Peru

37.12 Nepřipravená poezie v Huanchacu II (Unprepared Poetry in Huanchaco II)

(Fotoreportáž)
(10.4.2015-14.4.2015)

CESTA

Ten svět jak velký zdá se bez konce a hrází,
když těká obrazy a mapou dítěti,
neb ve svitu, jejž lampa na knihu nám hází,
však v očích vzpomínky, jak malým zdá se ti.

37.8 Nepřipravené dobrodružství v kaňonu Colca II. (Unprepared Adventure in Colca Canyon II.)

(Dokument = Několik stran z deníku. Jak vypadají poznámky, podle kterých jsem napsal článek Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" 3: Huambo.

18.12.2011 (746) Canco / 7-7-7

- rano jsem vstal, spakoval svy veci a vyrazil nahoru, dosel jsem silene prudkym svahem nahoru, no hruzaaa, presel jsem sedlo a tam silenej kanon, ne, tohle nemuzu ... prej mi to bude trvat 6 hodin, houby, 20 minut mi to trvalo nahoru, silene, schoulil jsem se neschopen pohybu, zkusil to jeste jedno, ale uplna krec, chvili jsem zoufal a pak sel zpatky do Canca ...

37.7 Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" - část 3: Huambo

Zklamaně jsem sestupoval zpátky do vesnice. Co teď? Co budu dělat? Jak se odtud dostanu? Tímhle kaňonem ne. Svahy jsou strmé a pěšina hrozně úzká. Na několika místech zasypaná kamínky. Kdybych tam chtěl projít, určitě by se to se mnou sesypalo. A pak ... ádiós ... zahučel bych dolů. Tam je kaňon ještě prudší a končí skalami nad propadem k potoku.

Do Aya, odkud jsem včera přišel, se taky vrátit nemůžu. Řeku bych sice přeplaval, ale v kopci nahoru by šlo zase o život. Navíc tu nemám své dva včerejší průvodce. Ti už jsou zpátky v Ayu. A bez nich by si můj batoh zahrál v řece na ponorku. Do Aya vede ještě jedna cesta. Přes špičatou horu naproti. 'Lanovkou'. Vysoko nad řekou je natažená nějaká šňůra, na které visí dřevěný koš. Myslel jsem, že je na zboží. Prý je pro lidi. Možná pro Peruánce. Ti měří 160 cm a váží 50 kg. Já měřím 192 cm a vážím 90 kg. Do toho koše bych v životě nesednul. Sebevražda se dá spáchat i bez závratí.

37.8 Nepřipravené dobrodružství v kaňonu Colca (Unprepared Adventure in Colca Canyon)

(Dokument = Několik stran z deníku. Jak vypadají poznámky, podle kterých jsem napsal články Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" 1 a Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" 2, ke kterým teď na základě ankety píšu třetí část.)

15.12.2011 (743) Ayo / 8-8-9

- probudil jsem se po 7 rano, nejak byla zima a ja zalezlej v posteli, pak jsem dal nabijet mobil, lehl jsem si a poslouchal visioneering, doposlechl 2. lekci Spanelstiny, zacvicil, oblekl se, sbalil se, nemohl najit pas, nakonec jo

- vyrazil jsem ven, rozloucil jsem se s pani, zkusim chytit nejaky truck, dosel jsem na namesti, tam jel u obchudku do Chachas, nasedl jsem dovnitr korby s maminkou a dvema holcickama, koupil si rychle v obchode rohliky, syr a maslo a dve vody, vlezl jsem dovnitr a jeli jsme, ja se nasnidal a ted pisu tyto zapisky, zastavili jsme v prvni vesnicce a zacali prodavat primo z auta, sakra, trva to dloooouho, kdo vi, jak dlouho pak pujdu do Aya, uz je 10:15, jedu sakra pojizdnou prodejnou

37.11 Nepřipravená trojhranice na konci Peru (Unprepared Triborder at the End of Peru)

(2.9.2012-4.9.2012)

Probudil jsem se ještě trochu otupělý. Musel jsem přemýšlet nad včerejším večerem. Co to znamená? Co mi to má říct? Proč to neproběhlo jako u jiných lidí? A co ty lítací sny? Zdávají se mi ještě? Dokážu je pořád ovládat? Možná bych se tam měl vrátit. A zkusit to znovu. Ať vím, na čem jsem. Ale teď ne. Teď musím spěchat. Strávím sedm dnů na lodi. Na několika lodích.

