(11.-15.8.2010)
Po příjezdu do Mwanzy jsme se v prvním slušně vypadajícím hotelu zeptali na ubytování. Měli nádherný pokoj se dvěma postelemi za 30 tisíc Šilinků. Po 5 tisíci Šilincích v Kabanze se nám to ale zdálo moc, tak jsme šli dál. Další hotel tak hezký nebyl, ale pokoj s manželskou postelí měli za 20 a single za 15 tisíc. V manželské posteli jsme už spát nechtěli - během naší cesty už jsme se spolu mazlili dost. A dva singly by stály totéž, co ten krásný pokoj v prvním hotelu. Spočítali jsme si, že 30 tisíc je vlastně 10 dolarů na jednoho a to je cena, kterou jsme jinde v Africe platili za nocleh ve stanu. Nebylo co řešit a vrátili jsme se do prvního hotelu. Bude velmi bezpečný - před hotelem seděl strážný v černých brýlích a vypadal jako hodně ostrý hoch. Doufejme, že to nebyly slepecké brýle.

Ubytovali jsme se a šli se projít po městě. Chtěli jsme najít levnou cestovku, se kterou si zajedeme na safari do národního parku Serengetti a kráteru Ngoro Ngoro. Zašli jsme do první a jakási indická dívka nám tam celkem bez zájmu nabízela výlet na 3 dny a 2 noci za 1530 USD na osobu. Skočil jsem jí do řeči a řekl, že nechceme jet helikoptérou do interhotelu, ale hledáme něco pro normální lidi. Moc se jí nelíbil můj tón, ale já za to nemůžu, že vždycky musím hrát zlýho policajta a Andrea hodnýho. Nebo můžu. Nereagovala, tak jsme šli o dům dál. Vlezli jsme do nějaké arabsky vypadající cestovky, kde nám řekli, ať se na chvíli posadíme, že pro nás přijede auto a odveze nás do jejich ústředí, kde se dohodneme s majitelem. Za pár minut nás naložili do džípu s nápisem Masumin tours a odvezli do nějakých garáží mimo centrum.

Tam se proti nám posadil arabský majitel Masumin a popovídal si s námi o cestování a o ramadánu, který muslimům právě zítra začíná. Nabídl nám safari na 3 dny a 2 noci s veškerým jídlem. Kdybychom jeli s Andreou sami, bylo by to dražší, tak obvolal několik dalších klientů, co se zajímali o safari v příštích dnech. Nakonec domluvil nějakou dvojici, přijíždějící zítra z Ugandy. S nimi bychom mohli jet pozítří a cena by byla 410 dolarů na osobu bez jídla nebo 470 s jídlem. Pak to zaokrouhlil na 400 bez jídla. Asi pochopil, že je pro nás cena důležitá. Sice to bylo pořád hodně, ale nebylo to 1530 dolarů. Takže sem znovu zítra přijdeme a pokud se s tím párem domluvíme na podrobnostech, pozítří pojedeme. Večer jsme si dali u pouličního barbeque kousky hovězího s banánem. Výborné a ty banány vážně nejsou ani trochu sladké.

Ráno jsme si v umyvadle vyprali oblečení a ve zcela čistém dorazili k Masuminovi. Tam už seděla nějaká sympatická holka a telefonovala. Jak jsme po chvíli pochopili, byla z toho páru, se kterým jsme se měli domluvit. A po chvíli příšla ještě hezčí holka. Ten pár totiž nebyl kluk s holkou, ale dvě holky, kamarádky a studentky medicíny z Británie. Tak to berem! Masumin nás zase vzal do svých garáží a začali jsme vyjednávat. Přesvědčovali jsme holky, že bez jídla za 400 to bude lepší a levnější, než za 470 s jídlem. Andrea je totiž vyhlášený italský šéfkuchař. Masumin se ozval, že za 400 nám to určitě nenabízel. Hledal někde po zásuvkách a pak vítězoslavně vytáhl papírek, který jsme viděli poprvé v životě, a bylo na něm napsáno 450. Chvíli jsme se s ním hádali (chvíli jsem se s ním hádal), ale pak jsme to vzdali. Tak tu variantu s jídlem za 470. Masumin se ohradil, že za 470 to určitě nenabízel. Prý za 475. Chtěl jsem se začít rozčilovat, ale rezignoval jsem. Masumin je sice senilní a normálně bych ho poslal někam, ale holky jsou hezký a strávit s nima 3 dny na safari bude určitě fajn. I když možná Masumin senilní není, ale zahlédl v mých a Andreových očích zájem, tak toho využil.

