhly dopředu a já fotil krajinu. V tom mi Ania s Marcelou vlezly do záběru a Ania povídá: "Franta říká stádo jaků a vše co vidíš jsou dvě kozy." A já viděl jen Aniu s Marcelou.
- POZNÁMKA: Nepálské děti jsou roztomilé. Rády se fotí a pak si nechají ukazovat na displeji, jak vypadají. Od turistů pak buď za focení nebo jen tak dostávají málo vážící dárky, které jim turisté přivezli ze své země, nebo je koupili v Nepálu. Obvykle to jsou propisky anebo sladkosti. Starší děti se naučily žádat o ně pozdravy turistům: "Hello pen (Ahoj propisko)" a "Hello sweet (Ahoj slaďouši)". Co se týká preferencí, touží děti především po propiskách píšících modře a občas červeně. Některé děti se naučily říkat si o peníze pozdravem: "Hello money". Turisté to mohou chápat tak, že je Nepálci považují za chodící peněženky, což není daleko od pravdy.

6.3. Den 2 (Shivalaya-Bhandar)
- Z Shivalaye (1770 m) jsme vyšli 940 m do pěkného kopce do Deurali (2710 m), kde jsme se naobědvali. Odpoledne jsme pak sešli přes 500 m dolů do Bhandaru (2190 m).
- Kousek před Deurali jsme přešli přes 2 menší pevné mosty.
- Zatím kolem nás nejsou žádné vysoké hory. Nejvyšší vrchoky měří stále kolem 3500 m.
- Potkali jsme dva přátelské Nory, kteří jdou tento trek poprvé. Vyptávali se mne na spoustu věcí a mimo jiné jsem jim začal názorně vysvětlovat himalájský krok, aneb jak mají stoupat do kopců, aby se neunavili. Předváděl jsem jim to však ve svých růžovo-žlutých střevíčkách, takže se Marcela s Aniou smály, že mne v nich nikdo nemůže brát vážně.
- POZNÁMKA: Veškeré horolezecké a trekařské výpravy v minulosti používaly naši cestu z Jiri nahoru do Lukly, Namche Bazaru a pak k vrškům Himalájí. Poté, co se v Lukle postavilo letiště, přestaly výpravy celou cestu používat a hlavní proud cestovatelů se přesunul až od Lukly výše. Cesta z Jiri do Lukly se tak vyprázdnila a je používaná jen menším počtem lidí. Není tak zkomercionalizovaná jako část treku nad Luklou a mnoho trekařů ji má raději (včetně mne). Silnice dříve končívala v Jiri a jakékoliv předměty, jídlo a vybavení, nacházející se ve vesnicích nad Jiri, tam musely být doneseny nosiči nebo karavanami mul a džomp. Proto byla cena jídla a věcí v obchodech závislá na vzdálenosti od Jiri, kterou museli nosiči a karavany ujít. Za poslední tři roky však byla vybudována velmi nerovná lesní cesta z Jiri do Shivalaye a pak dál až do Bhandaru. Nikomu bych projížďku touto hrbolatou trasou nepřál, ale díky ní může být veškeré zboží do Shivalaye i do Bhandaru dovezeno autobusy, což je činí levnější a zároveň to činí půlku nosičů z Jiri nezaměstnanými. Druhou půlku nosičů z Jiri činí nezaměstnanými skutečnost, že si turisté najímají nosiče už u agentur v Kathmandu a vozí si je do Jiri autobusem.

7.3. Den 3 (Bhandar-Sete)
- Z Bhandaru (2190 m) jsme dopoledne klesali 560 m podél řeky do Kinje (1630 m), kde jsme měli brzký oběd. Po obědě následoval zejména ze začátku velmi prudký výstup 950 m do Sete (2580 m).
- Po cestě jsme přešli 2 visuté mosty, jeden malý a jeden větší těsně před Kinjou.
- Kopec, na který dnes stoupáme, je vysoký 3736 m a my ho budeme překračovat zítra v sedle Lamjura La ve výšce 3530 m. Kousek za sedlem se pak tyčí kopce Konje (4340 m) a Kyogelumu (4484 m).
- POZNÁMKA: Díky malebné krajině a dobré kvalitě cest v Himalájích kromě horolezectví získal velkou popularitu trekking. Masy lidí si chodí po horách, dýchají čerstvý vzduch a ničí si při tom kolena. Může to provozovat v podstatě každý, o čemž svědčí mimo jiné japonský dědeček, kterého jsme potkali a který za jeden den vyšel Kalu Patthar i došel do turistického Everest Base Campu, proudy 200 kg těžkých Američanů, kteří si vykračují dálnicí z Lukly nahoru, i beznohý cizinec, který na kovových elektronických nohách suverénně stoupal do kopce do Namche Bazaru. Několik nádherných výhledů na vrcholky Himalájů je možné vidět z kopců, na které člověk vyjde bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení a umění. Tyto kopce se tak staly cílem trekových výprav. V Himalájích není jednoduché měřit vzdálenosti mezi jednotlivými vesnicemi, protože člověk neustále chodí nahoru a dolů a vzdušná vzdálenost by nijak nezachytila obtížnost trasy a čas potřebný k jejímu zdolání. Proto se na mapách udávají vzdálenosti v hodinách chůze středně trénovaného trekaře bez zastávek. Místní nosiči chodící bosí nebo ve vietnamkách zvládají ujít tyto trasy daleko rychleji, netrénovaní trekaři v nejmodernějších trekových botách (které podle reklamy chodí skoro samy) pak daleko pomaleji. Další možností porovnání vzdáleností je celkové zvládnuté převýšení, t.j. kolik výškových metrů člověk vyjde nahoru a kolik jich sejde dolů. Sice to nevypovídá o tom, jak dlouho člověk danou trasu půjde, ale moc dobře to vypovídá o tom, jaká to byla, je, anebo bude makačka.

