12.1 Nepřipravené přípravy ve Windhoeku (Unprepared preparations in Windhoek)

Posted Út, 08/10/2010 - 11:13 by Unprepared Franta

(6.-9.7.2010)
V luxusním autobusu z Kapského města do Windhoeku jsme měli rezervována nejlepší sedadla číslo 1 a 2, nacházející se v prvním patře úplně vpředu s krásným výhledem na silnici před námi. Bohužel jsme si ho moc neužili. Jeli jsme totiž na sever, kde se po většinu dne nacházelo slunce, které nám neustále svítilo do očí. Já jsem bral třetí den antibiotika a měl jsem za úkol se slunci vyhýbat, takže jsme měli pořád zatažený závěs. V noci se pak sklo před námi ukázalo být nedostatečnou izolační vrstvou před zimou, takže jsme nakonec jeli v mikinách a bundách. Když se venku setmělo, rozsvítila se televize. Čekali jsme film, ale objevila se upoutávka na naši autobusovou společnost Intercape, která mi připomínala vyhlašování Best Employers. Zazněla hudba ne nepodobná Tině Turner, na obrazovce se promenádovaly autobusy Intercape v plavkách a do toho zběvačka zpívala: "Yes, you know we're the best ...". Pak začali povídat o tom, že jejich autobusy jsou pohodlné a velmi bezpečné, protože "the lord" hlídá jejich cesty. A i když tady v autobuse jsme jejich lord my cestující, tam nahoře na nás dohlíží jediný lord. Následoval hodinový instruktážní film o křesťanství a o tom, jak lidem pomáhá jejich víra v Ježíše. Nám pomohly naše MP3 přehrávače a já se začetl do Kulhánkova Nočního klubu. Naprosto boží!

V autobuse jsme si popovídali s bílým Jihoafričanem, který se přestěhoval do Namibie. Moc si to tam pochvaloval, zvláště bezpečnost v Namibii, která se s Jižní Afrikou nedá srovnávat. Na hranicích jsme v noci vystáli dvě fronty na celnicích a byli jsme v Namibii. Autobus se bohužel nakazil obvyklou nemocí všech nočních autobusů a dojel do Windhoeku místo v plánovaných 6 hodin ráno už v 5:30. Všichni vystoupili a vydali se po svém, ale mně s Andreou se putovat Windhoekem ještě před rozedněním nechtělo. Zvláště když řidič ještě opravil náš čas - protože tu je jiné časové pásmo, je teprve 4:30. Vyzvedli jsme si zavazadla a zalezli zpátky do autobusu. Ten nás odvezl do depa, kde řidič a jeho pomocníci vyčistili autobus, chvíli se radili co s námi a pak ho nechali stát v depu s otevřenými dveřmi a námi dvěma spícími uvnitř.

11.8 Nepřipravený Mys beznaděje (Unprepared Cape of No Hope)

Posted So, 08/07/2010 - 20:37 by Unprepared Franta

(3.-6.7.2010)
Chystali jsme se ke spánku a mne pořád bolelo pravé ucho. Zapípal mi mobil a na displayi se objevila Radimova SMSka: "Caf! Hele co nejdriv antibiotika! Jaky mas? Vis ze s nima neplytvam, ale jsou na miste." Honem jsem Radimovi poslal seznam všech našich antibiotik a zahrnul ho smrští otázek. Ale Radim už neodpovídal, nebral telefon a nemohl ho sehnat ani brácha v Česku. Noc jsem prožil jako nemocný a ještě ve stresu z toho, že se neléčím i když to tělo potřebuje. Ráno Míša obvolala pohotovosti a přesně jim popsala všechny moje příznaky. Doktoři jí potvrdili, že mám na 90% zánět dutin, nejspíš ještě spojený se zánětem středního ucha, a antibiotika opravdu potřebuju. Ze seznamu mých antibiotik vybrali Xorimax a já ho hned začal brát. Další požadavek byl, abych se chránil před sluncem, pár dní nikam necestoval, zůstal v posteli a hlavně se nenamáhal.

