Zambia

13.5 Nepřipravená Afrika v Mpulungu (Unprepared Africa in Mpulungu)

Posted St, 10/27/2010 - 19:37 by Unprepared Franta

(1.-5.8.2010)
Vrátili jsme se do hostelu, sbalili stan, uvařili si v kuchyňce oběd a protože se o nás nikdo moc nezajímal, odešli jsme bez placení. Jsme teda pěkní parchanti! Aspoň jsme jim v místní knihovničce nechali naši úplně novou mapu Namíbie v ceně 10 dolarů, což odpovídalo poplatku za kemping. Snad ji tu nějací cestovatelé ocení. Půl hodiny před odjezdem jsme došli na autobusové nádraží a náš autobus byl prakticky plný. Posadili jsme se a do autobusu nastoupil kněz. Otevřel bibli a začal hřímat. Po desetiminutovém hlasitém přednesu zakončil svoji show mohutným:
- "Jesus is the ticket to heaven (Ježíš je cesta do nebe)," na což mu celý autobus sborově odpověděl:
- "Amen."
- "Jesus is the ticket to eternity (Ježíš je cesta k věčnosti)!" Následovalo opět sborové:
- "Amen."
- "Jesus is the ticket to bussiness (Ježíš je cesta k byznysu)," na což jsme už i my s Andreou odpověděli:
- "Amen."
Kněz ještě požádal Ježíše, ať ochraňuje cestující, obešel autobus, vybral nějaké peníze, poděkoval a vystoupil.

Rozjeli jsme se, steward ze stropu vyklopil LCD televize a pustil tam hrozně nahlas nějakou bavičskou soutěž, kde různí černí šoumeni předstupovali na pódium a svým monologem rozesmívali publikum. Podle reakcí cestujících je tento druh pořadů v Zambii oblíben. Následoval zambijský film, ve kterém jedno malé dítě pobíhalo po vesnici a nožem propichovalo nějaké vesničanky, které asi byly zlé čarodějnice. Brutální. Po tomto dramatu nám pustili ženský sbor, zpívající křesťanské písně, ke kterému se zpěvem přidala i část našeho autobusu. LCD obrazovka přímo před námi konečně přestala fungovat a tak ji po několika marných pokusech o opravu sklopili. Zaradovali jsme se, že nás konečně nebude rušit. Bohužel přišly na řadu epizody Mr. Beana, na které jsme se dívat chtěli, tak jsme museli mžourat až na obrazovku těsně za řidičem. Měl jsem aspoň radost, že je humor Mr. Beana internacionální, protože se celý autobus otřásal smíchy. Kolem půlnoci filmy vypli, všechny LCD zase sklopili a do reproduktorů naplno pustili africkou muziku. Tak nahlas, že se prakticky nedalo spát. Ale nakonec se nám to se špunty v uších podařilo.

13.4 Nepřipravené Viktoriiny vodopády a cesta dál (Unprepared Victoria Falls and further travel)

Posted Ne, 10/24/2010 - 14:43 by Unprepared Franta

(30.7.-1.8.2010)
Vraceli jsme se do Livingstonu a protože se po několika dnech konečně roztáhla obloha a vysvitlo slunce, naplánovali jsme si na zítra návštěvu Viktoriiných vodopádů. Od jiných cestovatelů jsme věděli, že budeme úplně mokří, a jedině sluneční žár nás může rychle usušit. Proto jsme návštěvu odkládali až na slunečné počasí. Odpoledne jsem si ještě zašel do internetové kavárny a tentokrát velmi opatrně připojil svoje paměťové karty a externí disk a úspěšně je očistil od všech virů. V Livingstonu nás však zdržovala ještě jedna záležitost. Když jsem před měsícem v Durbanu ztratil svou českou SIM kartu a dostal od Vodafonu náhradní, nechal jsem si ji z Česka poslat na adresu Jollyboys, kde jsme se plánovali po příjezdu do Zambie ubytovat. Nechal jsem si sem poslat i náhradní díly do Psiona od jedné firmy z Británie a Míša mi poslala nějaké překvapení. Snad to překvapení nedorazí až za 9 měsíců. Od poslání uplynuly už skoro 3 týdny a teprve dnes mi přišel balíček poslaný Royal mail z Británie. Věci z Česka však stále nedorazily.

Na Viktoriiny vodopády jsme se chtěli jít podívat ze zambijské strany, ale přemýšleli jsme i o překročení hranice do Zimbabwe a návštěvě vodopádů odtamtud. Na straně Zimbabwe totiž proudí 70% vody Zambezi. Objem proudící vody je ale v tomto období tak velký, že prý úplně stačí návštěva ze Zambie. A když nám naše kráska v Jollyboys oznámila, že když překročíme hranici a zaplatíme vízum do Zimbabwe, samozřejmě si při návratu do Zambie budeme muset koupit nové vízum sem, bylo rozhodnuto. Mugabeho podporovat nebudeme a Zimbabwe vynecháme. Ráno jsme vstali a minibusem Jollyboys se nechali zdarma dopravit k vodopádům. Slunce nádherně svítilo a všude ve vzduchu byla spousta vodní tříště, odrážející se zpátky do vzduchu při dopadu vodopádů do řeky. Vytvářela tak nádhernou trojitou duhu. Opravdu škoda, že se nám nepodařilo vidět tu měsíční duhu.