Vzali jsme tedy variantu s jídlem za 475 USD. Zbývalo ještě domluvit podrobnosti a tady se do toho vložily holky.
- "Jaká jídla dostaneme?" ptala se Sarah.
- "Tři jídla denně, polévka, ovoce, oříšky, ananas, meloun, amoleta, maso, pasta ..." vyjmenovával Masumin způsobem, jakoby právě vzpomínal na některé z tisíců druhů jídel obsažených na orientální hostině. Každopádně se mu tento dojem u nás podařilo vzbudit.
- "Co v poledne? Chceme strávit čas na safari a ne vařením" pokračovaly holky.
- "V poledne dostanete balíček, abyste se nezdržovali" zněla jeho odpověď.
- "Kolik vody dostaneme na den?" ptala se Rosanna.
- "1.5 litru na osobu" odpovídal se shovívavým úsměvem, co všechno si navymýšlíme.
- "Potřebujeme hodně pít, tak chceme 2 litry na osobu" požadovaly holky. Masumin se chvíli ošíval, ale pak souhlasil.
- "V kolik hodin budeme zítra ráno vyjíždět? Chceme být v parku co nejdřív, ať ten den využijeme" ptal jsem se já.
- "Nejlepší bude kolem půl deváté. Vyzvedneme Vás přímo v hotelu."
- "To je hodně pozdě, nemůžeme vyjet třeba v 6 ráno? Ať jsme v parku co nejdřív a můžeme tam strávit celý den" požadoval jsem změnu odjezdu. To už na něj bylo moc. Narovnal se na židli, usmál se a začal povídat stylem Milé děti:
- "Půl devátá je nejlepší. Víte, dělám tento bussiness už 20 let. Dobře vím, co dělám. To, co Vám nabízím, je pro Vás to nejlepší. Když pojedete o půl deváté, řidič s kuchařem před tím aspoň stihnou nakoupit veškeré jídlo a zásoby, tak se nebudete zdržovat po cestě. Vstup do parku je stejně platný 24 hodin, tak na něm nic neušetříte. Když vyjedete v půl deváté, budete v parku o půl jedenácté a celý den pak můžete jezdit po parku." Na to jsme neměli protiargumenty. Ale holky měly další požadavek:
- "Rosanna má pozítří dvacátéprvní narozeniny. Můžete jí k nim na oslavu upéct malý dort nebo koláč?" ptala se Sarah a nám s Andreou zasvítila očička. Určitě kvůli sladkostem. Masumin přislíbil dort a zarazil další dotazy a požadavky slovy:
- "Celé safari je uděláno ve Vašem nejlepším zájmu. Věřte mi, že Vám ve všem vyjdeme vstříc. Přece si nemyslíte, že Vás chci nějak podfouknout." To jsme si oddechli a i s holkama si zajeli vyzvednout peníze z bankomatu a zaplatit.

Odpoledne jsme se prošli po Mwanze a já si u pouličního krejčího nechal opravit svůj velký batoh, kterému se prodraly ven výztuhy konstrukce. Opravoval to asi hodinu a udělal to moc hezky a vyztužil to kůží. Za opravu si řekl o 2000 Šilinků (25 Kč) a já mu dal dvojnásobek. K večeři jsme si zašli na naše hovézí s banánem a před spaním se sbalili.