Jenže pozítří ráno odjíždíme do Namíbie a lístky se nedají změnit - propadly by. A zítra se musíme přemístit zpátky do Kapského města, odkud pojedeme. No a o Mysu dobré naděje si čtu už odmalička, ten si nenechám za žádnou cenu ujít. Takže cestovat budu každý den. Zkusím se tedy aspoň chránit před sluncem a moc se nenamáhat. Oblékli jsme se, nasnídali se a byli připraveni vyrazit přes Simonstown k Mysu Dobré naděje. Pozdravili jsme ještě naše spolubydlící 4 Rakušany, kteří se z baru vrátili až po půlnoci a teď vstávali. Byli nějací zamlklí. Pak jeden z nich povídá: "Víte co se nám v noci stalo? Když jsme se vraceli o půlnoci z baru, na hlavní ulici hned vedle hostelu nás přepadlo 5 černochů a oloupili nás."

11.7 Nepřipravené bezpečné(?) Kapské město (Unprepared safe? Cape Town)

Posted St, 07/28/2010 - 13:07 by Unprepared Franta

(2.-3.7.2010)
Do Kapského města jsme přijeli ráno po šesté - zase dřív, než podle jízdního řádu. Nebylo nějaké velké teplo, ale nebyla ani hrozná zima. Autobusové nádraží bylo pěkné, zastřešené, ale mělo jednu vadu. Nebyly na něm lavičky. Asi proto, aby se jim na nich nezabydleli pobudové. Pobudové jako my. Potřebovali jsme tu nějak přečkat čas do pořádného rozednění, pak si vyřídit namibijské vízum a vydat se shánět nocleh v hostelu. Podle internetu bylo Kapské město beznadějně obsazené, ale chodit od hostelu k hostelu a ptát se nám vyšlo už v Durbanu, tak to tu snad půjde taky. Až na to, že jsem byl hrozně unavený a měl jsem z už týden trvající rýmy dokonale zalehlé uši. Vždycky na chvíli odlehly jen když jsem se vysmrkal. A ještě mne bolela hlava a celé tělo. To nachlazení snad nepřejde ...

Ale kde čekat, když tu nejsou lavičky? Stoupli jsme si k informačnímu stánku pro turisty a dali se do řeči s bílým Jihoafričanem, který v něm pracoval. Dostali jsme mapy Kapského města, hodinu a půl tam stáli u stánku a moc pěkně si s ním popovídali. Povídal nám, že se tu v Jižní Africe narodil a žije tu i s rodinou, ale chtěl by se jednou odstěhovat do Holandska. Není tu totiž bezpečno. V Jižní Africe se vedle angličtiny mluví afrikánsky, což je jazyk vyvinutý z jazyka původních holandských přistěhovalců. Povídal nám také o původním Zulu obyvatelstvu, žijícím v ministátech jižní Afriky, a o patriarchálním systému, který tam existuje. Tak především, veškerou práci dělají ženy. Pracují na poli, vyrábějí předměty, vydělávají, doma uklízí, vaří, starají se o děti. Muž obvykle není doma, ale když domů přijde, žena ztrácí veškerá práva. V přítomnosti muže se nesmí postavit (musí sedět), nesmí se na něj zpříma dívat a nesmí ani promluvit, není-li k tomu vyzvána. Fakt zajímavé. Nakonec, není v té Jižní Africe všechno špatné. Takovýhle systém se mi docela zamlouvá. Asi si ho jednou doma zavedu.

11.6 Nepřipravený pobřežní výlet (Unprepared coast trip)

Posted Ne, 07/25/2010 - 10:23 by Unprepared Franta

(29.6.-2.7.2010)
Ráno jsem se probudil pěkně nemocný a naordinoval si kombinaci Berodualu s Bioparoxem. Bylo nádherné slunečné počasí. S Andreou jsme se pomalu začali smiřovat se svým osudem, tedy že nám lístky na čtvrtfinále zůstanou a my budeme muset do Johannesburgu na utkání Ghana - Uruguay jet. Prošli jsme Park Station jednou, tak to snad zvládneme i podruhé. I když - pokud zrovna budeme chtít žít, vezmeme si asi taxíka. Měli jsme si jít na nádraží koupit jízdenky zpátky do Johannesburgu, ale já se necítil dobře a nikam se mi nechtělo. Tak je koupíme až zítra. Vypadalo to, že všechna čtvrtfinále (kromě toho našeho) budou zajímavá. Zvláště zápasy Brazílie - Nizozemí a Argentina - Německo přitahovaly pozornost všech. V tom jsme si ale uvědomili nepříjemnou věc. Plánovali jsme příjezd do Johannesburgu na večerní zápas v pátek ráno a hned v sobotu dopoledne odjezd do Kapského města. Jenže to bychom neviděli ani jedno sobotní čtvrtfinále a zvláště ne Argentinu s Německem. To jsme nechtěli, takže bychom v Johannesburgu museli zůstat až do neděle. Strávit v tom městě další dva dny se nám ale rozhodně nechtělo.

