Konečně v Mexiku. Těch devadesát dnů v USA mne vyčerpalo. Fyzicky i finančně. Přestože mne cesta divočinou vlastně nic nestála, pořízení vybavení a zásob a hlavně pobyt v civilizaci před a po PCT vyšly draze. Tady si najdu nějaké levné místo u moře, zabydlím se tam a dám se do pořádku. Před odjezdem z New Yorku jsem si za poslední dolary koupil nový notebook, tak si tam všechno nainstaluju a zkopíruju z toho rozbitého.
Sedím v předposlední řadě autobusu, mířícího do Acapulca na pobřeží Tichého oceánu. Z okna pozoruju letící krajinu. Zpátky v latinské Americe. Mám z toho hřejivý pocit u srdce. Latinská Amerika je krásná a docela levná. I když trochu nebezpečná. Autobus zpomalil a zastavil u kraje silnice. Jen tak, v přírodě mezi kopci. Že by porucha? Otevřely se přední dveře. A do autobusu vylezli tři maskovaní muži s šátky přes obličej. V rukách drží čepice, strkají je cestujícím před obličej a ti jim do nich dávají peníze. Do prdele! Banditi!