Ráno v půl deváté jsme vlezli do džípu, naložili holky a uháněli směrem k Serengetti. Holky byly v Africe taky už několik měsíců, protože je jako součást praxe při studiu medicíny poslali na dva měsíce pracovat do nemocnice v Etiopii. Povídaly, jak tam v hrozných podmínkách bez jakéhokoliv vybavení a dostatku léků pracují skvělí lékaři. Tomu teda říkám praxe! Taková určitě změní pohled na svět i na tuto profesi. Škoda, že naši studenti medicíny něco podobného neabsolvují. Po skončení praxe se holky přes Keňu a Ugandu vydaly sem do Tanzánie, kde chtěly navštívit Serengetti a pak se jet na týden válet na Zanzibar. Rosana bude mít zítra 21. narozeniny a Sarah je bude mít za týden. Dobrá společnost na safari.

Po cestě jsme zastavili v nějakém obchodě na nákup jídla, ale prý nebylo připravené, tak jsme museli dlouho čekat. V poledne jsme dojeli do nějaké hospůdky na oběd. Dali jsme si kuře s rýží a přestože měli na ceduli napsáno kuku+wali (kuře+rýže): 2500, dali nám čtyři účty po 4000 Šilincích. Náš řidič Jamil a kuchař Chris se na to dívali a usmívali se. Chris se dokonce zeptal, zda na těch 16 tisíc chceme účet. Odpověděl jsem, že si účet moc rádi vezmeme, ale platit to nebudeme. Máme totiž zaplacené jídlo na celé 3 dny. Řidič s kuchařem se ale k placení taky neměli, tak jsem změnil názor a řekl, že to rádi zaplatíme a po návratu zajdeme za panem Matsuminem a necháme si od něj zaplatit poměrnou část za jídla v dolarech. Máme totiž zaplacené kompletní jídlo na 3 dny, 3 jídla denně, takže nám teoreticky ještě dluží snídani. A platili jsme rozhodně víc, než 2500 Šilinků za jídlo, takže nám bude muset vrátit hodně. Jamil to radši zaplatil ze svého a mohli jsme jet dál. Platil 2500 na osobu a ve mně zůstal hořký pocit z toho, že se dívali, jak nám předražují jídlo a nic proti tomu neudělali. Tihle dva naši průvodci nejsou "na naší straně".

K parku jsme přijeli ve 14:00, tedy o 3,5 hodiny později, než nám sliboval Masumin. Ale na safari jsme už byli moc zvědaví. S Andreou jsme si říkali, že pokud bude Serengetti horší, než Etosha, aspoň budeme vědět, že je horší. Před vjezdem do parku Jamil otevřel velká okna ve střeše, při čemž jsme zjistili, že tam nahoře tak úplně nedržely, protože mají zlomené úchytky. No hlavně že neprší. Vjeli jsme do parku a pokaždé, když jsme narazili na nějakou zvěř, zastavili jsme, vykoukli stropními okny ven a začali fotit:
14:03 první gazely
14:09 první pakoni a hořící pláně
14:22 zebry
14:35 srandovní ptáci, co běhají
14:58 zebry
15:09 další zebry
15:27 zastavení u visutého mostu s krokodýlama
16:10 pakoni
16:26 žirafa opodál

Zastavili jsme a Jamil s Chrisem šli něco kutit ven. Pak nám přišli říct, ať si vystoupíme, že nám praskla pneumatika. No máme to auto ve výborným stavu. Vystoupili jsme a koukali se po lvech a leopardech, co za rohem určitě číhají, až nějací turisté vystoupí z vozu. Za půl hodiny bylo kolo vyměněné a mohli jsme jet dál:
17:06 ptáci na stromě
17:13 schovaní hroši ve vodě
17:21 zvláštní antilopy

Dojeli jsme do tábora, kde jsme se měli uložit na noc. No to jsme toho dneska teda moc neviděli. Však jsme taky jeli parkem jen 3 hodiny a to ještě pěkně rychle, abychom se dostali před setměním do tábora. Na táboru bylo zajímavé to, že neměl žádné oplocení. Jen hrstka stanů a několik chýší s primitivními záchody. Kdyby se tu přišel projít lev, měl by rovnou prostřeno. Postavili jsme si s Andreou stan a pomohli holkám s jejich stanem. Bylo nám jich líto, protože neměly vlastní stan, tak se spolehly na Matsumina. Ten jim poskytl miniaturní stan navržený zejmě pro dvě děti, tak se do něj holky nemohly vejít, Nabídli jsme jim, že můžou přespat s námi v našem, ale prý až po svatbě.

