1. Nepřipravené přežití v Guyanské džungli
2. Nepřipravené Amerikou bez domova
3. Nepřipravený první máj
4. 1900 dnů: All is lost
______________________________________________________________________________________________

1900 dnů: All is lost

- "Welcome to paradise (Vítejte v ráji)!" zasmál jsem se křečovitě. Šest hodin ráno. Jsem blízko absolutnímu vyčerpání. Už dvě noci jsem prakticky nespal. Naší malou plachetnicí lomcuje prudký vítr a začíná pršet. Plachty jsme úplně skasali a na motor dojeli blíž k pláži. Potřebujeme zakotvit v místě, kde budeme aspoň trochu chráněni před vlnami. Jenže vlny z rozbouřeného moře sahají až sem ...

Corn Islands, kukuřičné ostrovy, jsou považovány za jeden z karibských turistických rájů. Sálající slunce, blankytně modré moře, nekonečné pláže, světové potápění, bary s reggae hudbou ... prostě ráj. My jsme ho zažili trochu jinak.

Celou noc jsme měli silný vítr v zádech. Silný vítr znamená velké vlny. Vždycky, když jsme přejeli vrchol vlny, prudce jsme z ní sjeli dolů. Jako při surfování. Autopilot vždycky po sjetí vlny zatočil prudce doleva. Abychom drželi směr. Pak to postupně vyrovnal a najížděli jsme na další vlnu. A znovu. K tomu obvyklé kymácení ze strany na stranu. Ale na to už jsem zvyklý. Přístav v Rio Dulce jsme opustili už před osmi dny. Sjíždění vln s neustálým zatáčením bylo jako horská dráha. Horská dráha, na které jedete celou noc. Bez přestávek. Moje břišní svaly mají dost. Musely mne udržet na palubě. Byl jsem sice přivázaný k lodi pro případ, že by mne vlny smetly do moře. Ale komu by se chtělo koupat, že? Nicméně noc byla za námi a den před námi. To jsem ještě netušil, že ve srovnání s ním byla ta noc luxusní projížďkou parníčkem po Vltavě ...
______________________________________________________________________________________________

1950 dnů: Střední Amerikou napodruhé

Probudil jsem se. Venku už začalo svítat. Slastně jsem se protáhl. V houpací síti spávám hrozně rád. Naší chýší profukoval vítr.
- "To byla noc, co?" řekl jsem. V noci jsem si užil zábavy. Potřeboval jsem ven, tak jsem potmě šátral po plastové židli, kde jsem měl odložené věci. Chvíli jsem tam hledal čelovku, když mne začala pálit ruka. Když jsem rozsvítil, měl jsem ji plnou běhajících a kousajících mravenců. OMG! Rychle jsem je setřásl a posvítil na židli. Byla plná mravenců. Stejně jako písek pod námi. Ještě že nespíme na karimatce.
- "Moc jsem se nevyspal" řekl brácha. Jeho první noc v hamace. Není na to zvyklý. Naše první noc na ostrově. Našem ostrově. Průměr má asi sto metrů, je na něm několik desítek kokosových palem a pět chýší. Ve čtyřech bydlí indiáni a v té páté, polorozpadlé, my s bráchou.

Z venku jsme zaslechli hudbu. Norberto, starý indián, co nás tu ubytoval, zpíval a hrál na kytaru. Mlátil rukou do strun a halekal indiánské melodie. Prsty nepoužíval, takže kytara vydávala stále stejný zvuk. Takový kytarový buben. Zamával jsem na něj.
- "Máme v chýši mravence" zavolal jsem.
- "Kde?" přiběhl a vešli jsme dovnitř. Stáli jsme na písku a čekali, až naše oči přivyknou šeru v chýši. Když se tak stalo, uviděl jsem, že Norberto stojí právě uprostřed proudu mravenců. Měl už jich plné nohy. Jak kousali, začal poskakovat a snažil se je setřást. Vyděšeně jsme na něj s bráchou koukali. A pak, naprosto nečekaně, se tomu začal smát. Pohled na starého poskakujícího indiána, který se sám sobě smál, byl hrozně srandovní. Tak jsme se začali smát taky. :-)
______________________________________________________________________________________________

2000 dnů: The secret life of František Klein

- "Když vy jste tak hezkej ..." Posunula se ke mně a prsty se jakoby náhodou dotkla těch mých. Otřepal jsem se. Pokusil jsem se odtáhnout ruku, ve které jsem držel myš, ale v cestě byla moje noha. Zvedl jsem tedy ruku z pohovky a dal si ji na koleno. To sice není ideální podložka pro myš, ale po riflích jezdí docela dobře.
- "A tady jsem sandboardoval na písku v Chile" ukazoval jsem fotku ze San Pedra de Atacamá. Vůbec jí nevěnovala pozornost. Přestože mne chvíli před tím žádala, ať jí ukážu fotky ze svých cest. Jen proto jsem vedle ní seděl. Ale když vám ženská říká, jak jste hezkej, a vy víte, že nejste, je na místě obezřetnost.

Posunula se blíž. Dotkla se mých riflí. Voněla nějakou kolínskou. Měla docela luxusně upravené vlasy. Evidentně byla u kadeřníka. A všechno zbytečně ...
- "Moje manželství nefunguje" přešla do útoku. OMG!
- "Ne, díky" odpověděl jsem. "Nemám zájem."
- "Pořád takhle sám, na cestách ..." nedala se odbýt. "Určitě bys přivítal trochu zábavy." Přivítal, ale ne s Tebou. Dala pokoj až když jsem jí vysvětlil, že 'sexo sin amór', sex bez lásky, nemám rád. Nakoukla ještě do ložnice a uviděla mou propocenou postel. Už týden se v ní potím s horečkou. Angína.
- "Tak šup šup do sprchy" zavelela. "Já Ti zatím převléknu postel." Tak toho se holka nedočkáš. Dokud budeš tady, do sprchy nevlezu. Jsem sice důvěřivej trouba, ale ne zas takovej ...