2.3. Den -2 (Kathmandu)
- Dnes ráno máme odjíždět na trek do Jiri. Celou noc jsem nespal, abych si stihl sbalit. Stejně jsem to nestihl. Potáhnu spoustu zbytečných věcí. A kdy budu spát? Snad v jeepu do Jiri. Za chvíli bude 6:00 ráno, bude snídaně a po ní vyjíždíme. Škoda, že nemáme víc času.
- Ti mizerové! Ania, Marcela, Jindra i Andrea přišli po snídani k nám na pokoj a jako nastoupená jednotka mi oznámili, že odjíždíme až zítra a že si ze mne dělali legraci, abych si stihl sbalit. To jim teda nedaruju! Ale na druhé straně mám radost, že mám víc času na sbalení. A taky jdu konečně spát ...

3.3. Den -1 (Kathmandu)
- Dnes ráno máme odjíždět na trek do Jiri. Celou noc jsem nespal, abych stihl dát fotky do galerie Faces na stránky a doplnil nějaké články. Ale nestihl jsem si pořádně sbalit. Potáhnu spoustu zbytečných věcí. A kdy budu spát? Snad v jeepu do Jiri. Za chvíli bude 6:00 ráno, bude snídaně a po ní máme vyjíždět. Škoda, že nemáme víc času.
- Andrea si není jistý odjezdem. Celou noc prý cítil těžký žaludek a teď dokonce 2x zvracel. Vypadá to špatně.
- Oznámil jsem Marcele, Anie a Jindrovi, že Andrea je nemocný a nemůže jet. Mysleli, že si dělám legraci a šli si to ověřit.
- Jeep nám přeložili na zítřek jen za tisíc rupií. To je výborná cena. Snad bude Andreovi do zítra lépe a já si stihnu sbalit. A teď jdu konečně spát ...

4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme přijeli jeepem do Jiri. Počasí bylo pěkné a cesta pohodlná. Andrea nakonec zůstal v Kathmandu a přiletí za námi až do Lukly.
- Nechápu ale, proč jsme museli vstávat už v 6:00, když autem jsme vyjížděli až v 8:00. A nemuseli jsme ani to, klidně jsme mohli jet jako normální lidé pěkně po obědě.
- Naštěstí jsem si díky dvoudennímu zpoždění odjezdu stihl sbalit a mohl se dnes v noci vyspat.

5.3. Den 1 (Jiri-Shivalaya)
- První den treku, do Shivalaye jsme došli za pár hodin ještě před polednem. Nechápu, proč jsme museli vstávat už v 6:00, když jsme vycházeli až v 7:45. Klidně jsem mohl ještě hodinu spát! A klidně jsme mohli vycházet až v poledne když to byla taková krátká procházka.
- Večer jim tu moc nesvítí světlo. Chtěl jsem být vzhůru, ale ne bez světla. Tak jsem šel spát v 22:00.

6.3. Den 2 (Shivalaya-Bhandar)
- Ráno mne zase vzbudili v 6:00! A to jsme vyráželi zase až v 7:30. Něco proti tomuhle brzkému vstávání budu muset podniknout. Takhle se člověk vůbec nevyspí.
- Do naší dnešní lodge jsem se moc těšil, protože tu měla být moje bývalá láska, do které jsem se zamiloval před 3 lety. Ale nebyla tu, byla tu jen její máma ježibaba s takovou pomalejší asidcerou. Moje bývalá láska prý dnes jela do Kathmandu.
- Ježibaba nosí srandovní čepičku a u vaření a vůbec u všeho kouří. Popel z cigaret nejspíš konzumujeme v jídle. Neumí si zapamatovat víc než jedno jídlo, takže večeřet musíme po jednom na několikrát.
- Dali jsme si česnekovou polévku, ale nebyl v ní ani kousek česneku. Když jsme se zeptali, ježibaba řekla, že do ní dala "zelený česnek" a ukázala nám ho. Byla to nať od cibule.
- Pomalejší asidcera je zmatená, háže nám jídelní lístky z půlky místnosti na stůl, češe si vlasy v jídelně kde jíme a taky si nepamatuje víc, než jedno jídlo.
- Potkali jsme dva prima Nory, co si všechno nesou sami bez nosičů. Ptali se mne na spoustu věcí o Himalájích a já jim vysvětloval "Himalájský krok" - jak mají chodit, aby dlouho vydrželi chodit do kopce. Ania s Marcelou se mi smály, protože jsem to vysvětloval ve svých žluto-růžových pantoflíčkách. Říkaly, že jestli chci, aby mne někdo bral vážně, nesmím to vysvětloval v těch přezůvkách, protože v nich nevypadám důvěryhodně.
- Večer jsme hráli karty, ale pak vypadla elektřina, nic se tu nedělo a tak jsme šli spát. To před 3 lety jsme tu dlouho do noci s místními děvčaty zpívali české a nepálské národní písně.