8.3. Den 4 (Sete-Junbesi)
- Ze Sete (2580 m) jsme hned od rána stoupali dalších 950 m do sedla Lamjura La ve výšce 3530 m. Tam jsme se v lodgi naobědvali a celé odpoledne pak scházeli 900 m krásnou krajinou do údolí do Junbesi (2680 m). - Po cestě jsme poprvé v dálce zahlédli zasněžené vrcholky Himalájů Numbur (6959 m), Khatang (6853 m) a Karyolung (6511 m).
- POZNÁMKA: Nepál má v mnoha ohledech velmi blízko k sousední Indii. Jedna ze společných věcí je převládající náboženství. Nepál je totiž s výjimkou nejsevernějších částí země hinduistický. V oblasti Everestu vede předěl mezi hinduistickou a čistě buddhistickou částí právě před městem Junbesi, ve kterém je první buddhistický klášter. Od něj dál na sever do Himalájí se už nachází buddhistické území. Buddhismus je sympatické náboženství a bylo poměrně názorně zobrazeno ve filmu The Matrix - "There is no spoon". Teda bylo mi sympatické až do chvíle, než nám v Tibetu popsali, jak mrtvé lidi rozsekávají na kousky a dávají je na střechu pohřebiště, aby je mohli sežrat ptáci.

9.3. Den 5 (Junbesi-Nunthala)
- Ráno jsme z Junbesi (2680 m) vyrazili 360 m vzhůru do Phurtengu (3040 m). Tam jsme si dali čaj a jačí sýr a poděl vrstevnic jsme mírně klesali 320 m až k mostu pod Ringmu (2720 m), kde jsme se najedli. Odtud jsme stoupali 350 m do sedla Taksindu La (3070 m) a kolem kláštera v Taksindu pak ostře klesali 740 m do Nunthaly (2330 m).
- Cestou jsme přešli dva visuté mosty, jeden pod Ringmu a druhý před Nunthalou.
- Vycházeli jsme stále v dohledu s Numburem (6959 m) a během dne pak střídavě viděli Khatang (6853 m) a Karyolung (6511 m). V Phurtengu jsme měli možnost poprvé ve velké dálce zahlédnout Mt. Everest (8848 m), Thamserku (6608 m), Kangtegu (6685 m) a vrcholky Mery (6461-6476 m).
- V závěrečném stoupání do sedla Taksindu La jsme míjeli karavanu koňů jdoucích proti nám. Jeden koník to nevydržel, skočil zezadu na souseda a přímo před námi se pokoušel pořídit si nemanželské dítě. Soused byl bohužel zřejmě taky chlap, anebo se nadržený koník jen netrefil, prostě se se svým kyjem snažil naprázdno. Vzhledem k neuvěřitelné délce tak kolegu pod sebou jenom lechtal na žebrech a skoro na krku. Duchapřítomnost zachoval Jindra, který se před tuto dramatickou scénu postavil a se slovy "No photo!" bránil kolemjdoucí výpravě východoněmeckých turistů v kompromitaci teplého koníka. Na Aniu to ale neplatilo, fotky si udělala a na vrchol stoupání radostně vyběhla s ruměncem ve tváři. Takhle šťastnou jsem ji ještě neviděl (pozn. autora - šťastnější jsem ji viděl o několik dnů později, když si oblékla na chodidla péřové rukavice). Chudák Jindra, ten metrovej kousek mu teď bude určitě často připomínat.
- POZNÁMKA: V Himalájích jsme se kromě ptáků, létajících i ve výškách nad 5000 m, a divokých kačen, pobíhajících u jezírek těsně pod 5000 m, setkali především se zvířaty nosícími v karavanách náklad. V nižších polohách pod Luklou jsme potkávali především karavany menších koňů. Zřejmě to nejsou oslové, protože tak nevypadají, ale na koně jsou zase hodně malí. Kdybychom si na ně s Andreou sedli, asi bychom nohama dosáhli na zem. Se vzrůstající nadmořskou výškou jsme pak stále častěji vídali karavany džomp (kříženec krávy a jaka) s hustší srstí a schopností žít ve větším chladu. Džompy jsme potkávali celou cestu až na nejvyšší místa Himalájí (např. karavany nesoucí vybavení do základních táborů Mt. Everestu). Za posledních několik let zřejmě hodně nahradily karavany jaků, které jsme pak potkávali ve výškách nad 3000 m.

10.3. Den 6 (Nuthala-Kharikhola)
- Z Nunthaly (2330 m) jsme před obědem scházeli 750 m k mostu přes mléčnou řeku Dudh Koshi a pak stoupali 100 m do Jubhingu (1680 m), kde jsme se naobědvali. Po obědě jsme pak pomalu stoupali 360 m do Kharikholy (2040 m), kde jsme zůstali přes noc.
- Marcela se včera otrávila z jídla a tak jsme vyráželi později. Cestou jsme dělali přestávky na zvracení a velkou vodovou potřebu.
- Řeku Dudh Koshi jsme přešli po 109 m dlouhém ocelovém visutém mostě.
- V Kharikhole se naše putování stočilo z cesty na východ na cestu na sever, kde se v dálce před námi tyčí další Himalájští velikáni.
- POZNÁMKA: V lodgích na treku jsou k dispozici různá jídla od nepálských a tibetských specialit po několik napodobenin tradičních západních jídel. Všude je k dispozici nepálské národní jídlo Dal Bhat podobné indickým jídlům – rýže s čočkovou omáčkou s několika kousky upravené ostřejší zeleniny. Zvláštní vlastností tohoto jídla je, že když ho sníte a pořád máte hlad, dostanete zdarma přidáno. Jedí ho tu všichni místní nosiči, protože se pořádně nadlábnou a stačí jim jíst jen dvakrát denně, takže tolik neutratí. Dal Bhat pro mne vždycky býval odporné levné jídlo. Nepálci ale zjistili, že ho turisté nemají příliš v lásce, a tak ho zdražili skoro na nejdražší jídlo na jídelním lístku. Tím ho turisté začali považovat za extra vzácnou místní specialitu, začali si ho objednávat a pochutnávat si na něm. Pro mne je teď tedy Dal Bhat odporné drahé jídlo. Daleko víc mám v oblibě tibetskou specialitu taštičky Momo. Navíc za poslední tři roky Nepálci pochopili, že mají turisté v oblibě sýr, takže teď ve většině jídel nabízejí jačí sýr. Takové zapečené Momo taštičky se sýrem jsou opravdovou pochoutkou. Další typické jídlo v nabídce jsou polévky, většinou nudlové. Nabídku doplňují různé jednodušší formy smažené rýže, vajíček, opečené brambory a několik variant těstovin. K snídani si můžete pochutnat na omeletě, palačinkách a tibetském chlebu (jiná forma palačinek).