Ráno jsme vstávali brzy, protože jsme ještě před svítáním vyjížděli na ranní safari. Když jsme přišli k autu, Jamil něco kutil v motoru. Pak to zavřel, nastoupili jsme a on něco houkl na vedle stojící auto. Jeho řidič nastartoval, přijel k našemu autu a narazil do něj. Lépe řečeno narazil do pneumatiky, kterou jsme měli upevněnou vzadu za autem, a začal nás tlačit dopředu. Jamil zařadil rychlost, motor zaškubal a konečně se roztočil. Aha, takže nemůžeme startovat. To bude pěkné, až během dne zastavíme někde u lví rodinky a chcípne nám motor. Byla dost zima a Jamil za volantem byl ještě zabalený do spacáku. Vyjeli jsme v 6 ráno a já začal fotit:
6:03 východ slunce a horkovzdušné balony s turisty nad krajinou, úžasné!
6:12 hyena v křoví
6:14 krásní lvi, vyhřívající se na vycházejícím slunci, horkovzdušné balony těsně nad nimi a cestující si ohněm přitápěli, aby neskončili přímo uprostřed (jako) lví snídaně
6:45 skupina 4 hyen u cesty
6:52 velké stádo slonů se slůňaty přecházejici přes silnici pár metrů od nás, vylezl jsem na střechu a pózoval pro fotoaparát, ale jeden z nich se rozběhl přímo na nás a Jamil křičel ať vlezeme zpátky dovnitř a neděláme žádná gesta, že na nás útočí
7:14 skupina gazel u cesty
7:26 skupina lvů přecházející přes silnici vedle našeho auta
7:34 návrat do tábora, hned vedle něj obrovské stádo bizonů a pakoňů

Ranní projížďka trvala hodinu a půl, ale byla úžasná! Serengetti je nádherné! Tohle stálo za to! A ty střešní okna na džípech jsou úžasná. Dávají safari zcela jiný rozměr, než koukat z okýnka u auta. Jakoby byl člověk přímo mezi těmi zvířaty okolo. Už na žádný safari bez džípu s vyhlídkovýma střešníma oknama nechci. Nasnídali jsme se a rychle sbalili stan. Přímo na našem stanu se vyhřívala kudlanka nábožná. Samička, co po sexu samečka sní. Radši jsme na ni holky ani neupozorňovali. Nasedli jsme do auta a vyjeli na dlouhou cestu napříč Serengetti směrem k sopečnému kráteru Ngoro Ngoro, který tvoří další přírodní rezervaci plnou zvěře hned vedle. Na oběd jsme dostali malý balíček, který jsme měli sníst cestou. Kuřecí noha, dva minikousky chleba se sýrem, vejce, a koláček. Nic moc. Cesta byla dlouhá, ale uháněli jsme rychle. Po 3 hodinách jsme byli u kráteru, zaplatili vstupní poplatek a sjížděli do kráteru:
13:36 zebry
13:39 divoká prasátka
13:45 stáda pakoňů všude kolem nás
14:00 další obrovská stáda pakoňů všude kolem
14:11 zebry u cesty a na cestě
14:18 dva hroši ve vodě lenošící a otáčející se, nad nimi stádo zeber, chcípl nám motor a muselo nás zase roztlačovat cizí auto
14:30 stádo zeber u cesty, jedna z nich s divnýma ušima
14:35 dvě zebry stejného pohlaví, mající se rády
14:47 pštros u cesty
15:35 další pštrosi u cesty
15:56 lvice v trávě, opět nám chcípl motor a museli jsme čekat, až nás nějaké auto roztlačí
15:59 stádo zeber
16:06 slon a zebry pod stromy
16:08 divoká prasata
16:22 opuštění kráteru