Den jsme prožili zčásti na sluníčku na balkoně a zčásti na internetu. Odpoledne a večer jsme pak sledovali poslední osmifinálové zápasy, které do čtvrtfinále poslaly Paraguay se Španělskem. Nakonec to naše čtvrtfinále taky nebude tak špatné. Kolem jedenácté večer začal zvonit Andreův telefon.Volalo nějaké jihoafrické číslo. Kdo to může být? Nikomu jsme to číslo nedávali, ale věděl jsem, že jsme je nechali napsané na papírku s nabídkou vstupenek na nástěnce u recepce. A ten papírek jsme zapomněli sundat. Že by nějaký africký fanoušek Ghany přece jen zavítal do našeho hostelu? Telefon jsem nezvedl, ale šel jsem se podívat k recepci. Stáli tam tři drsně vypadající týpci, v ruce drželi náš utržený papírek z nástěnky a o něčem diskutovali. Vypadali rozčileně a mluvili španělsky.

11.5 Nepřipravený hřejivý Durban (Unprepared Warm Durban)

Posted Pá, 07/23/2010 - 11:31 by Unprepared Franta

(26.-28.6.2010)
Přestože jsme večer z Johannesburgu vyjížděli s hodinovým zpožděním, do Durbanu jsme přijeli už v 6 ráno, tedy o půl hodiny dřív, než bylo v jízdním řádu. Rozčarování z brzkého příjezdu nám vylepšoval fakt, že nám i přes brzkou ranní hodinu nebyla venku na ulici zima. Dokonce jsme mohli odložit několik vrstev oblečení a radostně si prohlížet velké plakáty s logem fotbalového šampionátu hrdě hlásající: "Durban - the warmest town in South Africa 2010 (Durban - nejteplejší město Jižní Afriky 2010)." Radost nám poněkud kazila skutečnost, že jsme neměli kam jít, protože všechny hostely byly plné a my jsme žádnou rezervaci neměli. Andrea se ještě zeptal v autobusové společnosti Grayhound na jízdenku na autobus, který odjížděl v 9 do daších měst na pobřeží, ale několikahodinová jízdenka by stála víc, než nás stál autobus sem. Takže zůstaneme v Durbanu.

Stáli jsme na zastávce autobusu a čekali na rozednění. V 8 ráno vedle našeho stanoviště otevřel informační stánek pro turisty, kde nám dali mapy města a barevné brožury s informacemi, co všechno se tu dá dělat. Rozhodli jsme se zahájit naše hledání volného místa. Bohužel jsme na to nebyli připraveni a neměli jsme ani adresy hostelů. Míša byla tak hodná, našla je na netu a poslala nám je v SMS. Hledané ulice jsme však na mapě nenašli. Mapa měla ale druhou stranu a na ní seznam čerstvě přejmenovaných ulic. Byly to v podstatě všechny ulice ve městě. Místní zastupitelstvo zřejmě chtělo připravit branou hru pro návštěvníky města, kteří by se tu chtěli vyznat, a před šampionátem přejmenovalo všechny ulice. Abychom do hostelu v pořádku trefili, raději jsme se na cestu zeptali jednoho černocha na naší zastávce. "It's easy, man! Turn left and go up to the first robot. Then turn right and continue up to the third robot. Turn right and it's your street. (To je snadný, kámo! Zahni doleva a běž až k prvnímu robotovi. Tam zahni doprava a pokračuj až k třetímu robotovi. Zahni doprava a budeš na své ulici.)"