11.3. Den 7 (Kharikhola-Paiya)
- Z Kharikholy (2040 m) jsme před obědem vyšli 820 m na kopec do Bupsy (2360 m) a do sedla Khari La ve výšce 2860 m. Pak jsme podél vrstevnice pomalu klesali 130 m do Paiye (2730 m).
- Po cestě jsme přešli několik menších mostů (často jen dřevěných přechodů přes potok). Velká část cesty dnes vedla těsně nad několikasetmetrovým prudkým svahem, takže to nebylo nic pro lidi trpící závratěmi (pro mne).
- Kolem nás se stále tyčí kopce vysoké přes 4 tisíce metrů. V dálce se objevily další himalájské vrcholky Karyolung (6511 m) a Nupla (5885 m).
- POZNÁMKA: Po cestě kolem hlavních trekařských cest jsou v Himalájích roztroušeny lodge - levné ubytovny pro turisty. Nejvíc jich člověk najde ve vesnicích doporučovaných jako zastávky na treku. Poskytují jednoduché pokojíky na přespání pro jednoho až čtyři lidi a docela čistá sociální zařízení. Postele nemají povlečení a spí se na nich ve vlastních spacácích. Pronájem pokoje je velmi levný - od 50 Rupií (12 Kč) za noc za pokoj v nižších výškách až po 300 Rupií (75 Kč) za noc ve výškách nad 5000 m. V několika lodgích byl nocleh dokonce zadarmo - ve skutečnosti totiž majitelé lodgí vydělávají na jídle. Jednoduchá palačinka k snídani stojí mezi 100 a 300 Rupiemi za kus, polévka je podobně drahá a hlavní jídlo ještě dražší.

12.3. Den 8 (Paiya-Phakding)
- Z Paiye (2730 m) jsme scházeli 440 m dolů do Surke (2290 m), kde se cesta rozvětvovala na dvě. Jedna vedla dál směrem k Namche Bazaru, druhá vedla strmým stoupáním 550 m do Lukly (2840 m). Z Lukly pak vedla další cesta směrem k Namche Bazaru přes Chheplung (2660 m), kde se obě cesty spojovaly a kde jsme se společně naobědvali. Cesta dále mírně klesala až do Nurningu (2492 m) a pak opět stoupala až do Phakdingu (2610 m).
- Po cestě do Lukly jsme přešli přes tři pevné železné můstky a po cestě do Phakdingu pak přes jeden ocelový visutý most.
- Přímo nad Luklou se tyčí 5813 m vysoká Gonglha, hned vedle ní pak 6367 m vysoká Kusum Kanguru a naproti Karyolung (6511 m) s Nuplou (5885 m).
- Ráno jsem s nosičem Nirmem zaběhl do Lukly vyzvednout Andreovy věci. Ten si ale po cestě najal jiného nosiče a už na nás s veškerým vybavením čeká v Namche Bazaru. Využili jsme krásného počasí a filmovali starty a přistání letadel na letišťátku v Lukle.
- V Lukle jsem potřeboval zkontrolovat internet se vzkazem od Andrei. Našel jsem celkem dva internety, oba dva nesmírně drahé. Před 3 lety jsem zde chodil na internet za 30 Rupií (7,50 Kč) za hodinu. Teď tu stojí v obou internetových kavárnách 600 Rupií (150 Kč) za hodinu. Ale jiný internet tu není :-(
- POZNÁMKA: Letiště v Lukle je hlavním dopravním uzlem pro horolezecké výpravy, trekaře i turisty. Za pěkného počasí zde podle trekařské sezony přistává každou hodinu až 5 malých vrtulových letadel z Kathmandu. Protože je letecká doprava vedle nosičů jediným spojením se světem, letadla zde netankují, ani nezastavují vrtule a poté co lidé vylezou ze dveří, další cestující ihned nastupují a letadla odlétají zpět do Kathmandu. Takováto výměna cestujících a zavazadel trvá 5 minut. Letadla pojmou asi 15 cestujících a let do Kathmandu trvá 20 minut. Letiště se nachází na skále ve výšce 2860 m, což z něj činí třetí nejvýše položené letiště na světě. Výše se nachází jen letiště v tibetské Lhase a jedno letiště v jižní americe. Plocha, na které lidé vystupují a nastupují z letadel, může pojmout 3 malá letadýlka. Je tu jen jedna malá přistávací dráha - měří 527 m, je široká 20 m a stoupá do prudkého kopce pod úhlem 12 stupňů. Lépe tak letadélkům umožňuje ubrzdit rychlost při přistání, aby na konci nenarazily do hory. Při startu naopak pomáhá nabrat rychlost a protože na konci dráha končí na skále, letadla která nestačí odlepit kola od dráhy se nakonec stejně ocitnou ve vzduchu a je jen na pilotu, aby let nepřešel ve volný pád.

13.3. Den 9 (Phakding-Namche Bazar)
- Z Phakdingu (2610 m) jsme dál postupovali podél mléčné řeky Dudh Koshi směrem na sever přes Zam Fute (2730 m), Bengkar (2630 m) a Monjo (2840 m), kde se nachází vstup do národního parku Sagarmatha. Cesta se dál vine podél řeky nahoru a nakonec do prudkého kopce s převýšením 600 m až do Namche Bazaru (3440 m).
- Dnešní cesta se jen hemžila visutými mosty, po kterých jsme přecházeli z jednoho břehu mléčné řeky na druhý a zpět. Všechny ale byly ocelové a stabilní, i slavný most ve výšce 100 m nad řekou těsně pod stoupáním do Namche Bazaru.
- V průběhu dnešního treku jsme se blížili k Nuple (5885 m) a z druhé strany se začala objevovat Thamserku (6608 m). Uprostřed kopce stoupajícího do Namche Bazaru se nacházel bod s přímým výhledem na Mt. Everest (8848 m).
- POZNÁMKA: Při trekingu v Himalájích člověk často překonává různé řeky, říčky a údolí. Kromě pevných železných a dřevěných mostů zde často narazíte na visuté mosty houpající se ve větru a pod náporem nohou přecházejících trekařů. Pokud máte závratě, může Vám být pohled dolů a pocit otevřeného prostoru pod Vámi a kolem Vás velmi nepříjemný. Pokud nemáte závratě a proti Vám jde po visutém mostě průvod nosičů s širokými nůšemi, můžete závratě dostat, jak se jim budete snažit vyhýbat. No a pokud jde proti Vám karavana jaků nebo džomp s nákladem, vemte na vědomí, že na Vás nebudou brát žádné ohledy, přimáčknou Vás k okraji mostu a závratě dostanete nejpozději v průběhu letu dolů. Většina visutých mostů v oblasti Everestu je dnes už pevných, ocelových a stabilních. Některé mosty jsou dlouhé, jako např. Více než 100 m dlouhý most těsně za vstupem do národního parku Sagarmatha, některé jsou zase vysoké jako např. visutý most těsně pod stoupáním do Namche Bazaru, který je natažen ve výšce 100 m nad řekou Dudh Koshi. Tento most býval opravdovým postrachem. Byl totiž dřevěný a občas v něm chybělo prkno, což z něj spolu s jeho výškou činilo téměř nepřekonatelnou překážku pro lidi se strachem z výšek. Před časem jeho chatrná konstrukce dokonce nevydržela váhu přecházejících a tak se zřítil i se sedmi nosiči. Letos nás zde čekalo překvapení, protože na místě tohoto starého mostu stál krásný, pevný a široký ocelový most. Pořád je ve výšce 100 m, ale pocit z jeho překročení se nedá srovnávat s tím starým nebezpečně vypadajícím mostem.