7.3. Den 3 (Bhandar-Sete)
- Zase v 6:00! A odchod tentokrát v 7:15. Dnes to aspoň dávalo smysl, protože jsme šli celý den a byla to makačka.
- Ráno se tu objevila moje bývalá láska. Slušelo jí to jako tenkrát, ale nevzpomněla si na mne a Ania ji převálcovala zaplacením jen jedné sprchy místo čtyř.
- Odpoledne jsem si zase pokecal s těmi dvěma Nory, co si nesou věci sami. Jeden z nich něco píše pro noviny a chce mne citovat. Vzal si na mne kontakt, mail a chce si mne vyfotit (doufám, že ne v pantoflíčkách). Budu slavný v Norsku. Kdybych tak raději mohl déle spát ...
- Večer jsme chvíli hráli kostky, ale Jindra jich má jen 5 a jedna mu určitě musí chybět. Pak jsme šli zase spát, protože prý ráno musíme brzo vstávat.

8.3. Den 4 (Sete-Junbesi)
- Měli jsme vstávat v 6:00, ale s Marcelou jsme zaspali. Pokřikoval jsem na ni v půl sedmé, že jsme zaspali, ale nereagovala. Protože byla zima a nechtělo se mi ze spacáku, házel jsem po ní, co mi přišlo pod ruku, ale bez úspěchu. Až když jsem se jí zeptal, jestli má špunty v uších, probudila se. To je tím nesmyslným budíčkem v 6:00.
- Šli jsme skoro celý den, 1000 m nahoru do výšky 3500 m a pak zase dolů. Po náročném včerejšku to byla docela makačka.
- Ania si vymyslela, že je Mezinárodní den žen (po polsky mezinárodní den koblih) a že chce dostávat dárky. Holky dostaly sladkosti, čaje, jídlo, nabízel jsem jim tužky, ale to všechno jim bylo málo. Prý se to nepočítá, protože to by dostaly tak jako tak. A taky jsem nevěděl, že v Polsku mají takhle rádi komunistické svátky. Vždycky jsem myslel, že mají raději papeže.
- Večer přišli Noři, a protože nesnídali ani neobědvali, objednali si víc chodů naráz - za snídani, za oběd, k večeři, i zítra k snídani. Počítali, že jim něco udělají hned a něco třeba až za 2 hodiny. Jenže v lodgi jim všechno udělali a donesli naráz, takže se celá místnost bavila tím, jak do sebe rvali hordy jídla, které neměli šanci sníst.
- Ve 21:15 (!) na nás Ania bušila na stěnu, protože jsme si s Marcelou povídali, že máme být zticha, že chce spát. No to bych chtěl vědět, kdy chce vstávat.

9.3. Den 5 (Junbesi-Nunthala)
- Samozřejmě v 6:00. Mohl bych zkusit všem tajně přeřídit hodinky.
- Večer jsme zůstali v pěkné lodgi, kde byla kuchyně umístěna přímo ve společenské místnosti a zároveň jídelně, takže jsme viděli, jak nám chystají jídla. Majitel tam měl na zdi diplom z absolvování kurzu "Management of Lodge". Spát jsme šli ale brzo.

10.3. Den 6 (Nuthala-Kharikhola)
- Marcela se včera v naší hezké jídelně zřejmě otrávila z jídla. Stejně jako jeden z Norů, který celou noc zvracel. Marcela to vydržela do rána a až ráno se k němu přidala.
- Odchod z lodge jsme tedy odložili až na 10:00. Konečně nějaký rozumný čas. Škoda, že nemůžu jít spát.
- Marcela celý den statečně šla a večer padla do postele. Změřili jsme jí teplotu 37.9, takže jsme odhlasovali posunutí budíčku až po Marcelině probuzení a odchod nejdřív v 10:00. Zeptám se Marcely, jestli by nechtěla teplotu simulovat i v dalších dnech.

11.3. Den 7 (Kharikhola-Paiya)
- Dobré ráno, dnes jsem se konečně dobře vyspal.
- Marcela dostala povolenou jen vodu a Coca Colu. Veškerý náklad jsme jí nesli a tak Marcela chodila bez jakéhokoliv batohu. Měla přes rameno jen kabelku na doklady a v ruce si nesla Coca Colu. Za ní pak šli všichni tři naši nosiči, co nesli na zádech obrovské pytle se zásobami. Pro neznalého to vypadalo, jako panička na výletě - sama si nese jen kabelku a svou "količku" a za ní tři otroci nesou její věci. Trekaři, kteří Marcelu míjeli, se na ni prý dívali dost posměšně.
- V Paiye jsme vybírali ze dvou lodgí. Marcela nijak netoužila po tom, aby majitel lodge, kterou vybereme, měl na zdi diplom z absolvování kurzu "Management of Lodge". Kdo ví, zda je tam neučí, jak za každou cenu udržet turisty ve své lodgi.

12.3. Den 8 (Paiya-Phakding)
- Ráno jsem se obětoval a vstával o hodinu dřív, než ostatní (to jest v 6:00), abych zaběhl do Lukly a zkontroloval zprávy od Andrei. Byla zima. Na oběd jsme se zase sešli s ostatními.
- Večer jsem se pěkně napil Marceliny desinfekce (slivovice), ale zase jsme šli brzo spát. Marcela je totiž už skoro v pořádku, takže ráno zase vstáváme brzo.

13.3. Den 9 (Phakding-Namche Bazar)
- Ráno jsme vstávali v 6:00 a vylezli jsme do Namche Bazaru. Tam jsme se setkali s Andreou, který tu už 3 dny čekal.
- Večer jsme se dozvěděli smutnou zprávu. V sobotu, 27.3. jsme měli přes Himaláje překročit hranice do Tibetu, odkud chceme pokračovat do Číny. Víza do Číny i permit do Tibetu bychom už měli mít vyřízené, ale předevčírem prý Čína zavřela hranice mezi Tibetem a Nepálem a nejspíš je nechá zavřené až do půlky dubna. To nám velmi komplikuje naši další cestu. Tak jsme šli spát.

14.3. Den 10 (Namche Bazar)
- Aklimatizační den v Namche Bazaru začal výborně. Neměli jsme budíček, takže jsme se mohli vyspat. Ale ráno byla hrozná zima.
- Večer jsme volali do agentury, aby nám prodloužili nepálská víza. Tak bychom na treku mohli zůstat o něco déle a čekat na otevření hranice s Tibetem. Asi to bez naší přítomnosti nepůjde udělat.
- Večer byla nad Namche Bazarem sněhová bouře. Létaly hromy, blesky, foukal vítr a padal sníh. Ráno máme jít nahoru do hor, ale moc realisticky to nevidím. Jindra s Aniou a chudák Marcela mají budíček v 6:00 a vyráží do hor ať je jakékoliv počasí. My s Andreou si trochu přispíme, v 10:00 otevírá banka, kde si vyměníme všechny dolary, co nám zůstaly, a podle počasí vyrazíme za Jindrou, Aniou a Marcelou. Ještě že je Andrea tak rozumný ohledně vstávání.

15.3. Den 11 (Namche Bazar-Phortse Tenga)
- Ráno jsme se dobře vyspali, mrzlo a celý Namche Bazar byl pod sněhem - nádhera. Ale byla hrozná zima. Všude bylo kluzko, velké rampouchy a střechy plné sněhu. Když jsme s Andreou čekali před bankou, jedna padající část sněhu ze střechy mne skoro skalpovala. Foťáku se naštěstí nestalo nic.
- Dopoledne jsme nakonec vyrazili za ostatními do Phortse Tengy.
- Tady nahoře nad Namche Bazarem mají už elektřinu jenom sluneční. Podle toho taky vypadají světla na pokojích v lodžích. Je to vždy skupina maličkých LED diod, které vyprodukují dost světla na rozeznání toho, kde je postel a kde jsou dveře, ale rozhodně se nedá použít např. ke čtení. Nezbývá než chodit brzo spát.
- Je tu hrozná zima, takže vlézt si do ledového spacáku před spaním je utrpení.

16.3. Den 12 (Phortse Tenga-Dole)
- Protože jsme blízko nadmořské výšky 4000 m, musíme aklimatizovat a tak každý den jdeme jen několik hodin. Proto nám stačí vycházet později a tak nemusíme vstávat v 6:00. Konečně!
- Ráno jsme se pořádně vyspali a vyrazili jsme na cestu až když hezky svítilo slunce. Ale stejně byla ráno v pokoji hrozná zima.
- Večer jsme nemuseli jít spát hned po večeři a hráli jsme karty. Naučili jsme Andreu "Prší" a díky jeho českým komentářům byla zábava s ním hrát. Např. jeho slova "Supr kartičky" po každém rozdání byla neopakovatelná.

17.3. Den 13 (Dole-Machherma)
- Ráno byla v pokoji hrozná zima. Poslední dny v noci měřím teplotu v pokoji a pohybuje se mezi 1 a 5 stupni. Naštěstí ještě plus.
- V Machhermě ve výšce 4450 m jsem dostal vysokohorskou nemoc. Šel jsem spát v 18:00 a ani mi nebylo hloupé jít spát takhle brzo. Přehodili mi přes spacák tlustou deku, takže mi v noci nebyla zima.