11.4 Nepřipravený nebezpečný Johannesburg (Unprepared Dangerous Johannesburg)

Posted Ne, 07/18/2010 - 10:31 by Unprepared Franta

(25.-26.6.2010)
Našli jsme veřejný telefon a zavolali na číslo rezervací společnosti SA Roadlink. Číslo naštěstí fungovalo, rezervace na něm skutečně dělali a tak se nám nakonec podařilo na dnešní večer rezervovat dvě místa v autobusu odjíždějícím ve 22:00. Chtěli jsme autobus jedoucí v 22:30, abychom do Durbanu nedorazili příliš brzy ráno, ale prý žádný takový nejede. Cena měla být stejných 195 Randů, takže to bylo OK. Vyzvednout lístky a zaplatit je jsme měli 2 hodiny před odjezdem autobusu na autobusovém nádraží Park Station. Zašli jsme si na pozdně odpolední oběd do našeho fast foodu Anam a už zdaleka tam na nás mávali. Dobře si mne pamatovali a hned gesty naznačovali, jak jsem si tam včera na pokladně naťukával obří objednávku. A smáli se. Podívali jsme se tam na první poločas nudného zápasu Brazílie - Portugalsko, o přestávce se přesunuli do našeho hostelu a dokoukali to tam. Po zápase jsme se teple oblékli, vypili horký čaj a byli připraveni vyrazit na autobusové nádraží.

Ale jak se tam dostat? Měli jsme na přesun necelé dvě hodiny. Už bylo po setmění a pochodovat nočním Johannesburgem se nám moc nechtělo. A brát si taxi s jejich nehoráznými sazbami už vůbec ne. Rozhodli jsme se vyzkoušet formu dopravy, kterou se tu dopravují místní nejnižší vrstvy - minibusy. Jsou to takové dodávky velikosti sanitek s asi tak 12 místy. Na hostelu jsme si ještě na nástěnce přečetli varování, že je tento druh dopravy nebezpečný, a jak snadno nás při tom mohou oloupit. Zeptali jsme se černocha v recepci, jak se máme minibusem dostat na Park Station.
- "To je snadné, kámo (It's easy, man)" povídal recepční. "Stoupneš si na kraj silnice před hostelem a jak uvidíš minibus, zvedneš ruku a budeš prsty ukazovat 1. Většina minibusů je 5, ale ty jedou jinam. Musíš počkat na 1 a nechat se odvézt na přestupní stanici. Tam pak chytneš další minibus na Park Station. Jízdné stojí 7.5 Randu a platí se přímo řidiči." Poděkovali jsme a vyrazili na cestu.

7.9 Nepřipravené zakázané město (Unprepared Forbidden City)

Posted Ne, 07/18/2010 - 10:23 by Unprepared Franta

(10.5.2010)
Druhý den v Pekingu jsme si chtěli napřed vyřídit jednu povinnost a pak se věnovat prohlídce památek. Abychom mohli dokončit náš okruh Asií, potřebovali jsme projet Mongolskem a pak Ruskem zpátky do Evropy. Ruské vízum, v Pekingu téměř nevybavitelné, jsme si naštěstí po radách jiných cestovatelů vybavili už v Hong Kongu. Tady v Pekingu jsme si potřebovali vybavit už jen vízum mongolské. Na internetu jsme si našli, kdy má mongolská ambasáda úřední hodiny na příjem žádostí o víza. Ráno jsme si přispali a čtvrt hodiny před koncem úředních hodin jsme ranní ulicí uháněli k mongolské ambasádě. Před ambasádou stál ozbrojený čínský voják, hlídající vchod. Podezřívavě sledoval náš úprk ulicí a zejména pak moje odbočení přímo k ambasádě.
- "Ustupte (Get back)!" zakřičel na mne, když jsem kolem něj chtěl proběhnout k ambasádě, a zastoupil mi cestu se zbraní v ruce. Takovéto počínání možná platí na Číňany. Na mne ovšem působí jako červený hadr na býka. A protože jsem z civilizovaných zemí zvyklý(možná mylně), že vojáci jen tak po civilistech nestřílí, jeho výhružnému postoji jsem nevěnoval pozornost.

