(17.11.-7.12.2009)
Tak jsme nakonec přece jen odjeli. Plán byl 17.11., po mých problémech s poraněným prstem a zuby jsme plánovaný odjezd operativně přesunuli na noc po Good-Bye party 27.11., dále jsme měli vyrazit 1.12. a pak každý další den. Andrea už byl docela naštvaný, že stále nemám sbaleno, přestěhováno, pronajato, nakopírováno, nainstalováno, nakoupeno a zabaleno na cestu ...

Ale už když se ke mně v den plánovaného odjezdu 17.11. nastěhoval, pověděl jsem mu historku, jak jsem jednou vyjížděl na měsíc prázdnin a nakonec příprava na odjezd trvala asi 20 dní a na prázdniny zbylo jen 10. Zřejmě nepochopil, že svá varování myslím vážně. Nakonec to Andrea nevydržel a zakoupil pro nás na 4.12. letenky do Istanbulu coby startovního bodu naší cesty. Věřil tomu, že hrozba zmeškání letadla a ztráta peněz za letenku bude pro mne dostatečným motivátorem k stihnutí tohoto odjezdu. Zas tak dobře mne teda zřejmě nezná ...

Chtěli jsme se na cestu připravit co nejlépe. Zjistili jsme například, že nejvýhodnějším způsobem vybírání peněz v zahraničí je karta Holiday Card od Volksbank. Tak jsme si oba s Andreou založili konto u Volksbank a čekali na karty. Moje dorazila v pořádku i s PINem v samostatné zásilce. Andrea mi druhý den volal, že jeho PIN v té obálce není. Ukázal mi pak obálku s plastovým štítkem, ze kterého poctivě mincí seškrábal jako ze stírací karty veškerý nátěr a skutečně, na papíře pod plastovým štítkem žádný PIN nebyl. Volksbank totiž tiskne PIN právě na ten plastový štítek nátěrem, který Andrea zcela bezpečně odstranil. Tak jsme si holt zase jednou zajeli k našim anglicky nemluvícím přátelům do Volksbank, Andrea vyplnil žádosti o nové zaslání PINu a za další týden už ho měl. Ještě že jsem ten odjezd tak zdržel ...

Andrea 4.12. odletěl do Istanbulu sám a já si za poplatek 2000 Kč přeložil odlet na 5.12. Asi se taky zase tak dobře neznám ...

Andrea se mi z Turecka ozval, zda bych mohl ještě zajet do Brna a podívat se do jeho krabice s dokumenty po obálce od Volksbank, na které je uvedený PIN k jeho bankovní kartě, protože si ho bohužel nepamatuje. Ještě že jsem ten odjezd tak zdržel ...

5.12. jsem v poledne stepoval před Student Agency, abych si za poplatek 2000 Kč přeložil odlet na 7.12. Jak můžu být pořád tak naivní?

Při přípravě vybavení na cestu jsem Andreovi zdůrazňoval důležitost každého gramu. Každá část oblečení musí být vysoce funkční a lehká. Andrea si ze mne utahoval, že si určitě vezme jeansy a bavlněná trička. Nakonec se ale připravil perfektně, kvůli hmotnosti si nevzal ani plavky a na letišti váha jeho zavazadel činila 16 kg.

7.12. jsem se chystal vyrazit do Student Agency, abych si za poplatek 2000 Kč přeložil odlet na 9.12., ale rodina a přátelé mne ve strachu, že se Andrea naštve a bude cestovat beze mne a že v důsledku toho nikam neodjedu a zůstanu jim na krku, donutili naházet do baťohu hromadu věcí nachystaných na přebrání a hodinu před odletem letadla naskočit do taxíku na letiště. Check-inem jsem proběhl 3 minuty před jeho zavřením, váha mých zavazadel činí 25 kg a na sobě mám jeansy ... Ještě že umím tak dobře radit ostatním ...

Nastupuju do letadla a rychle volám mámě a děkuju za vše, především za úklid mého bytu, který jim nejspíše zabere následující týdny. Máma se ještě ptá, co má dělat s peněženkou, co leží na stole. Jsou v ní nějaké peníze a spousta karet - Česká spořitelna, mBank, nějaká Holiday Card od Volksbank ... Zavírám oči a už se jen usmívám. Tak tedy vyrážíme ...