- "Když chceš proplout Amazonku, musíš si nechat časovou rezervu" říkali mi. "Lodě mohou mít zpoždění, vyplout o den později, nebo třeba vůbec nevyplout." Rezervu nakonec nemám. Jedna loď bude navazovat na druhou. Ani jedna nesmí vynechat. Ani jedna nesmí mít zpoždění. Kdybych některou zmeškal, byl by to průšvih. Přišel bych o největší zážitky celé cesty. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že to vyšlo. Já se tak těším!

Protáhl jsem se v houpací síti a slezl na palubu. Po noční bouřce už uschla. Horní plachta nápory větru vydržela. Moje tisícíprvní ráno ale provází divný zvuk. Přichází ze zadní části paluby. Jdu se podívat, jaký náklad skrývají bedny přikryté listy palem. Slepice! Překřikují se mezi sebou, zatímco na ně námořníci shora sypou zrní. Když jsem po půlnoci usínal, nenapadlo mne, že jdu spát se slepicema.

37.9 Nepřipravená poezie v Huanchacu (Unprepared Poetry in Huanchaco)

(Fotoreportáž)
(6.7.2012-29.8.2012)


Vždy, volný člověče, rád moře budeš mít!
Máš v moři zrcadlo, zahlédáš duši svoji
v tom rozvíjení vln, které se věčně rojí,
a tvůj duch nemůže míň hořkou tůní být.

37.7 Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" - část 2: Canco

Unprepared "No Man Ever Steps In The Same (Peruvian) River Twice" - Part 2: Canco
(15.12.-19.12.2011)

Domluvili jsme se, že vyrazíme v 6 hodin ráno. Vrátil jsem se do svého pokoje na radnici a znovu prostudoval mapku, podle které jsem si celou tuto cestu vymyslel. Z Chivaye jsem se přes Sibayo a Callalli na východě kaňonu Colca dostal kamionem do Cayllomy. V Orcopampě jsem se zastavil na koridě a pokračoval do centra údolí vulkánů Andahuy, kde jsem několik dní lezl po vulkánech. Nakonec jsem včera došel až sem, do Aya. Mám teď před sebou dva pěší úseky. Z Aya do Canca a z Canca do Huamba. V Huambu už jede autobus. S ním se přes Cabanaconde a vyhlídku s kondory dostanu zpátky do Chivaye. Kruh se tak uzavře. Prohlížel jsem si čárku na mapě, spojující Ayo a Canco. Jak je možné, že jsem dnes tu cestu nenašel?

Byl jsem unavený. Po tom dnešním pochodu. Fyzicky i psychicky. Protože nebyl úspěšný. Abych na to nemyslel, začal jsem si číst. Jednu z mých oblíbených brakových literatur, Barbara Conana od R. E. Howarda. V té povídce přemýšlel o bohu, ve kterého věřil. O Cromovi. Nebyl to hodný bůh. Lidem nepomáhal. Sesílal na ně bolest a utrpení. Ale Conan si nestěžoval. Podle něj dal Crom každému muži při narození do vínku tři věci: odvahu, vůli a schopnost zabíjet své nepřátele. Co víc může člověk od boha chtít? Přestal jsem číst. Tak tohle bylo přesně to, co jsem si dnes měl přečíst. Zhasnul jsem světlo a zavřel oči. Mám stejného boha. Tyto schopnosti si musím udržet ...