- "Vy ustupte, musíme do ambasády!" odpověděl jsem mu a pokračoval dál k budově.
- "Ustupte!" zakřičel znovu a tvářil se odhodlaně zbraň použít. Na čínské mrňousy s puškou jsem ale nebyl zvědavý - za 10 minut končily úřední hodiny pro příjem víz a my jsme teprve potřebovali vyzvednout formulář a vyplnit ho.
- "Sorry, ale potřebujeme si rychle zažádat o vízum" pokračoval jsem v chůzi kolem vojáka. Když viděl, že silou nic nezmůže, začal poskytovat informace:
- "Okénko k podávání žádostí o víza není zde, je z druhé strany budovy. Musíte pokračovat ulicí za roh" řekl a tak jsem ho přestal obcházet a vrátil se na ulici k Andreovi. Oběhli jsme roh a ztuhli jsme. Od okénka se táhla dlouhá fronta asi dvaceti lidí.
- "Jak to chtějí stihnout vyřídit, když úřední hodiny končí za 5 minut?" podivili jsme se a postavili se na konec fronty. Odpověď jsme se dozvěděli přesně za 5 minut. Nijak.

11.3 Nepřipravený nesvobodný Johannesburg (Unprepared Unfree Johannesburg)

Posted Čt, 07/15/2010 - 14:37 by Unprepared Franta

(24.-25.6.2010)
Po nepodařeném zápase jsme se vraceli na hostel. Mrzelo mne, že Itálie prohrála, ale měl jsem radost, že jsme se na ten zápas vůbec dostali. Že jsme byli na dalším nádherném stadionu v super atmosféře za krásného počasí, že v tomto zápase o hodně šlo, že jsme v tom byli v případě obou týmů emocionálně zaangažováni a nakonec i že byl ten zápas v posledních 15 minutách nádherná podívaná. Chtěli jsme si něco koupit na večeři a snídani a tak jsme se z metrobusu nechali vysadit u našeho nákupního centra The Mall a šli si do supermarketu Pick&Pay nakoupit. Jenže bylo skoro 19:00 a tady zavřeli už v 18:00. "Cože, takhle brzo? Jak tady lidi můžou žít, když si nemůžou nakoupit, kdy chtějí?"

Byli jsme otrávení a vraceli se na hostel. Tam nám dali klíče od pokoje a po žádné platbě se neptali. Řekli jsme si, že jim to počtvrté připomínat nebudeme a pokud po nás nebudou peníze chtít ani ráno, necháme to tak. Určitým způsobem mi to bylo nepříjemné, protože to mělo přídech krádeže. Ale platili jsme tu za dvě studené dormitory postele ve vlhkém mikropokojíčku stejnou cenu, za jakou jsme s Míšou v Hong Kongu měli přepychový pokoj v 70. patře luxusního pětihvězdičkového hotelu se snovým výhledem. Takže ta krádež je možná na druhé straně. Koukli jsme na poslední fotbal a Andrea šel spát. Já si ještě dlouho do noci u neobsazeného počítače zálohoval fotky z paměťových karet na pevný disk. Byla hrozná zima a docela mne začalo bolet v krku. To není moc dobré. Andrea dost kašle už několik dní.

7.8 Nepřipravené nákupy v Pekingu (Unprepared Shopping in Beijing)

Posted Čt, 07/15/2010 - 14:23 by Unprepared Franta

(9.5.2010)
Do Pekingu jsme přijeli nočním vlakem z Xianu a i přes dvouhodinové zpoždění jsme tam dorazili už po osmé hodině ranní, takže jsme s Andreou skoro nestačili vylézt s postele. Vagón jsme pak opouštěli až spolu s několika pekingskými babičkami, které do vagonu naběhly hned po vystoupení cestujících. Hledaly totiž PET lahve všeho druhu, což je nejoblíbenější sport čínských důchodců - ve výkupnách za jednu dostanou od 0.1 do 0.2 Yuanu (0.30 - 0.60 Kč), takže po celé Číně několikrát denně pořádají nájezdy na odpadkové koše s nadějí, že je už jiný důchodce nepředběhl. Recyklace po čínsku ...

