UnpreparedTravellers.com

(7.5.-8.5.2010)
Seděl jsem v metru a mířil na hostel. Přece jen dnes budu spát v posteli. To jsem ještě netušil, že vůbec spát nepůjdu. A taky že zažiju už třetí dnešní orgasmus. Po příchodu na hostel jsem si hodil věci na pokoj a šel se dolů na chvíli mrknout na internet. Což mimo jiné znamenalo podívat se na burzovní grafy a na svoje krvácející portfolio. A protože jsem se tam chvíli zdržel a americká burza je vůči Číně o pěkných pár hodin posunutá, byl jsem přímým svědkem na burzách nevídaného úkazu. Světové burzy začaly v jednom okamžiku klesat a moje čistě shortové portfolio růst. Pozvolný pokles se zrychloval a zrychloval, až přešel v prakticky neřízený volný pád. A já jen sledoval, jak mé peníze rostou o 2%, o 4%, o 7%, po další hodině o 10% ... Byl jsem spokojený a docela by mi to stačilo, ale pád pokračoval a začal se zrychlovat. O 12%, o 15%, to už jsem se smál, po dalších 10 minutách už mé peníze rostly o 20% a já si nadšením výskal. V okamžiku, kdy se růst mých prostředků zastavil na čísle 25% (během několika hodin), rozlil se mi po těle blažený pocit a já zažil nefalšovaný burzovní orgasmus. A přestože burzy ten volný pád poslední hodiny stejně rychle zase nabraly vzhůru, den jsem zavřel na plusu 15%. Adrenalin mne dokonale probudil a tak jsem na internetu zůstal až do rána. