(17.9.-20.9.2011)
(Aneb každý začátek je těžký)
- "Buenas nóčes. Puéde asér un - klab sendvič - para mí? (Dobrý večer. Můžete mi prosím udělat jeden - club sandwich?)"
Tak a bylo to tady. Moje první španělská věta. V posledních měsících jsem strávil učením španělštiny spoustu času. Ale tohle byla první věta vyslovená v reálu. Stál jsem před pokladnou občerstvení na autobusovém nádraží v mexickém Manzanillu, přístavu, ve kterém jsem se před několika desítkami minut vylodil na americký kontinent. A měl jsem hrozný hlad. Prstem jsem ukazoval na obrázek sendviče na tabuli nad pultem. Přede mnou stála mexická pokladní. Krásná mexická pokladní.
- "Befelemepeseveze ... kolosenámpolámaloudělalobác ..." vypálila na mne odpověď. Neporozuměl jsem ani slovo. Ale podle zvednutého hlasu na konci se na něco ptala.
- "I úna aua (A jednu vodu)" zamluvil jsem to, že nerozumím, a vyndal jsem z chlazené skříně balenou vodu. Zaplatil jsem 100 Pesos a ona mi vrátila drobné. Vrátila mi moc. Jen na tu vodu. Nepochopila, že chci jíst. Tak znovu. "Un klab sendvič por fabór (Jeden club sandwich prosím)."
- "Petrsvetrkilometr ... drbuvrbuvlkyplky?" zeptala se a já opět nepochytil nic.
- "Sí (Ano)" odpověděl jsem, doufaje, že konečně začne dělat to jídlo. Hlavně ať už se na nic neptá.
- "Estapesta? Kómodómo? Pikante? Algomalgo?" Pochytil jsem jen slovo pikante. Ne, pikantní to nechci.
- "No pikante (Ostré ne)."
Pokynula mi, ať se posadím. Byla fakt moc hezká. Možná bych se tu dnes mohl zdržet.
Za chvíli přinesla dva malé trojúhelníčky chleba. V přepočtu za 50 Korun českých. Drahota. Ale konečně jídlo.
- "Tengo ómbre (Mám hlad)" řekl jsem a usmál se na ni. Třeba by mne mohla španělštinu doučovat. Přeměřila si mne od hlavy k patě a odešla. Pustil jsem se do jídla a přemýšlel, co se jí nelíbilo. Počkat, mám hlad se přece řekne Tengo ámbre. A já řekl Tengo ómbre. To znamená něco jako "Mám chlapa". Nééé! Tak to žádný doučování nebude. Dojedl jsem a šel zaplatit. Musím jí to nějak vysvětlit. Smutně jsem se na ni podíval, pokrčil rameny a s utrápeným výrazem v obličeji řekl:
- "No áble espaňol (Neumím španělsky)." Zatvářila se kysele a hodila drobné na stůl. Doučovat mne zřejmě nechce. A to jsem doufal, že tuhle větu nikdy nepoužiju. Plánoval jsem třeba: Áblo espaňol un poko. Pokíto. (Umím trochu španělsky. Trošičku.) Počkat. Mluvím se řekne Áblo. Ale jí jsem s pokrčením ramen řekl: No áble espaňol. To znamená "Nemluv španělsky". Nééé! Posbíral jsem mince a utekl k pokladnám.