14.3. Den 10 (Namche Bazar)
- Dnes jsme nikam nešli, protože jsme měli první aklimatizační den ve výšce 3440 m v Namche Bazaru.
- Z Namche Bazaru máme malebný výhled na Nuplu (5885 m), Shar (6093 m) a Lho (6186 m). Přímo nad Namche Bazarem se pak tyčí hora Khumbi Yul Lha (5761 m).
- Od rána jsme chodili po Namche Bazaru a snažili se nakoupit zásoby na cestu do vyšších poloh. Přímo v Namche Bazaru je stáčírna balené vody a tak tu vždycky bývala levná - litr stával 40 Rupií (10 Kč). Za to teď balenou vodu všude nabízejí za "100 Rupees only". A všichni prodavači drží při sobě a nikdo ji levněji nechce prodat. Takže jsme si žádnou balenou vodu nekoupili a používali jsme tablety čistící běžnou vodu. Podobně tomu bylo s toaletním papírem, který jsme v horách používali především na smrkání, ale ten jsme si nakonec i za vysokou cenu koupili.
- POZNÁMKA: Namche Bazar je nádherné městečko ve výšce 3440 m se spoustou lodgí, ubytoven a hotelů, s několika pekárnami, bankou, směnárnami a spoustou obchodů. Je to hlavní centrum Himalájí v oblasti Mt. Everestu. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Internet všude stojí 500 Rupií (125 Kč) na hodinu, což je sice o 100 Rupií levnější, než v Lukle, ale i tak to je děsná drahota. Pekárny jsou předražené, tak tam chodí minimum lidí. Balená voda je drahá a tak ji také skoro nikdo nekupuje. Před třemi lety tu vše bylo mnohem levnější a příjemnější.

15.3. Den 11 (Namche Bazar-Phortse Tenga)
- Z Namche Bazaru (3440 m) jsme podél prudkého srázu stoupali 510 m do Kyangjumy (3550 m) a dále do Mongu (3950 m), odkud jsme pak klesali 270 m dolů do Phortse Tengy (3680 m).
- V noci byla nad Namche Bazarem velká sněhová bouře. Sněžilo, blýskalo se a ráno byl celý Namche Bazar kompletně pod sněhem.
- Po cestě jsme celou dobu obcházeli horu Khumbi Yul Lha (5761 m) a naskytl se nám pohled na Thamserku (6608 m), Kangtegu (6685 m) a částečně i na nádhernou Amu Dablam (6856 m).
- Když jsme se ubytovali v Phortse Tenze, našli jsme na záchodech v záchodových mísách modrou vodu. Zřejmě nějaká nemrznoucí směs, která zajišťuje, aby voda v záchodech nezmrzla. Když jsem ji smíchal se žlutou močí, výsledkem byla zelená tekutina v záchodové míse. Úžasné! Důkaz, že fyzika funguje i ve výšce nad 3500 m!
- Večer jsme jako obvykle seděli v jídelně kolem kamen, ve kterých se topilo jačím trusem. Něco bílého kolem nás poletovalo, což se Anie ani trochu nelíbilo. Když jsem se podíval pořádně, uviděl jsem, že to je pírko, které je nadnášeno proudy teplého vzduchu kolem kamen. Když pírko přistálo na podlaze, Ania požadovala, abychom tu mouchu zabili. Nikdo jsme se k tomu neměli, tak Ania vstala, pírko zašlápla a pak se šla zase posadit. Já jsem pírko zvedl, načechral a pustil do proudu teplého vzduchu. Začalo kolem nás zase poletovat a Ania mohla přemýšlet o nesmrtelné mouše. Příště určitě dupne z větší výšky.
- POZNÁMKA: Aby člověk mohl fungovat ve výškách nad 3000 m, musí si jeho tělo na takovou výšku zvyknout. Musí si zvyknout na nižší tlak a především na nižší obsah kyslíku ve vzduchu. Tomuto zvykání se říká aklimatizace a probíhá automaticky tím, že člověk v dané výšce tráví čas, nejlépe nějakou fyzickou aktivitou. Při tom se mu okyseluje krev a mírně se zrychluje srdeční tep. Pokud člověk postupuje nahoru, aniž by se jeho tělo na danou výšku aklimatizovalo, riskuje, že se u něj projeví příznaky akutní výškové nemoci. Na tuto nemoc v Nepálu každoročně umírá kolem 5 turistů. Recept na tuto nemoc je při tom velmi jednoduchý - vyhradit si dostatek času na aklimatizaci. Zabudovat do svého treku volné aklimatizační dny v určitých výškách a nepostupovat nahoru příliš rychle. Potřeba aklimatizace nastává ve výškách přes 3000 m a zejména ve výškách nad 4000 m. Za bezpečné tempo se považuje výškový rozdíl 300 m za den. Kdo postupuje nahoru rychleji, musí si dávat pozor na příznaky vysokohorské nemoci a v případě jejich objevení okamžitě sestoupit do nižších poloh.

