(Fotoreportáž)
(10.-21.9.2012)

Hned druhý den po svém vstupu do Guyany jsem došel do indiánské vesnice Surama, kde právě začínala jedna z nejlákavějších atrakcí Jižní Ameriky - kurz přežití v amazonském dešťném pralese, organizovaný bývalými příslušníky speciálních jednotek britské armády ve spolupráci se zde žijícími gyuanskými indiány. Zážitky z jsem popsal v článku 1050 dnů: Přežít! a teď k tomu přidávám pár fotek.

Osm statečných. No dobře, tak osm vyjukaných a džunglí zcela neposkvrněných nadšenců. Poznáte to mimo jiné podle čistých obličejů, rukou, bot a oblečení, které ještě neprošlo žádnou bažinou. O hodinu později jsme se už brodili po pás v močále.

Po několikahodinovém pochodu pralesem jsme došli do prvního výcvikového tábora, nazývaného "Rock Landing". Vidíte ten luxus. Je zde dokonce i několik "budov" se střechou, ve kterých jsme jedli a probíhala v nich výuka teorie. Před odjezdem hlouběji do džungle jsme tu strávili čtyři dny.

První hmyz, který jsme se museli naučit poznávat - můj postrach v džungli, mravenci Paraponera. Říká se jim také "kulkoví mravenci" nebo "24 hodinoví mravenci". Bodnutí jejich žihadlem vám způsobí jednu z největších bolestí, co můžete na planetě zemi zažít. Tato bolest je ekvivalentní prostřelení postižené končetiny kulkou z pistole s tím rozdílem, že trvá po dobu až 24 hodin. Než si na nějaký strom pověsíte houpací síť, měli byste se ujistit, že pod ním nemají tito mazlíčci hnízdo.

Takhle si nad svou houpací sítí natáhnete stříšku, která vás bude chránit před deštěm. V tropickém dešťném pralese totiž kupodivu prší.

A takhle už vypadala moje luxusní pralesní rezidence. Houpací síť, ve které se naprosto úžasně spalo, kolem ní zcela uzavřená moskytiéra, chránící vás kromě komárů i před veškerým lezoucím hmyzem, co by k vám mohl v noci napochodovat po šňůře. Věci pověšené na šňůře ve vodotěsných pytlících, takže se k nim také žádné potvory nedostanou a nezabydlí se v nich. Pod sítí si pěkně zametete listí, abyste tam ráno dobře viděli. Nechcete si přece po probuzení stoupnout na hada. Takové pěkné suché místečko pod vámi, na které díky vaší stříšce neprší, je totiž pro hady ideálním místem pro nocleh.

Zleva: Robin Hood, Vilém Tell a Katniss Everdeen.

Pokud máte hlad, kukritoví červi jsou dostupní, výživní, není třeba je dezinfikovat a když si zvyknete na to, že se vám v puse hýbou, určitě si je oblíbíte. Můžete při tom myslet třeba na vánoční cukroví s vanilkovou náplní.

Víte jak v džungli spolehlivě překonáte strach z hadů, pavouků, tarantulí, stonožek, mravenců a veškeré další havěti? Jednoduše. Stačí vás rozdělit do dvou týmů, rozdat vám paintballové pušky a odstartovat boj. Po deseti minutách se přestanete starat o to, jaké pavučiny na sebe při běhu nabalujete a jestli v nich ještě není jejich tvůrce. Přestane vás zajímat, že v krytu za stromem ležíte v mraveništi, protože v džungli je mraveniště všude. Hlavně když získáte vlajku soupeřů!

V pralese jsou samá jedovatá zvířata. Hadi, pavouci, stonožky, mravenci, housenky ... Nejjedovatější ze všech je tahle potvora. Žába z čeledi pralesničkovitých. Říká se jí "Poison Dart Frog", šípová žába. Indiáni z ní připravují jed, do kterého namáčejí své šípy. Při zásahu cíle pak vede k okamžité zástavě jeho srdce. Dobrou chuť všem žabožroutům!

Tuhle geniální pomůcku jsem si vyrobil mačetou z bambusu a stromové kůry. Co to je? Nádoba na vodu (nebo cokoliv jiného) v cestovním provedení. Dá se použít i na převaření vody nad ohněm, pokud v džungli nemáte jinou dezinfekci. Jste-li angličan, svůj odpolední čaj nemusíte vynechávat.

Parádní úlovek. Těch bílkovin, co v sobě má ...

Na nočním lovu hadů ...

Učíme se dělat pasti. Tahle střelecká by se správným jedem fungovala na cokoliv. Tak se v místě, kam míří šíp, radši moc nepromenádujte.

Když před sebou v džungli uvidíte natažený špagát, vyhněte se mu. Je to další druh pasti.

Moje ultimátní past na jaguára. Vyrobená mačetou z nasekaného dřeva a kůry stromů. Sice se za ní směju, ale hlavu bych si do ní strčit netroufl. Kdyby se omylem uvolnila, moje hlava by se za okamžik mohla houpat ve výšce pár metrů. A nejsem si jistý, jestli by ji moje tělo následovalo.

Dost bylo výcviku v Rock Landing pár hodin chůze od indiánské vesnice. Bude přituhovat. Odjíždíme hlouběji do džungle.

Parádní jízda za dalším dobrodružstvím.

Když je řeka zablokovaná spadlými stromy, přichází na řadu zase mačeta.

Seznamte se, Labaria, Bothrops Atrox neboli křovinář sametový. Největší zabiják lidí v jižní i severní Americe.

Znudění rybáři na lovu piraní.

Naštěstí se podařilo chytit i několik normálních ryb.

Mňam! Samé pochoutky. Taková Aimara je naprosto luxusní pokrm!

Po dobrém jídle nezaškodí dobrá koupel. Před chvílí Ian vylil do vody zbytky rybích vnitřností, tak je teď plná piraní. Mohly by vám třeba okousat starou kůži na patě.

Kdo v džungli objeví takovouto bednu s pokladem, může zajásat. Ještě tak sehnat toaletní papír. Přece jen, kdo by se chtěl utírat listím?

Učíme se stavět přístřešek v džungli. Napřed kostra, pak zbytek.

Vypadá bytelně a můžete ho mít hotový za pár desítek minut.

Co se dá ještě vyrobit z listů rostlin?

Pěkná nůše na přenášení nákladu!

Byl tu On! Před několika hodinami. Jaguáří stopa!

Konečně sám. Tady si postavím sídlo, ve kterém strávím 48 hodin bez lidí.

Moje luxusní hacienda v džungli. No není krásná?

Tady je obývák s ohništěm a hned za ním je ložnice. Dům má bohužel jen jedno patro a vyhlídka je do vnitrobloku. Ale hypotéka již byla splacena, tak je 100% v mém soukromém vlastnictví. Asi ho začnu nabízet přes Air BnB. Máte-li zájem, na ceně se určitě dohodneme!