Himalájské deníky 3 - Deník vybaveného trekaře

2.3. Den -2 (Kathmandu)
- Dnes jsme měli odjet na trek do Jiri. Ale nakonec to byl jen vtip od kamarádů. Takže můžeme vyrazit na nákupy vybavení. Naše výbava na celou cestu po světě je pečlivě vybraná, ultralehká a funkční. Ale několik drobností navíc by se nám mohlo hodit vysoko v horách. S Andreou jsme je dnes úplně úžasně a levně nakoupili!
- Nejdůležitější věc, co jsem sháněl, byla šála nebo něco teplého na krk. Nabízeli mi drahé šály z paschminy, šály z tlusté vlny a další luxusní produkty, ale já jsem si zamiloval obyčejnou a levnou černo-tmavě zelenou fleesovou šálo-kuklo-čepici za 250 rupií (3.5 USD). Andrea si koupil tu stejnou černo-tmavě červenou. Líbí se mi v ní tak, že už ji odmítám sundat z krku a budu v ní i spávat. Tu po Himalájích nevyhodím, ale zařadím ji do své stálé výbavy. Ba dokonce pokud ji nebudu sundávat ani ve sprše, učiním z ní součást svého těla. Na krku totiž nejsem chlupatej a tak tohle jediné holé místo na mém těle musím něčím vyspravit.
- Dále jsme si s Andreou koupili lehké fleesové rukavice taky za 250 rupií. Bohužel v menší velikosti, která se mi vejde do mých trekových rukavic, měli jen červenou barvu. Andrea si koupil dokonce narůžovělé.
- Pro případ velké zimy jsem si koupil krásnou zelenou péřovou vestu The North Face za 2000 rupií (29 USD). Andrea si koupil trochu lehčí Mammut za1500 rupií (22 USD).
- Sháněl jsem ještě lehké plastové přezůvky na přezutí do lodgí po treku, ale největší co měli, byly o dvě čísla menší, než potřebuju.

3.3. Den -1 (Kathmandu)
- Dnes jsme měli odjet na trek do Jiri. Andrea se ale otrávil z jídla a tak jsme nejeli. Celý den se snažil dát v posteli do pořádku, zatímco já jsem si konečně dával do pořádku svoje kapesní PDA Psiona, abych na trek místo 3 nefunkčních táhl jeden funkční. Oprava se podařila, takže si zase můžu psát zápisky z cest. A ještě jsem si stihl sbalit to nejnutnější. Pěkných pár kilogramů nechávám tady v Kathmandu.
- Sehnal jsem lehké plastové přezůvky, co mi padnou. Prodavač na mne už z dálky křičel, že sehnal mou velikost. Barevná kombinace bohužel zrovna oku nelahodí - jsou žluté s růžovým vrškem. Na první pohled nevypadají tak špatně, protože jsou hrozně špinavé a černý nános zakrývá původní barvu.

4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme měli odjet na trek do Jiri. A tentokrát jsme odjeli. Počasí bylo pěkné a cesta pohodlná. Andrea za námi nakonec přiletí teprve do Lukly.
- V Indii jsem zjistil, že moje nejoblíbenější lehké trekové boty Garmont jsou obě v podrážce děravé a propouští dovnitř vodu. Nechal jsem si je tam opravit u krejčího, který gumovou podrážku jehlou a nití zaštupoval a dušoval se, že teď jsou zase "waterproof". Včera jsem v Kathmandu po dešti zjistil, že vodotěsné nejsou. Proto jsem je s těžkým srdcem zanechal v Kathmandu a sebou na trek beru svoje nerozchozené nepoužívané 3 roky staré kožené Meindly. Snad je rozchodím dřív, než se mi udělají puchýře na nohou, a nebudou mi vadit ani v teplém počasí pod Luklou.
- Wooow, Jindra sebou táhne krásný nový foťák Pentax X na tužkové baterie, k němu dva objektivy, tašku, čištění na optiku a hlavně i velký několikakilový stativ. Jeho batoh s trčícím stativem vypadá, jakoby sebou nosil kytaru. Tak snad nám na ni někdy zahraje.