16.3. Den 12 (Phortse Tenga-Dole)
- Z Phortse Tengy (3680 m) jsme stoupali podél mléčné řeky 520 výškových metrů do Dole (4200 m). Celá cesta trvala asi 3 hodiny a obědvali jsme až v cíli.
- Po cestě jsme obcházeli horu Khumbi Yul Lha (5761 m) a měli jsme výhled na Thamserku (6608 m) a Kangtegu (6685 m).
- Odpoledne jsme trávili v naší lodgi v Dole. Před lodgí se páslo několik jaků a jejich mláďat, tak jsme se s nimi šli na chvíli fotit. Pak však začalo znovu sněžit a tak jsme se šli schovat dovnitř. Celé odpoledne nám krásně topili jačím trusem.
- POZNÁMKA: Jaci jsou nádherná stvoření, skoro tak chlupatá, jako já. Pojí mne s nimi více, než jen sympatie. Kromě kožichů jsou užiteční i v mnoha jiných směrech (podobně jako já), poskytují jačí mléko - do čaje (to já nemám), jačí maso - na steak (o tom ani nepřemýšlejte, možná pojedeme i na Papuu-Novou Guineu), jačí trus - na zatopení, který má vysokou výhřevnost a nesmrdí (to se o mém bohužel říct nedá), prostě jsou to kluci jaxepatří. Jsou všichni mužského pohlaví, protože jakům ženského pohlaví se říká nak. Kromě toho jsou hrozně plaší (skoro jako já), ale na rozdíl ode mne se ty potvory nebojí výšek a klidně si běhají po skoro kolmých skalních stěnách kolem stezky, na které bych já lezl po čtyřech s tepem přes 200 za minutu. Andrea si je taky moc oblíbil a tak chce napsat pohádku o jakovi, který chtěl jet na dovolenou do Caorle. Poradil jsem mu, ať z toho udělá tak trochu pohádkový horor, protože jeho hlavní hrdina jak by mohl už od malička trpět závratěmi.

17.3. Den 13 (Dole-Machherma)
- Z Dole (4200 m) jsme pokračovali podél mléčné řeky 270 m vzhůru do Machhermy (4470 m), kde jsme se naobědvali a zůstali přes noc.
- Během dne jsme obcházeli horu Phuletate (5597 m) a Teningbo (5839 m) a nocovali jsme přímo pod Kyajo Ri (6186 m). Naproti nám se tyčila Cholatse (6335 m).
- Všechno jídlo a oblečení z batohu mi voní po citrónu, protože mi v něm praskl sprej proti komárům s citronovou vůní. Nádobka byla natlakovaná a tady ve výšce nad 4000 m nevydržela nedostatek tlaku zvenčí a vytekla. Stejně tak flašky s vodou naplněnou v Namche Bazaru ve výšce 3400 m byly nafouklé a moc nechybělo k jejich prasknutí.
- K večeru jsem dostal mírnou formu horské nemoci. Během několika hodin naštěstí nejhorší příznaky vymizely.
- POZNÁMKA: Akutní vysokohorská nemoc je vážná nemoc, na kterou každý rok v Nepálu zemře několik trekařů a horolezců. Souvisí s nižší koncentrací kyslíku ve vysokých výškách a může ji dostat každý, bez ohledu na to, jak zdravý člověk jinak je a jakou má fyzickou kondici. Mohou ji dostat vrcholoví sportovci s medailemi z olympijských her a nemusí ji dostat 200 kilový tlouštík z kanceláře, který se dostal do hor poprvé v životě. Projevuje se prudkými bolestmi hlavy, nevolností, ztrátou chutě k jídlu a závratěmi. V konečných fázích se u této nemoci začne voda volně vylučovat z buněk v mozku a plicích do mezibuněčných prostor a člověk pak zemře buďto na mozkový edém, anebo se utopí při plicním edému. Nejsnadnější cestou, jak se této nemoci vyhnout, je nechat tělo zvyknout si na nedostatek kyslíku - aklimatizovat se. Nejvážnější formy nemoci se pak léčí pobytem v hyperbolických komorách (pokud se do nich pacient dostane včas).

18.3. Den 14 (Machherma-Gokyo)
- Z Machhermy (4470 m) jsme pokračovali dlouhý úsek 320 m vzhůru kolem tří ledovcových jezer až do našeho nejvyššího záchytného bodu v této části treku, Gokya (4790 m).
- Obešli jsme hory Kyajo Ri (6186 m) a Chadoten (5065 m) a zůstali jsme přímo pod Gokyo Peakem (5360 m). Na protější straně údolí jsme viděli zasněžený přechod do oblasti Mt. Everestu Cho La Pass (5330 m).
- POZNÁMKA: Vysokohorská nemoc je způsobována nedostatkem kyslíku ve vysokých výškách. Když vezmeme množství kyslíku na úrovni moře jako 100%, ve výšce 1000 m vzduch obsahuje už jen 88% tohoto množství a ve výšce 2500 m už jen 73%. Problémy mohou začít na výšce 3000 m, která obsahuje 68% a na výšce 3500 m, která obsahuje jen 64% tohoto množství. Ve výšce 4000 m vzduch obsahuje už jen 60% množství kyslíku z úrovně moře a ve výšce 4500 m, kde začínají problémy s aklimatizací většině lidí, vzduch obsahuje už jen 57% tohoto množství. Nejvyšší výšky, kam se běžní trekaři dostanou, jsou 5000 m s 53% množství kyslíku a 5500 m s 50%. Horolezci si pak musí zvykat na 47% kyslíku ve výšce 6000 m, 41% ve výšce 7000 m a 36% ve výšce 8000 m. Na vrcholku Everestu pak můžete naleznout 33% množství kyslíku.