13.3 Nepřipravení učitelé v Simonze (Unprepared teachers in Simonga)

Posted Čt, 10/21/2010 - 19:07 by Unprepared Franta

(26.-29.7.2010)
Rakušanka nám dál povídala o své práci pro nadaci v Ugandě a o tom, jak těžké bylo vyjít s černými Afričany, kteří tamní dětský domov vedli. Zjistila totiž, jak tam mrhají s prostředky a zneužívají svoje postavení. Majitelé nadace tak nakonec veškeré finance, nákupy a účetnictví museli dát do rukou jedné Maďarky, která má v Ugandě cestovní kancelář, a začala externě této nadaci pomáhat. Když jde o peníze, nedá se černým Afričanům věřit. Bylo to trochu šokující, ale shodovalo se to s tím, co jsme o Africe četli v rozhovorech s lidmi tam podnikajícími. Vedoucí dětského domova pak Rakušanku zastrašovali a smáli se jí, že ženy (a tím pádem i ona) jsou v Africe dobré jen na uklízení záchodů a mytí podlahy.

Šli jsme spát a na zítra si naplánovali výlet do domorodé vesnice Simonga. Inspirovaly nás k tomu 2 kamarádky Italky, které tam před pár dny byly a moc si to pochvalovaly. Vesnici bylo možné navštívit jako součást projektu na podporu jejích obyvatel. Tento program zastřešovala nějaká nevládní organizace, která pomáhala s marketingem. Člověk se tam nějak dopravil, zaplatil vedení vesnice příspěvek na provoz vesnice, a mohl se během svého pobytu seznámit s tím, jak taková vesnice funguje a jak tu lidé žijí. S Andreou jsme se rozhodli pro tu nejdelší variantu, při které jsme ve vesnici měli za příspěvek 30 dolarů strávit 24 hodin, přenocovat v místní chýši a spolu s domorodými obyvateli jíst jejich běžná jídla.

13.2 Nepřipravení zajímaví lidé v Livingstonu II (Unprepared interesting people in Livingstone II)

Posted Pá, 10/08/2010 - 19:46 by Unprepared Franta

(25.-26.7.2010)
Norská cestovatelka nám ještě říkala, jak nedávno v Tanzánii dostala vysoké horečky kolem čtyřicítky, které druhý den jakoby zázrakem přešly. Oddechla si, ale za 2 dny byly vysoké horečky zpátky. A další den byly zase pryč. Zašla si do nemocnice na testy a tam jí zjistili těžší formu malárie. Ale neměli k dispozici ty správné léky, tak si musela v tomto stavu koupit letenku do sousední Keni. Tam potřebný lék sehnala a za pár dnů malárii vyléčila. Místní lidé prý malárii dostávají tak často, že ji po čase přestanou léčit a naučí se s ní žít. Na testy na malárii pak posílají a nemoc se snaží léčit jen u svých dětí. Chudší rodiny malárii u děvčat neléčí a peníze obětují jen na léčbu chlapců.

Další Norka u stolu byla dáma kolem padesáti, která posledních několik měsíců pracovala v Angole pro nevládní organizaci, poskytující pomoc skupině 22 vesnic v jednom regionu. Ve všech 22 vesnicích nejprve přiměli obyvatele, aby si zvolili starostu a něco jako zastupitelstvo. Ti se pak měli rozhodnout, co je pro jejich vesnici prioritní - škola, zdravotní středisko nebo pumpa na vodu. Nevládní organizace pro zvolenou budovu poskytla cement, stavební materiál, pumpu, vybavení a know-how ke stavbě. Vesničani pak ve volném čase dané zařízení postavili.

13.1 Nepřipravení zajímaví lidé v Livingstonu I (Unprepared interesting people in Livingstone I)

Posted Út, 10/05/2010 - 13:11 by Unprepared Franta

(24.-25.7.2010)
Autobus společnosti Intercape z Windhoeku do Livingstonu nebyl tak luxusní, jako autobus téže společnosti, kterým jsme přijeli před 2 týdny z Kapského města. Dokonce byl i trochu rozbitý a asi tak měl symbolizovat rozdíl v kvalitě silnic na obou trasách. Náš hlavní problém však byl, že když jsme přijeli ze Swakopmundu do Windhoeku, byl už autobus do Livingstonu plný. Tedy skoro plný. A těch několik jednotlivců, co vedle sebe mělo na dvojsedadle volné místo, je důmyslně zatarasilo svými zavazadly. Takže jsme s Andreou nemohli sedět vedle sebe a museli jsme někoho potěšit likvidací jeho barikády. Andrea si sedl na poslední nezabarikádované volné místo v chodbičce hned vedle schůdků a já pohlédl na osamoceně sedící pěknou Japonku hned na sedadlech za ním. Snažila se mi vysvětlit, že vedle ní sedět nemůžu, protože tam má batoh a ten se jinam nevejde. Já jsem jí s úsměvem batoh sebral a položil ho do chodbičky. Tak ho raději vzala a odnesla ho do zavazadlového vozu za autobusem. A mohli jsme jet.

Autobus nadskakoval a drnčel, jak jsme jeli po prašné silnici podobné té k písečným dunám na jihu Namíbie. Andreovo sedadlo bylo bohužel zlomené, tak musel Andrea cestovat v poloze skoro ležmo. Já seděl přímo za ním a když Andrea ulehl, neměl jsem kam dát nohy. V autobuse byl hned pod schůdky záchod a my seděli přímo nad ním. Někdo ho šel po chvíli použít a když vyšel ven, ovanul nás strašný smrad. Tahle cesta bude asi těžká. Tak dobrou noc.