5.3. Den 1 (Jiri-Shivalaya)
- První den treku, boty zatím nezlobí a pomalu se rozchází. Po příchodu do Shivalaye jsem si je vyzul a oblékl si své černé žluto-růžové přezůvky. Ania s Marcelou z nich měly hroznou radost a pořád si mne v nich fotily.
- Za lodgí je řeka, tak jsme si tam vyprali ty nejšpinavější věci - dvoje trekové ponožky, jedny merinové slipy, technické FastDry kalhoty a košili. Pral jsem je v přezůvkách a holky z toho byly u vytržení. Pak jsem si v řece umyl i nohy a ty přezůvky, takže už září žluto-růžově. Holky fotily, co to šlo.
- V Kathmandu jsem si nechal vyprat technické kalhoty, ale nějak mi na nich povolila kapsa a věci mi z ní propadávají dovnitř kalhot. Musím si je zašít. Naštěstí jsem na všechno připraven a mám sebou šitíčko. Vybral jsem niť co se nejvíce blíží té původní. Ještě že umím navléct niť do jehly a udělat uzel. Tak teď to ještě zašít. Udělal jsem půlku a vypadá to hrozně.
- Uviděly to Ania s Marcelou a hrozně se smály. Udělaly si fotky, jak v růžových papučkách šiju kalhoty. Ania mi poradila, že mám šít jinak (nějak to nazvala), aby to bylo hezké. Tak jak to řekla to vypadá super. Vypáral jsem všechno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Zašil jsem půlku a vypadá to zajímavě. Není to totiž rovné, protože se neumím z druhé strany trefit do té původní čáry. Marcela mi poradila, ať šiju pořád na jedné straně, že se pak snadno trefím a budu to mít rovně. Zajímavý nápad. Vypáral jsem všehno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Zašil jsem půlku a není to nic moc. Šiju totiž pořád na jedné straně a když to propichuju z druhé, jenom odhaduju kam se trefit. Moc se netrefuju. Uviděla to Marcela a ukázala mi, jak to šít jen na jedné straně. Dobrý nápad. Vypáral jsem všechno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Zašil jsem půlku a sice to nevypadá dokonale, ale je to docela rovné. Uviděla to Ania a poradila mi, že se s tím ševem musím vracet zpátky. To je ono!!! Vypáral jsem všechno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Zašil jsem půlku a vypadá to moc hezky. Akorát že to mám šitě dvojitě, jak se vždycky vracím. Uviděla to Ania a poradila mi, že ta dvojitá čára má být zevnitř, aby to nebyo vidět. Vynikající nápad. Vypáral jsem všechno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Zašil jsem půlku a vypadá to krásně. Akorát že mezi těmi stehy jsou mezery, ale je to pěkně rovné. Uviděla to Ania a zhrozila se, že se vracím špatně a že tam mezery nemají být. Ukázala mi, jak to mám šít. Geniální!!! Vypáral jsem všechno, co jsem zatím zašil a jdu to udělat hezky.
- Jsem už moc unaven a plete se mi to dohromady kde a kam mám píchnout. Vůbec mi to nejde a vypadá to hrozně. Jak mi to ta Ania ukazovala? Je to hrozně složité. Ania to uviděla a poručila mi vypárat všechno, co jsem zatím zašil a jde to udělat hezky.
- Ania mi zašila půlku krásně a zeptala se, jestli už to chápu. Je to krásné a nechápu to. Je to moc složité. Tak mi to zašila celé a u toho mi vykládala, jak jednou Ivana W. lila nemrznoucí směs, kam neměla a zničila tím něco v autě a Andrew se jí smál. Jenže ženy prý umí jiné věci, než my muži. Je to teď krásně zašité.
- Ještě mám na kalhotech menší díru. Ania říká, že to mám jen zapošít. To slovo neznám, tak mi to Ania taky zašívá.
- Uviděl to Jindra a začal se rozčilovat, že jemu Ania doma nezašívá. Ania se jen směje. Asi mne má ráda.

6.3. Den 2 (Shivalaya-Bhandar)
- Druhý den treku a pořád se mi jde i v botech nádherně. Před třemi lety jsem se tento kopec nahoru jen plazil. Teď jdu úplně v pohodě a ani nepotřebuju používat svoje ultralehké Leki Carbonlight hůlky. Ania mi pořád vysvětluje, že mám hůlky používat a jak je mám používat. Asi na tomto treku vidí hůlky poprvé, že z toho dělá takovou vědu. Snažím se jí vysvětlit, že hůlky budu potřebovat na velké kopce později a ne na tyto kopečky na začátku.

7.3. Den 3 (Bhandar-Sete)
- Holky dnes chtěly otestovat voděodolnost mého oblečení, ale bohužel ve chvíli, kdy jsem měl svoje gorotexové Tilak Ultralight i blockventovou bundu HighPoint Sky Rider v batohu. Polévaly mne vodou z hadice, takže bylo moje merinové tričko i moje rychleschnoucí kalhoty Marsy ihned mokré. Našel jsem si ale nový díl vybavení - neznačkový plechový tácek, který jsem trochu umyl a pak s ním poléval holky utíkající od hadice. Přesto jsem je nejlépe polil vhodným ohnutím hadice, když se mne snažily obejít. Taky na sobě neměly voděodolné oblečení. Kluci nosiči měli z našeho testování a mokrých triček holek upřímnou radost.
- V Kenie na obědě si Ania odskočila na místní záchod, ale nešel jí zavřít a tak volala "Jindroo, mně nejde zavřít záchod!" a chtěla po něm, aby před záchodem držel stráž. Jindra to ale vyřešil tak, že Aniu zvenčí zamčel a vrátil se k jídlu. S Marcelou jsme si dělali legraci, že až nějaký Nepálec půjde na záchod a odemče si ho, uvidí tam dřepící Aniu. Když se Ania vrátila, Marcela šla taky na záchod a volala "Anioo, mně nejde zavřít záchod!"
- Dnes odpoledne jsem začal používat hůlky a poměrně lehce jsem s nimi vyšel půlku kilometrového kopce aniž bych se unavil. Ania se mi snaží vysvětlit, že musím mít ruce provlečené poutky, protože se do nich budu moct zavěsit. Ano, před třemi lety jsem v nich visel každou minutu a popadal jsem dech, teď po třech měsících nošení 25 kg batohu na zádech v nich viset nepotřebuju. Podíval jsem se na Aniu visící v poutcích a popadající dech a radši jsem nic neříkal.

8.3. Den 4 (Sete-Junbesi)
- Chvíli jsem nesl na levém ramenu svůj foťák Pentax K10 a začalo mne ukrutně bolet. Dal jsem si ho na pravé rameno a za chvíli byla bolest pryč.
- Můj velký batoh Ferrino Supercouloir je úplně super. Když ho mám zapnutý na bederním pásu, vůbec ho nenesu na ramenou a nic mne nebolí, takže ho můžu nést celý den.
- Marcela si ještě nerozdělala hůlky, protože neví, kdy a proč je má používat. Jindra jí říkal, že má hůlky používat z kopce, aby odlehčila kolenům. Marcela se tedy rozhodla hůlky do dopoledního kilometrového kopce ještě nerozdělávat a počkat až půjdeme dolů. Na kopci jsem jí řekl, že hůlky používám hlavně do kopce, abych ulehčil výstup svalům na nohách. Marcela se tedy rozhodla hůlky z kopce nerozdělávat a počkat, až zase půjdeme do nějakého kopce.

9.3. Den 5 (Junbesi-Nunthala)
- Dnes jsme poprvé v dálce uviděli Mt. Everest. Zatím se mi jde výborně a boty se už asi rozchodily, protože puchýře nemám. Pravidelně střídám 4 merinová trička a ta propocená suším za chůze na batohu. Je teplo, takže se člověk potí i lehce oblečen. Možná sebou tolik teplého oblečení táhnu zbytečně.

10.3. Den 6 (Nuthala-Kharikhola)
- Marcela se včera otrávila z jídla a tak jsme vyráželi pozdějí. Chudák Marcela statečně šla a zvracela a odskakovala si na záchod vedle cesty. Nabízel jsem jí Imodium, černé uhlí a smectu, ale měla všechno svoje. Je taky dobře vybavená.
- Mám ve vybavení teploměr, takže jsme jí večer změřili teplotu. Měla 37.9, zřejmě z té námahy, kterou za celý den ve svém stavu podstoupila, takže jsme se rozhodli zítra vyrazit až se Marcela vyspí.

11.3. Den 7 (Kharikhola-Paiya)
- Marcele bylo špatně, tak jsme šli celý den pomalu a opatrně.
- Když jsme přišli do Paiye, potkali jsme před jednou lodgí paní s bolestí zubů. Její dcera nás požádala o nějaký prášek proti bolesti, tak jsme jim dali nějaké Ibalginy 200 a nakonec jsme se ubytovali v jejich lodgi.
- Večer přišla paní do společenské místnosti, celou tvář měla oteklou a jen sípala bolestí. Zároveň tam přišlo několik šerpů a radili se, co s ní mají dělat. Cesta do větší vesnice k nějakému místnímu zubaři (nedělám si iluze, zřejmě kovář, co by jí ten zub vytrhl) vedla úzkou cestou přes skály a podniknout ji v noci by bylo nebezpečné. Po velkém váhání jsem se rozhodl dát paní tabletku Tramalu, který by si měl s bolestí zubů poradit. Vzpomněl jsem si, jak mne jednou zachránil v noci poté, co nezabraly 3 Ibalginy 400, a ráno jsem po jedné hodině spánku radostně běžel s hrozně dobrou náladou k zubařce, která mi bušila do zubů a mne vůbec nic nebolelo a ještě jsem se všemu smál.
- Šerpové mi pak řekli, že paní kvůli bolesti celý večer pije alkohol, ale nepomáhá jí. Varoval jsem je, že Tramal je na rozdíl od Ibalginu pořádný dryják a že se určitě nesmí kombinovat s alkoholem, ale oni zkontrolovali množství opiátu v tabletce a protože na svých horolezeckých výpravách viděli používat i silnější léky, dovolili jí Tramal si vzít. Našel jsem příbalový leták k Tramalu a dočetl jsem se, že se nesmí používat spolu s alkoholem, protože navzájem zesilují svoje účinky. No, aspoň ji opravdu zuby bolet nebudou. Požádal jsem příbuzné paní, aby na ni celou noc dávali pozor, kdyby náhodou chtěla z legrace jít skákat ze skály.

12.3. Den 8 (Paiya-Phakding)
- Ráno jsem hned zjišťoval, zda je paní v pořádku, zda nešla skákat z té skály, nebo jestli po kombinaci Tramalu s alkoholem neumřela. Na můj dotaz, zda žije, se v lodgi rozesmáli a říkali, že je v pořádku a že jí v noci Tramal pomohl.
- Jen jsem se ubezpečil, že s ní plánují jít k zubaři a vyrazil jsem s nosičem Nirmem do Lukly vyzvednout Andreovy věci. Ten si ale po cestě najal jiného nosiče a už na nás čeká s veškerým vybavením v Namche Bazaru.
- Večer jsme přespávali v lodgi s červenými polštářky ve tvaru srdíčka, takže Marcela říkala, že strávíme noc ve vykřičeném domě. V noci ale nikdo nekřičel.

13.3. Den 9 (Phakding-Namche Bazar)
- Poté, co 3 dny přísně kontroloval Marcelinu dietu, dostal Jindra také střevní potíže a tak si ode mne vzal Imodium na cestu do Namche Bazaru.
- Do Namche Bazaru jsem dorazil první a těšil jsem se na smažený sýr v housce v Hermannově německé pekárně, na levnou balenou vodu z místní stáčírny a na možnost levně doplnit vybavení.
- Obrovské zklamání. Všude akceptují kreditní karty, vše je hrozně drahé, balená voda stojí všude neskutečných 100 rupií a nikdo ji nechce prodat levněji, Hermannova pekárna je zavřená a místo ní je tu několik prázdných (t.j. bez zákazníků) hrozně drahých pekáren, kde houska stojí 200 rupií. Co to je smažený sýr v housce ani nevědí.
- V místním potoce pod ústím potrubí jsme si vyprali s holkama a Andreou merinové spodní prádlo, merinová trička a trekové ponožky. Asi mám blechu, tak aby se nedostala do čistého oblečení, pral jsem naostro jen v gorotexovych kalhotech Tilak Ultralight, které jsem tak použil vůbec poprvé za celou cestu. Snad nemají blechy goretex rády.

14.3. Den 10 (Namche Bazar)
- Aklimatizační den v Namche Bazaru. S holkama jsme si vyšli nad Namche Bazar, kde jsme na drátěném plotě na slunci usušili včera vyprané prádlo.
- Chtěli jsme si koupit levnější balené vody a toaletní papíry, ale potvory obchodníci drží při sobě a každý vodu prodává za "100 Rupees only". Nekupujeme tedy žádnou vodu a používáme točenou vodu z kuchyně, kterou upravujeme prostředky na úpravu vody - jódem, chlorovými tabletami, Micropurem a Supertrampem. Nakonec ale kupujeme 10 toaletních papírů (hlavně na smrkání) po 90 Rupiích.
- Andrea má ultralehký Ferrino spacák se 450 g peří a nahoře v horách by mu v něm mohla být zima. Koupil si pro to fleesovou vložku do spacáku za 700 Rupií.

15.3. Den 11 (Namche Bazar-Phortse Tenga)
- V noci byla nad Namche Bazarem sněhová bouře. Všude je led a sníh a my dnes vyrážíme nahoru do hor. Budeme moct pořádně otestovat naše vybavení.
- Cesty nad Namche Bazarem jsou velmi nepříjemné - částečně kluzký led a částečně bláto na místech, kde už slunce led a sníh rozpustilo. Snažíme se udržet svoje boty a kalhoty čisté a tak všechno bláto obcházíme.
- Cesta je hrozná! Šlo před námi stádo jaků, takže je cesta plná jejich ... trusu. Chvílemi se nedá rozlišovat, jestli je před námi bláto, nebo jačí trus.
- Pokud nechceme klouzat po ledu, musíme se brodit blátem. Máme ho plné boty a už dávno nerozlišujeme, zda to je bláto, nebo jačí trus. Chvílemi jsem zkoušel boty očistit chozením ve sněhu a díky tomu jsem zjistil, že impregnace mých bot z výroby po 3 letech zřejmě vyschla a já udělal chybu, že jsem je před cestou nenaimpregnoval. Mám v nich pěkně mokro.

16.3. Den 12 (Phortse Tenga-Dole)
- Kvůli aklimatizaci chodíme už jen několik hodin denně, abychom nevyšli příliš vysoko. Po cestě pěkně svítilo sluníčko, takže nebyla zima. Jindra chodí v legrační čepici (Ania mu v ní říká Pampalini) a brýlích. Vysvětluje mi, že dělám chybu, když nenosím sluneční brýle, protože přijdu o zrak. Chtěl jsem mu něco povědět o sluneční slepotě a o tom, že sluneční brýle se zde nosí hlavně kvůli odrazu slunce od sněhu. A protože kolem nás zatím žádné sněhové pláně nejsou a veškeré okolí je hnědé, brýle nepotřebuju. Ale nakonec jsem jen mávl rukou.
- Za to večer v lodgi slunce nesvítilo a byla hrozná zima. Konečně tedy můžu použít svou novou luxusní a levnou péřovou vestu The North Face zakoupenou v Kathmandu. Dal jsem si ji pod softshellku Lowe Alpine a bylo mi v ní krásně teplo.
- Zrada! Moje stará dobrá softshellová bunda Lowe Alpine se změnila v péřovou bundu. Ta blbá levná péřová vesta totiž pouští peří, takže jsem celý večer strávil vybíráním peří ze softshellky. Krám jeden The North Face!

17.3. Den 13 (Dole-Machherma)
- Andrea si po mém vzoru na cestu pořídil velký batoh Ferrino (Overland 80+10). Má spoustu vychytávek a jak dnes Andrea zjistil, i některé skryté kapsy. V jedné takové kapse dnes v 9:50 dopoledne ve výšce 4250 m našel milion iránských Riálů, které ztratil a nemohl najít v Iránu.
- Odpoledne jsme strávili v příjemné lodgi v Machhermu. Ania si tam zkoušela svoje nové péřové palcové rukavice, ale protože jí byla zima na chodidla, oblékla si je na nohy. Palec jí tak trčel stranou jako noha u slepice a Ania z toho měla takovou radost, že dostala záchvat smíchu. Tento záchvat trval déle, než 15 minut, a nebyl k zastavení. Jiní trekaři i Nepálci se chodili dívat do společenské místnosti, co že se tam stalo tak směšného. Po několika minutách pozorování Anie si pomysleli svoje, pokývali hlavou a zase odešli.
- Dnes navečer jsem dostal mírnou formu vysokohorské nemoci, bolela mne hlava a bylo mi moc špatně od žaludku. Ania má ale sebou ve vybavení mučidla a tak se přestala smát, vzala si tu svou jehlu a začala mi s ní bodat do ruky. A jako vždycky, když vás někdo bodá tlustou jehlou do ruky, po chvíli zapomenete na bolest hlavy. Každopádně se mi po 15 minutách bodání do ruky, hodině svíjení se v posteli a hodině spánku zásadně ulevilo, takže jsem noc strávil už bez větších problémů.

18.3. Den 14 (Machherma-Gokyo)
- V noci jsem nechal své perfektní hodinky Suunto Observer na okně a tak mohly změřit teplotu v místnosti na 1 stupeň Celsia. Voda na okně nám nezamrzla, ale kousky ledu jsme v ní našli.
- Můj spacák Viking 600 je stále vynikající a kromě toho nejhoršího momentu dne, totiž když člověk v děsné zimě leze do úplně ledového spacáku, je v něm příjemně. Holky i Jindra měli spacáky s o polovinu větším množstvím peří a v nižších polohách jim v nich bylo pěkně horko. 600-ka se tak jeví být do teplot nad nulou optimální. Ale přehozením další deky přes spacák jsem ve vyšších polohách nepohrdnul.
- Po cestě kolem nás je všude sníh. Tady už by člověk bez brýlí nevydržel. Moje horská Julba jasně bílou barvu kolem krásně převádějí na koukatelnou tmavě bílou.

19.3. Den 15 (Gokyo-Machherma)
- Brzy ráno jsme vyšli na vrcholek Gokyo Peak (5360 m). Měl jsem na sobě konečně všechno oblečení, což se ukázalo jako chyba. Kromě merinových slipů jsem si vzal merinové spodky Devold Active, moje softshellové kalhoty HighPoint Daddy i gorotexové Tilak Ultralight. Na tělo jsem si pak vzal všech 5 merinových triček, polartekovou mikinu Tilak, softshellovou bundu Lowe Alpine i mou blockventovou bundu HighPoint Sky Rider. Windstopperové rukavice i čepice Kama byly samozřejmostí. Když jsme vyšli před pátou hodinou ranní ven, oblečení docela hřálo, ale po chvíli chůze nám všem přes dvoje ponožky začala být pořádná zima na prsty u nohou a většinou i na prsty na rukou. Za to po rozednění cestou dolů jsem se potil jako kůň a po cestě dolů do Machhermy jsem si musel postupně polovinu věcí sušit na batohu.
- Jindra si nahoru s foťákem vynesl i stativ a začal dělat panoramatické fotky. Když si to někde rozdělá, vypadá to hrozně profesionálně a on se u toho i tak tváří. Co se mi na jeho foťáku líbí nejvíc je napájení na tužkové baterie. To kdybych tak měl ke své K10-ce, neriskoval bych, že mi dojde baterie někde v Africe chvíli před tím, než mne sežere lev. Jindra tvrdí, že si můžu dokoupit battery grip, do kterého je možné dávat tužkové baterie. Až budu v civilizaci, musím se po něm podívat.

20.3. Den 16 (Machherma-Mong)
- Dnes dopoledne jsem uklouzl na ledu a spadl do bláta. Moje kalhoty Daddy jsou celé od bahna, částečně i merinové tričko a foťák. Jedna hůlka Leki mi při tom spadla ze srázu dolů. Sakra, kdybych měl ruku provlečenou poutkem, jak to po mně pořád chce Ania, nespadla by mi. Musel jsem pro ni lézt ze srázu a riskoval jsem, že mi za ní spadne druhá hůlka i já s celým oblečením. Foťák hlídal Andrea, který by si ho v tom případě nechal.
- Po obědě jsme se rozloučili s Jindrou, Aniou a Marcelou a zamířili na druhou stranu údolí Khumbu k Everestu. Nepřešli jsme ale přes Phortse a po vyčerpávajícím dnu jsme skončili v Mongu. Cestu z Phortse do Pangboche bych přešel jen ve velké mlze.

21.3. Den 17 (Mong-Dingboche)
- Dnes jsme šli celý den a ušli jsme toho hrozně moc. V poledne jsme se zastavili v Tengboche, ale bylo tam šíleně draho a tak jsme pokračovali dál. V Deboche jsme minuli krásnou a hrozně drahou lodge s telefonem za 200 Rupií za minutu a zastavili jsme u takové tmavší, kde jsme se levně najedli, nabili si fotoaparáty za 250 Rupií za hodinu a usmlouvali Mars a Snickers tyčinky za 90 Rupií za kus. V lodgích o kousek výš už se nabíjí za 300 Rupií za hodinu a Mars a Snickers se prodává za 250 Rupií i víc. Na oplátku za dobrou cenu jsem jim v jídelně zabil 5 obřích masařek.
- V Pangboche jsme v řece vyprali svoje propocená trička z minulých dnů, spodní prádlo a ponožky. Jejich pach zřejmě přilákal stádo Jaků, kteří přišli až ke mně a začali pít vodu hned pod mými ponožkami. Taky by mi chutnalo.

22.3. Den 18 (Dingboche)
- Dopoledne jsme vyšli na Chukhung Ri (5400 m) s úžasným výhledem. Shodli jsme se s Andreou, že Gokyo bylo proti tomuto výhledu slabý čajíček. Sem měl Jindra se stativem vyjít, protože tohle panorama by převálcovalo všechny ostatní dohromady. Rozhodl jsem se, že tohle panorama musím mít a tak jsem si je nastřílel z ruky. Jsem zvědav, jak se mi podaří všechno správně natočit a navázat na sebe.
- Zpátky do Dingboche jsme šli v mracích a byla docela zima, ale mně se šlo hrozně dobře. Nesl jsem náš společný batoh a do sluchátek jsem si pustil staré hity Boney M. Když přišly na řadu rychlé písničky, nohy mi šly samy v jejich rytmu a tak jsem coby nosič předběhl hledače cesty Andreu a nechal ho daleko za sebou. Jemu totiž do uší Ráj-, Ráj-, Rasputín nezněl. Tenhle MP3 přehrávač je skutečně úžasnej. Nejspíš český výrobek, jmenuje se Doonio, má úplně šílený nesmyslný ovládání a nepodařilo se mi ho ani po hodině pokusů spustit, takže jsem si musel přečíst návod. Ale neváží nic (ca 20 g), zvuk má nádhernej a na jedno nabití vydrží hrát přes 65 hodin, takže celý Himaláje dávám na jedno nabití. Prostě zázrak.
EDIT: Tak český výrobek to není, protože jsem ho dnes v Chengdu v Číně v obchoďáku našel za 300 Yuanů (asi našich 800 Kč, když u nás stojí víc než dvojnásobek).