19.3. Den 15 (Gokyo-Machherma)
- Ráno jsme z Gokya (4790 m) vylezli 570 m na Gokyo Peak (5360 m), pak jsme seběhli zpátky do Gokya a odpoledne jsme za větrného počasí sešli dalších 320 m zpátky do Machhermy (4470 m).
- Z vrcholku Gokyo Ri je vidět většina himalájských velikánů a celkem 5 osmitisícovek (aspoň myslím) - Mt. Everest (8848 m), Lhotse (8414 m), Lhotse Shar (8393 m), Cho Oyu (8188 m) a Makalu (8475 m). Přímo kolem tohoto vrcholku se nachází hory Cholo (6089 m), Chadoten (5065 m), Pharilapche (6017 m) a Henjola (5925 m).
- POZNÁMKA: Vzhledem k absenci silnic se lidé žijící v oblasti Himalájí odedávna živí přenášením nákladů mezi vesnicemi. Nosí se vše, co je ve vesnicích potřeba - jídlo, vybavení, materiál na stavbu nebo třeba vybavení expedic. Věci nosí nosiči většinou v nůších svázané dohromady do vysokých pyramid. Nůše, batohy a pytle pak mají nejčastěji zavěšené provazem na čele. Existuje několik druhů nosičů - ti co nosí věci turistům, ti co nosí věci horolezeckým a trekařským výpravám a ti co nosí věci pro místní lidi a lodge. Nejvíc se nadřou nosiči nosící vybavení pro místní lidi a lodge. Při pohledu na nosiče s naloženými platy Coca Coly a balených vod o objemu dohromady tak 50 litrů a více nám s Andreou vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Potkali jsme nosiče nesoucí kusy drátěného plotu na zpevňování skal o váze 65 kg, potkali jsme nosiče nesoucí vodovodní trubky a železná kola o váze 80 kg. Vyprávěli nám o nosičích nosících stabilně 100-120 kg. Při tom se jedná o malé hubené mužíky o váze kolem 60-70 kg. Menší náklady nosí a více peněz si vydělají nosiči expedic a trekových skupin - nosí pytle o hmotnosti 35 kg. Nejméně nosí a nejvíce si vydělají nosiči nezávislých turistů - nosí maximálně 20 kg nákladu turisty a asi 3 kg svého oblečení. Jsou odměňováni denní sazbou dohodnutou předem, obvykle něco mezi 500 a 1000 Rupií (125 - 250 Kč) za den. Přestože jsou to nejčistotnější ze všech nosičů, po několika dnech většinou smrdí tak, že se s nimi nedá vydržet v jedné místnosti.

20.3. Den 16 (Machherma-Mong)
- Z Machhermy (4470 m) jsme dopoledne scházeli 790 m do Dole (4200 m) a Phortse Tengy (3680 m). Tam jsme se rozloučili s Jindrou, Aniou a Marcelou a šlapali jsme 300 m do kopce do Phortse (3810 m) a pak na cestu do Pangboche, vedoucí po skalách kus nad Phortse. Tam jsme zjistili, že tuhle cestu kvůli závratím nezvládneme, a vrátili jsme se zpátky do Phortse. Chtěli jsme sejít po podobné cestě do údolí a pak jít nahoru do Tengboche. Tady jsme však taky zjistili, že to nezvládneme, a šli jsme zpátky dolů do Phortse Tengy. Dorazili jsme tam hodně pozdě, zklamaní, špinaví (protože sestup byl po kluzkém blátě) a velmi unavení. Přesto jsme ještě pokračovali 300 m nahoru do Mongu (3980 m).
- Přešli jsme přes maličký dřevěný most při cestě do Phortse a pak znovu při cestě zpátky.
- Po cestě dolů jsme opět míjeli horu Phuletate (5597 m) a obcházeli jsme několik menších kopců tyčících se za Phortse, za kterými se schovávaly Cholatse (6335 m) a Taboche Peak (6367 m). Na druhé straně byly přímo před námi Thamserku (6608 m) a Kangtega (6685 m). Na dohled se opět objevila Ama Dablam (6856 m).
- Dnes jsem uklouzl na ledu a spadl do bláta. Zkoušel jsem si oblečení očistit sněhem, ale moc dobře to nešlo. A to mají mít moje softshellové kalhoty z materiálu Schoeller samočistící vlastnosti.
- POZNÁMKA: Někteří turisté a prakticky všechny větší skupiny si na svoje výpravy najímají guidy - průvodce. Jedná se o Nepálce, kteří už danou trasou mnohokrát prošli (nejčastěji jako nosiči) a dobře se tam vyznají. Vedou celou výpravu, doporučují a zajišťují ubytování a stravování a umí slušně komunikovat anglicky, takže jsou schopni odpovědět na rozličné dotazy turistů. Za svou práci jsou odměňováni denní sazbou podobně jako nosiči a navíc za ně turisté platí veškeré jejich jídlo zkonzumované v lodgích. Platí za ně ale turistické ceny, zatímco ceny za vlastní nákupy jídla a nocleh pro nosiče a průvodce jsou jen zlomkem cen pro turisty. Pokud nosič nebo průvodce přivede "svoje" turisty do dané lodge, může dostat jídlo i nápoje zdarma jako určitou formu provize a pokud za něj turista platí útratu, možná dostává provizi i přímo v penězích. Majitelé lodží nemají moc rádi nosiče najaté agenturami přímo v Kathmandu, protože fakticky berou práci lidem bydlícím v oblasti Himalájí. Proto jim občas nevychází vstříc, nechají je platit plnou cenu, dávají jim špinavé pokrývky a podobně.

21.3. Den 17 (Mong-Dingboche)
- Z Mongu (3980 m) jsme hned ráno sešli 730 m do údolí do Phunki Tengy (3250 m), tam jsme přešli menší visutý most a bleskově vyšli stoupání 610 m do Tengboche (3860 m). Pak jsme scházeli kopeček dolů do Deboche (3820 m), kam jsme dorazili ve 12:00 a kde jsme se naobědvali. Stoupali jsme dál do Pangboche (3930 m), kde jsme si v řece vyprali prádlo. Až do večera jsme pak pokračovali dlouhým mírným stoupáním 500 m do Dingboche (4410 m), kde jsme zůstali na noc.
- Dopoledne jsme stoupali přímo naproti Thamserku (6608 m) a Kangtegy (6685 m) a celý den jsme pak procházeli kolem nádherné Amy Dablam (6856 m) na jedné straně a Taboche Peaku (6367 m) na straně druhé. V Dingboche jsme zůstali spát kousek pod Pokalde (5806 m).
- POZNÁMKA: Lodge pro ubytování turistů se nacházejí podél trekařských cest až do výšek nad 5000 m. Nejvýše položenou vesnicí s několika lodgemi je Gorak Shep (5140 m). Takto vysoko položené vesnice však normálně nejsou obydlené a vznikly jen jako ubytovací a servisní střediska pro trekaře a horolece. V době, kdy sem žádné horolezecké výpravy ani turisté nemíří, jsou zazimované a neobydlené. Nejvýše položenou a trvale obydlenou vesnicí v Himalájích je Pangboche (3930 m), kde se pod majestátnou Amou Dablam nachází i několik políček pro zemědělské účely. V Himalájích se také nachází několik buddhistických klášterů. V Tengboche (3860 m) se nachází největší klášter v této oblasti a v horní části Pangboche pak malý ženský buddhistický klášter.