18.3. Den 14 (Machherma-Gokyo)
- I když mne ještě úplně nepřestala bolet hlava z nemoci, rozhodl jsem se jít dál. Dorazili jsme do Gokya ve výšce 4790 m, kde budeme spát. V pokoji tu je hrozná zima. Ještě že tu jsou deky.

19.3. Den 15 (Gokyo-Machherma)
- Vstali jsme v NEKŘESŤANSKÝCH 4:00, abychom ještě před východem slunce dorazili na vrcholek Gokyo Peak ve výšce 5360 m.
- Odpoledne jsme sešli do Machhermy a všichni jsme byli tak unavení, že jsme šli pro změnu brzo spát. Naštěstí tu pořád mají ty deky na přehození přes spacák.

20.3. Den 16 (Machherma-Mong)
- Vstáváme už zase brzo ráno, protože nemusíme aklimatizovat a musíme toho hodně ujít. A ráno tu je zima.
- Rozloučili jsme se s Jindrou, Aniou a Marcelou a zamířili jsme na druhou stranu údolí Khumbu k Everestu. Nepřešli jsme ale přes Phortse a po vyčerpávajícím dnu jsme skončili v Mongu. Kromě nás tu je jen nějaká japonská výprava. Jsem hrozně unavený. Dobrou noc.

21.3. Den 17 (Mong-Dingboche)
- Vstávali jsme zase v 6:00. Nevadí mi to. Šli jsme celý den až do Dingboche. Jsem unavený. Dobrou noc.

22.3. Den 18 (Dingboche)
- Vstávali jsme v 6:00. V pohodě. Vyšli jsme na Chukhung Ri do výšky přes 5400 m. Nádherný výhled. Po návratu jsme chtěli pokračovat do Dughly, ale bylo už pozdě a špatné počasí. Tak jdeme brzo spát. Dobrou noc. Jo, a je tu zima.

23.3. Den 19 (Dingboche-Lobuche)
- Vstávali jsme před 6:00 a došli jsme do Dughly. Tam jsme si dali polévku a pokračovali do Lobuche. Je tu krásná lodge.
- Odpoledne jsme si vyšli na výlet k italskému vědeckému středisku Pyramid ve výšce 4970 m. Andrea tam hledal nějaké italy, ale žádní tam nebyli, jen pár nepálců, co tam čeká na příchod nějakých vědců příští týden.
- Večer jsme zavolali do agentury a dozvěděli se radostnou novinu, že má Čína otevřít hranice Nepálu do Tibetu o něco dřív, takže snad budeme moci pokračovat v naší cestě po Asii.
- Je tu zima a tak jdeme brzy spát.

24.3. Den 20 (Lobuche-Gorak Shep)
- Vstávali jsme zase před 6:00. Stejně jsem už nemohl spát. Vyšli jsme do Gorak Shepu a pak do Everest Base Campu. Večer jsme šli brzy spát, abychom ráno mohli brzy vstávat.

25.3. Den 21 (Gorak Shep-Pangboche)
- Vstávali jsme ve 4:30, ale já jsem byl vzhůru už od 4:00. Nechápu, jak můžu doma v tuto hodinu chodit spát. Vyšli jsme na Kalu Patthar a viděli krásný východ slunce nad Everestem. Pak jsme se dali na útěk z výšek a do večera jsme doběhli do Pangboche. Byli jsme neskutečně unavení a šli brzo spát.

26.3. Den 22 (Pangboche-Namche Bazar)
- Vstávali jsme až o půl sedmé. Stejně jsem byl vzhůru už od 6:00. Není tu tak hrozná zima jako nahoře. Vycházeli jsme na cestu už v 8:00. V Namche Bazaru jsme byli už na oběd.
- Večer jsme dlouho ponocovali. Na večeři jsme potkali jednu američanku a jednu kanaďanku a celý večer jsme si s nimi vykládali. Moc zajímavé názory na život, především o američanech, o Číně a číňanech, o Vancouveru ... Akorát že holky vydržely mluvit až do 22:00 a to už jsem chtěl dávno spát. Ráno totiž brzy vstáváme.

27.3. Den 23 (Namche Bazar-Lukla)
- Vstávali jsme v 6:00 a ani nebyla moc zima. Na oběd už jsme byli v Lukle.
- Večer jsme zaplatili dodatečné dny našemu nosiči Kulovi. Měl hroznou radost. Nakonec to možná není takový mizera, jak jsme si na začátku mysleli.

28.3. Den 24 (Lukla-Kathmandu)
- Vstávali jsme v 5:30, ale stejně jsem byl vzhůru už od 5:00. První letadlo letělo před 7:00 a my jsme letěli hned druhým. Tak jsme zase v civilizaci.
- Chtěli jsme se s Andreou večer dívat na další díly My name is Earl, ale kolem 22:00 jsme u toho usnuli. Zítra se musíme začít dívat dřív.
- Dobrou noc.