23.3. Den 19 (Dingboche-Lobuche)
- Rozhodli jsme se neaklimatizovat v Dughle a došli jsme rovnou do teplé lodge v Lobuche. Tam jsem se pokusil oholit, ale můj iránský strojek tuto nadmořskou výšku nevydržel a polámal se. Krám jeden čínskej! Budu si muset pořídit nový v Číně.

24.3. Den 20 (Lobuche-Gorak Shep)
- Hned ráno jsme vyšli do Gorak Shepu a po krátkém občerstvení pak i do základních táborů pro výpravy na Mt. Everest. Je jich tu kolem nás spousta a kolem stále proudí karavany Jaků, nosících do táborů vybavení.
- Večer jsme si s Andreou zahráli šachy. Nemáme bohužel žádné ve výbavě a tak hrajeme jen tam, kde jsou k dispozici. Kdyby viděl naše divoké partie nějaký hráč šachů, asi by nás pochválil za odvahu. Jednu partii jsme ani jeden nebránili svého krále, který byl obklopený soupeřovými figurami, a zcela jsme se věnovali útoku. To asi ta nadmořská výška.

25.3. Den 21 (Gorak Shep-Pangboche)
- Ráno jsme vyšli na Kalu Patthar a viděli nádherný východ slunce nad Everestem. Zpátky jsme došli až do příjemné lodge v Pangboche.
- Tam jsem se rozhodl podruhé použít svoji péřovou vestu, tentokrát bez softshellky na ní. Když jsem ji ale vyndal z obalu, po podlaze se rozletělo mračno peří, takže se mne Andrea po příchodu zeptal, zda jsem tam oškubal nějakou husu. Vesta začíná pouštět peří i dovnitř, takže jsem pak musel peří vyndávat i z merinového trička. Krám jeden! Příště si už žádný výrobek značky The North Face nekoupím!

26.3. Den 22 (Pangboche-Namche Bazar)
- Na oběd jsme dorazili do Buddha lodge v Namche Bazaru, kde nám Jindra s holkama nechali tašku s propiskama a mapou treku do Jiri. Plánovali jsme totiž, že půjdeme pěšky zpátky do Jiri už bez nosiče. Čína ale znovuotevírá hranice do Nepálu a tak můžeme za pár dnů pokračovat do Tibetu. Do Jiri tedy zpátky nepůjdeme.
- Andrea si moc pochvaluje hůlky Leki. Před tímto trekem ještě nikdy hůlky nepoužíval a teď by bez nich prý neudělal ani krok. Myslím, že si je bere sebou i na záchod.

27.3. Den 23 (Namche Bazar-Lukla)
- Dnes odpoledne jsme dorazili do Lukly, odkud zítra poletíme zpátky do civilizace. Kromě té zatracené péřové bundy se veškeré vybavení osvědčilo. Merinové slipy a trička jsme ani nemuseli měnit a kdyby se na nich neobjevily nánosy soli z potu, tak ani prát. Hůlky jsou dokonalé a pěnová rukojeť je mnohem příjemnější, než korek před 3 lety. Boty se rozchodily a i když nebyly naimpregnované, když jsem s nimi přestal chodit ve sněhu, přestaly se promáčet. Batoh Ferrino je naprosto perfektní, ale proto jsem si ho sem nahoru vzal místo lehkého Ospreye Exos. Nesmím zapomenout ani na již součást mého těla - fleesovou šálo-kuklo-čepici. Možná mi v Kathmandu ani nepůjde sundat, protože už je přirostlá ke krku.

28.3. Den 24 (Lukla-Kathmandu)
- Dnes jsme dorazili do Kathmandu a začali jsme nabíjet, prát a čistit veškeré vybavení. Zároveň jsme začali vybírat, co už s námi další cestu neabsolvuje a co zde zanecháme potřebným. Andrea tu nechá fleesovou vložku do spacáku, čepici a narůžovělé rukavice. Já tu také nechávám červené rukavice a bohužel i moje slavné plastové žluto-růžové přezůvky. Snad se jednou najde někdo, komu na nohách nebudou plandat a komu dodají vážnosti jako mně. Budiž jim země lehká.