22.3. Den 18 (Dingboche)
- Z Dingboche (4410 m) jsme dopoledne vyšlapali 320 m do Chhukhungu (4730 m), kde jsme si dali čaj a za dopoledne vystoupali dalších zhruba 670 m na spojnici Chhukhungu s Chhukhung Ri (5400 m) s úžasným výhledem. Během odpoledne jsme se pak v mlze (nebo spíš v mracích) vrátili zpátky dolů do Dingboche.
- Na Chhukhung jsme kráčeli kolem několika bezejmenných pětitisícových kopců a kolem zadní strany Amy Dablam (6856 m) a Amphu Gyabjen (5630 m). Na Chhukhung Ri jsme pak měli výhled především na úžasnou sněhovou stěnu spojující Amphu Gyabjen několika dalšími vrcholy s Island Peakem (6189 m) a na trojici osmitisícovek Mt. Everest (8848 m), Lhotse (8414) a Lhotse Shar (8393 m). Přímo před sebou jsme pak měli boční stěnu Nuptse (7861 m) a vzadu jsme přes ledovcové údolí koukali na Mehru Peak (5820 m).
- POZNÁMKA: V Himalájích je ve vysokých polohách pořádná zima. V noci klesá teploměr ve vašem pokoji v lodgi k nule, takže potřebujete dobrý spacák. Venku je hrozná zima i v průběhu dne vždy, když se slunce schová za mrak. Teplo vám může být jen v pořádném oblečení v době, kdy na Vás venku praží slunce, anebo odpoledne ve společenské místnosti lodge, kdy Vám tam zatopí usušeným jačím trusem. Protože se tam však nesmí topit dřevem a zdroje a zásoby jačího trusu jsou omezené, po večeři topit přestanou a pošlou Vás spát.

23.3. Den 19 (Dingboche-Lobuche)
- Z Dingboche (4410 m) jsme vyšli 500 m do Lobuche (4910 m), kde jsme zůstali v krásné teplé lodgi s vynikajícím (ale drahým) jídem. Odpoledne jsme se zašli projít po okolí až k italskému výzkumnému středisku Pyramid (4970 m).
- Po cestě nahoru jsme procházeli kolem Taboche Peaku (6367 m), Cholatse (6335 m) a Arakam Tse (6423 m). Na druhé straně na nás vykukovala a posléze se v celé kráse ukázala Nuptse (7861 m). Přímo před námi se pak stále více objevovala Pumo Ri (7165 m). Zůstali jsme spát přímo pod Lobuche East (6119 m).
- POZNÁMKA: Kousek nad Lobuche, při odbočení doleva z hlavní cesty vedoucí do Gorak Shepu, se nachází italské výzkumné středisko Pyramid (4970 m). Vypadá jako skleněná pyramida a zkoumá se v něm prý spousta věcí - vliv vysoké výšky na organismus, na růst rostlin, jsou tam teleskopy, tak i něco astronomického ... Kdysi to tam postavili Italové ve spolupráci s Nepálci a tak na budově visí vlajky Nepálu, Evropské unie a Itálie. Andrea šel jakožto Ital zaklepal na dveře a zeptat se místních Italů, jak se mají a co tam dělají, ale žádný Ital tam bohužel nebyl. Jen pár Nepálců udržujících budovu v chodu a čekajících na příchod nějakých vědců příští týden.

24.3. Den 20 (Lobuche-Gorak Shep)
- Z Lobuche (4910 m) jsme vyšli 230 výškových metrů do Gorak Shepu (5140 m), ubytovali se tam, dali si polévku a pak pokračovali na dlouhou výpravu do základního tábora pro výpravy na Mt. Everest (5364 m). Odpoledne jsme se vrátili zpátky do Gorak Shepu, kde jsme se s čajem vyvalili na sluníčku a odpočívali po čtyřech nesmírně náročných dnech.
- Po cestě do Gorak Shepu a pak dále do základního tábora na Mt. Everest a z něj jsme obcházeli mou nejoblíbenější himalájskou horu Nuptse (7861 m) a na druhé straně na nás koukala Pumo Ri (7165 m). Po cestě do základního tábora jsme pak na chvíli zahlédli vrcholek Mt. Everestu (8848 m). V táboře se nad námi tyčily ještě hory Lingtren (6749 m) a Khumbutse (6665 m) a především západní svah Mt. Everestu. Při pohledu Khumbu ledopádem vzhůru bylo možné zahlédnout vršek Lhotse (8414 m).
- POZNÁMKA: Základní tábor Mt. Everestu není jedno pevné místo, ale je to prakticky každé uskupení stanů některé z výprav přímo pod západním svahem Mt. Everestu, kolem kterého začínají expedice vystupovat na Mt. Everest. Většinou se nacházejí bezprostředně pod Khumbu ledopádem. Materiál do základních táborů nosí karavany jaků a džomp a o provoz táborů se starají místní šerpové. Každý, kdo se chce pokusit vylézt na Mt. Everest, musí nepálské vládě zaplatit poplatek kolem 70 tisíc dolarů (za člověka). Aby se turisté a trekaři moc nemotali kolem základních táborů a nerušili šerpy od práce a nenutili je dávat pozor na vybavení, udělaly úřady v půli cesty ke Khumbu ledopádu umělé stanoviště se spoustou barevných praporků a připevnili na ně ceduli "Everest Base Camp". Prakticky všichni turisté se zde zastaví, vyfotí se a vrátí se zpět do Gorak Shepu, aniž by rušili šerpy od práce a aniž by navštívili některý skutečný základní tábor.