Rozloučili jsme se se slovenským párem, cestujícím po několikaleté práci na Novém Zélandu zpět do Evropy, a vyrazili hledat dopravní spojení do našeho rezervovaného hostelu. Podle návodu na stránkách hostelu jsme měli najít autobus se stanoveným číslem, nastoupit do správného směru a vystoupit na stanici s nevyslovitelným jménem. V Číně úkol téměř nadlidský. Nadlidské bude už jen nalezení autobusu. Věděli jsme, že když se pokusíme zeptat nějakého Číňana na "bas", "bas stop" nebo "o-tóbus", odpovědí nám bude buďto přihlouplý úsměv, anebo rezolutní "no, no, no!" spojené s vrtěním hlavy. Ale měli jsme štěstí. Před velkou mapou u východu z nádraží, která byla pochopitelně pouze v čínštině, jsme potkali dvě američanky, rovněž hledající stanoviště autobusů. Jedna z nich, Ramona, učila už rok v Číně angličtinu, takže jí čínština nedělala problémy. To se však nedalo říct o Číňanech.

11.2 Nepřipravený fotbal v Johannesburgu (Unprepared Soccer in Johannesburg)

Posted Po, 07/05/2010 - 15:44 by Unprepared Franta

(23.-24.6.2010)
V našem drahém a studeném hostelu na Jan Smuts avenue byla dobrá jen pěkná LCD televize ve společenské místnosti. Byl tu i počítač s připojením na internet s malým CRT monitorem. Spojení ale nebylo zadarmo - musela se koupit nějaká nabíjecí karta a internet s ní pak stál nekřesťanských 20 Randů (55 Kč) za půl hodiny. Raději jsme se šli poohlédnout po okolí. Asi 15 minut chůze od hostelu je nákupní centrum The Mall. Koupili jsme si tam v místním fast foodu takový kuřecí twister, v supermarketu ovoce a něco na večeři a spěchali jsme zpátky do hostelu na fotbal. Hrála totiž Bafana Bafana - národní mužstvo Jižní Afriky své závěrečné utkání proti Francii. Po ulicích běhali lidé pomalovaní nebo aspoň oblečení v barvách Jižní Afriky, auta s vlajkami troubila na počkání a vuvuzely všude kolem taky. Procházeli jsme kolem místního kostela a i ten byl ověšen vlajkami podporujícími Bafanu Bafanu. Tak uvidíme, jestli se tu dostatečně modlili.

V hostelu už bylo u televize narváno, tak jsme si přitáhli nějaké židličky aspoň do třetí řady. Utkání začalo a vuvuzely v místnosti spustily. Atmosféra byla výborná. Nebýt jednoho hlasitě povzbuzujícího bílého jihoafričana, který po každé přihrávce vítězoslavně křičel "yeeeaah!", jakoby právě celé mistrovství vyhráli. To už radši ty vuvuzely. Jižní Afrika se snažila, Francie nehrála nic a tak byla Bafana Bafana za stavu 2:0 už jen dva góly od postupu. Ale Francie nakonec snížila na 2:1 a tak z postupu nebylo nic. Domácí to ale rychle rozchodili a zaměřili se na podporu ostatních afrických týmů. Takže jsme s nimi večer fandili Nigérii, bohužel zase neúspěšně. O zábavu se nám tak staral aspoň 50-letý německý fanoušek, který nám vykládal svoje (podle něj zábavné) historky ze života a u toho se posilňoval rumem. Na večerní utkání s Argentinou se přišla podívat i sympatická Brazilka, bohužel po dvou nocích v tomto ledovém hostelu silně nachlazená. Němec ji nějak přesvědčil, že je doktor, a naordinoval jí asi 3 deci rumu s trochou citronu. Brazilka se po něm kromě pokračujícího kašle začala i intenzivně usmívat. Zachovala si ale dostatek soudnosti na to, aby na Němcovu stále se opakující otázku "What is your room number (Jaké máš číslo pokoje)?" odpovídala oblíbenou odpovědí nerodilých mluvčí: "Yes!" Němec se začal rozčilovat, vylívat pivo na stůl a požadovat trochu respektu. Poté se zvedl a zamířil na záchod, ale při zatáčení narazil do velkého plakátu Afriky a za rohem sebou švihl na zem. Aspoň něco nás všechny pobavilo, když dnes žádný africký tým nepostoupil.