37.7 Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" - část 1: Ayo

Unprepared "No Man Ever Steps In The Same (Peruvian) River Twice" - Part 1: Ayo
(15.12.-19.12.2011)

Konečně se přede mnou objevily stromy. Malá zelená oáza v poušti písku a kamenů. Viděl jsem je už zdálky, ale musel jsem ujít ještě několik kilometrů mezi vysokými stěnami kaňonu. "Bienvenidos a Ayo (Vítejte v Ayu)" stálo na bráně, stojící nad polní silnicí. Prošel jsem jí a sto metrů před sebou uviděl první domek. Několik lidí pracujících na malém políčku se napřímilo a zamávalo té divné osobě s batohem, co po cestě přicházela do jejich vesnice. Moc tu takových neviděli. Moc cizích lidí nechodí do vsi, kde končí i ta poslední polní silnice.

Minul jsem několik domků a došel k poslednímu kamenu s napsanou vzdáleností. Byla na něm velká nula. A značka km. Nula kilometrů do cíle. To znamená, že už jsem tady. Vešel jsem na náměstí. Hliněný plácek s rozbitým kostelem na jedné straně a několika budovami na druhé.
- "Buenas tárdes (Dobré odpoledne)" pozdravil jsem muže, stojícího opodál. "Pór fabór, tiéne un óstal akí (Prosím Vás, máte tu nějakou ubytovnu)?" Brzy se setmí a já chci někam shodit batoh.
- "Nó (Ne)" zavrtěl hlavou a ve mně hrklo. V každé vesnici jsem zatím narazil na místo, kde pronajímali pár pokojů. Stan nemám. A na to, abych se otočil a kráčel 30 km zpátky, rozhodně nemám sílu.

- "Nesesíto úna abitasijón. Para mí para esta nóče. (Potřebuji ubytování. Pro mne na dnešní noc.)"
- "Tenémos munisipalidád (Máme tu radnici)" řekl muž a pokynul mi, ať jdu za ním. Výborně. Na radnici určitě budou vědět, u koho můžu přespat. Zavedl mne k budově, stojící v čele náměstíčka. Vstupní halou jsme prošli ke skleněným dveřím uvnitř. Odněkud vyndal klíč, odemčel dveře a rozhrnul je do stran. Ocitli jsme se v obřadní místnosti. Na stěnách visely obrazy prezidentů. Byly tu židličky a vepředu pultík. Asi se tu konají svatby. Otevřel dveře na boku místnosti a ukázal do nich. Byly tam dvě postele. Bomba! Budu spát na radnici! Shodil jsem batoh na postel a zeptal se:
- "Nesesíte úna registrasijón? Pasapórte? (Potřebujete nějakou registraci? Můj pas?)" Vždycky jsem do knihy hostů musel zapsat svoje jméno, státní příslušnost a číslo pasu.
- "Nó (Ne)" zavrtěl hlavou. "Nó es un óstal (Tohle není ubytovna)".
- "I kuánto es (A kolik to stojí)?" chtěl jsem vědět, kolik budu za noc na radnici platit.
- "Náda (Nic)" řekl a zopakoval: "Nó es un óstal (Tohle není ubytovna)".

37.5 Nepřipravený boj v Orcopampě (Unprepared Fight in Orcopampa)

(Fotoreportáž)
(11.12.2011)

V prosinci jsem na jeden den zavítal do peruánské Orcopampy. Zcela neturistického městečka ve výšce téměř 4000 m nad mořem. Lidé mne tu na ulicích zdravili a podávali si se mnou ruku. Řekli mi, že se tu dnes odpoledne koná jejich roční Korida. Pozvali mne do "domu toreadorů" a dali mi zdarma najíst. Pokrm toreadorů (kus masa s něčím dalším neidentifikovatelným).

Takže sem dávám článek s fotkami z této Koridy. Zachycenými na můj rozbitý, neotevírající se, poškrábaný kompakt. Přestože mne za něj určitě někdo zažaluje. Tipuju, že za to, že v něm toreadorům vyhrožuju smrtí. A nějaká analogie s toreadory se už najde. Ale nechám se překvapit.


- "Ráno jsem si nabrousil rohy o kámen. Nemáš proti mně šanci! Naberu Tě na ně a bude s Tebou konec!"