25.3. Den 21 (Gorak Shep-Pangboche)
- Z Gorak Shepu (5140 m) jsme brzy ráno vyšli 410 m na Kalu Patthar (5550 m), počkali jsme na východ slunce a pak se vrátili dolů do Gorak Shepu. Sbalili jsme se, najedli se a velmi rychlým tempem přes Lobuche (4910 m) a Dughlu (4620 m) klesali 900 m do Pheriche (4240 m). Tam jsme se odpoledne zastavili na oběd a pak vyčerpaní pokračovali dalších 300 m dolů až do Pangboche (3930 m).
- Z Kaly Patthar se nám hned ráno nabídl nádherný pohled na Nuptse (7861 m) a Mt. Everest (8848 m). Hned za námi se navíc tyčila v celé své kráse Pumo Ri (7165 m). Při klesání dolů do údolí jsme měli nejlepší výhledy na Taboche Peak (6367 m) a Amu Dablam (6856 m).
- POZNÁMKA: Každý rok je na této trase pořádán Everest Marathon. Jedná se o běžecký závod jednotlivců ve vysokohorských podmínkách, ve kterém běžci uběhnou vzdálenost rovnající se maratonskému běhu. Všichni účastníci musí být dobře aklimatizováni na výšky kolem 5000 m, protože závod začíná v Gorak Shepu ve výšce 5140 m a končí v Lukle ve výšce 2840 m. Běží se trasou, kterou jsme se vraceli z Himalájí přes Lobuche, Pheriche, Pangboche, Tengboche, Namche Bazar a Phakding. Nevím, za jak dlouho trasu uběhnou vítězové, ale v Gorak Shepu v naší lodgi visel diplom jenoho běžce této lodge, který trasu uběhl za 7 hodin. Když jsme sečetli čas, za který jsme tuto vzdálenost ušli na zpáteční cestě my (a to jsme dost makali) s batohy na ramenou, tak včetně všech přestávek na obědy a občerstvení to bylo 16 hodin. Bez těch pauz by to bylo tak o 3-4 hodiny méně, ale zase jsme si při tom dvakrát odpočali celonočním spánkem.

26.3. Den 22 (Pangboche-Namche Bazar)
- Z Pangboche (3930 m) jsme klesali 110 m do Deboche (3820 m), pak opět stoupali do Tengboche (3860 m) a pak sešli kopec 610 m do Phunki Tengy (3250 m). Odtud jsme stoupali 300 m do Kyangjumy (3550 m) a pak klesali do Namche Bazaru (3440 m), kde jsme se naobědvali a zůstali přes noc.
- Naše cesta zpočátku vedla podél Amy Dablam (6856 m), Kangtegy (6685 m) a Thamserku (6608 m), na druhé straně jsme se neustále stáčeli kolem Khumbi Yul Lhy (5761 m).
- POZNÁMKA: Vedle jídel lodge vydělávají také na nápojích. Turistům nabízejí různé druhy čaje - černý čaj, čaj s mlékem, čaj s citronem (citronovým sirupem), hot lemon (horká voda s citronovým sirupem), někde i mátový čaj a některé další. Jeden šálek takovéhoto čaje stojí od 20 Rupií (5 Kč) ve vesnicích těsně za Jiri až po 50 Rupií (12.50 Kč) v lodgích ve vysokých polohách. Čaje jsou také prodávány ve větších objemech v termoskách – small pot, middle pot, large pot a někde i v několika variantách mezi tím. Po cestě jsme si obvykle kupovali větší termosky a s napětím jsme sledovali, kolik šálků z toho množství nalijeme. Pokaždé jsme pak byli nepříjemně překvapeni, protože jsme měli vždycky méně, než kdybychom si za stejné peníze objednali jednotlivé šálky. Ceny termosek tu nebyly stanovovány lineárně nebo dokonce s principem množstevní slevy, ale spíše s principem množstevní přirážky. V některých lodgích pak byly stanovovány zcela nahodile, takže middle pot černého čaje stál stejně jako 10 šálků, middle pot citronového čaje stejně jako 8 šálků a middle pot čaje s mlékem pak stejně jako 12.5 šálku. Vylézt na 4 různé vrcholky přes 5300 m se nám nakonec podařilo, pochopit systém stanovování cen čajů ne.

27.3. Den 23 (Namche Bazar-Lukla)
- Z Namche Bazaru (3440 m) jsme během dopoledne podél mléčné řeky klesali 600 m do Lukly (2840 m), kde celý náš trek končil. Po cestě jsme přešli několik vysokých i dlouhých visutých mostů a naposledy jsme koukali na himalájské velikány včetně Mt. Everestu (8848 m).
- Těsně po překonání nejvyššího visutého mostu pod stoupáním na Namche Bazar jsme potkali beznohého pána, který kráčel vstříc Himalájím na tenkých kovových "robotích" nohou ovládaných elektronicky. Co dokáže dnešní věda je úžasné. Kolik tak mohou takové nohy stát?
- V kanceláři národního parku Sagarmatha těsně nad Monjem si nás v poslední povolený den našeho pobytu v parku odepsali a mohli jsme zamířit směrem dolů do Lukly.
- POZNÁMKA: Vstup do národních parků v Himalájích není zadarmo. Pokud chcete lézt na hory nebo jenom trekovat, musíte si k tomu zakoupit povolení a zaregistrovat se. Pro normální trekaře stojí povolení ke vstupu do národního parku Sagarmatha 1000 Rupií (250 Kč). Povolení k horolezení na některé z himalájských velikánů obvykle stojí 10 tisíc dolarů, na Mt. Everest je to pak 70 tisíc dolarů. Pro trekaře je kontrolním místem povolení vstup do národního parku těsně nad vesnicí Monjo, kousek pod kopcem, na kterém stojí Namche Bazar. Nezávislí trekaři dále potřebují TIMS průkaz, který si mohou pořídit v Kathmandu buď přímo v místě výdeje těchto průkazů zdarma, anebo u jedné z registrovaných cestovních kanceláří za přibližně 500 Rupií (125 Kč) za kus.

28.3. Den 24 (Lukla-Kathmandu)
- Z naší lodge vedle letiště jsme ráno během 10 minut doběhli na letiště. Žádná velká převýšení jsme při tom nemuseli zdolávat. Jediný most, který jsme museli překonat, byl dlouhý asi metr a půl a vedl přes místní kanalizaci.
- Hory? Tady už žádné hory nejsou!
- Trek nám tedy končí a bohužel zase opouštíme Himaláje bez spatření Yettiho.
- POZNÁMKA: Jetti (Yetti) je veselý živočich, používaný v Himalájích jako druhý hlavní bubák na strašení dětí (hned po kontroloru finančního úřadu). Ve skutečnosti není nutné se ho bát - kouří marihuanu, poslouchá hippies muziku, je chlupatý jako já a oddává se volné lásce s Jaky. Yettiové jsou majoritními vlastníky řetězce hotelů a restaurací "Yak and Yetti" a jejich odborová organizace vlastní podíl v aerolinkách "Yetti Airlines". Zásadně se schovávají před focením a vyhýbají se střetnutí s normálními lidmi. Naposledy byl spatřen v blízkosti Machhermy, když chtěl unést domorodou ženu. Ta se však ubránila a tak dnes raději unášejí turistky. Nechtějí jim nijak ublížit a unášejí je výhradně za účelem zachování rodu.