Viděli jsme toho dost, ale celkově jsme byli parkem Ngoro Ngoro trochu zklamáni. Zvířata tam sice žijí napěchovaná jedno na druhém, ale po chvilce jízdy Vám to tak ani nepřijde. A nic tak výjimečného jsme zase neviděli. To ranní projížďka v Serengetti byla lepší. Vyjeli jsme do stanového tábora hned nad Ngorem Ngorem a začali stavět stany. Na louce kolem nás se mezi stany potulovalo několik zeber. V noci byla docela zima a vstávali jsme zase brzy, abychom po cestě zpátky ještě měli čas na nějaké to safari. Vyjeli jsme ale stejně až o půl desáté a na cestu dostali podobný balíček, jako včera. Jídlo teda fakt nic moc. Po snídani jsme se sháněli po nových flaškách vody, ale žádné už nebyly. Voda nám totiž došla, i když jsme v předchozích dnech pili jen 1.5 l flašku na den. Masumine, Masumine, kde jsou Tvoje sliby? Děláš ten bussiness už 10 let, tak víš, co chtějí klienti slyšet, abys jim to prodal.

Cestou jsme uháněli po prašné silnici a zastavovali jsme jen výjimečně. I tak jsme něco zahlédli:
9:27 hyena požírající kořist u cesty, kolem ní plno supů čekajících na zbytky
9:42 u cesty postávali bojovnící kmene Masajů, kteří mají vesnici hned u Ngoro Ngoro
11:06 pštros u cesty
11:31 stádo slonů pod stromem
11:33 tornádo v krajině
11:40 leopard nebo zbytky jeho snídaně na stromě
12:02 sloni koupající se v jezírku a nad nima hroši válející se v bahně
12:09 gazely utíkající před něčím
12:20 krásný pták (ibis?) u cesty
12:22 obědvající žirafy u cesty
12:29 další žirafy hned u cesty

Včera jsme našeho řidiče požádali, aby s námi dnes v parku jezdil až do 17:00, abychom ještě něco viděli. Samozřejmě jsme z parku vyjeli už v 16:00. Na nějaký slíbený dort pro Rosannu k narozeninám jsme mohli zapomenout, nekonal se. Jeli jsme do Mwanzy mlčky a plánovali, že naším dvěma průvodcům nedáme žádné sporpitné (tip). Jenže oni vzali holky na autobusové nádraží a pomohli jim koupit jízdenky na zítřejší ráno do Dar Es Salaamu. Holky se jim za to cítily vděčné a přemluvily nás, abychom jim taky něco dali. Ale bylo to se sebezapřením.

Nakonec se nám Serengetti líbilo. Kvůli té včerejší ranní projížďce, která stála za to. Pokud tam pojedete, jeďte na 4 dny, ať máte aspoň jeden celý den na Serengetti. Anebo kašlete na Ngoro Ngoro, vyhněte se úmornému cestování a užijte si 3 dny v Serengetti. Co se týká Masumina, rozpadající se auto, nesplněné sliby, řidič s kuchařem, co se nějak zvlášť nesnaží ... Ale bylo to za 475 USD. Za 1530 USD by auto určitě startovalo. Takže co jsme si to jsme si, ať ten ramadán vydržíš Masumine.

A já jsem se v hotelu potřeboval podívat do zrcadla, co se mnou není v pořádku. Jestli nemám na hlavě čokoládu nebo tak něco. Celý den se na mne totiž Sarah s Rosannou dívaly a nic neříkaly. Takže se mnou asi něco nebylo v porádku. Ale v zrcadle jsem nic neviděl. Andrea mi při západu slunce stihl aspoň udělat fotku, tak na ní to určitě najdu. Ale ať koukám, jak koukám, nic na ní nevidím. Tak co na mně nebylo v pořádku, že na mne celý den tak koukaly???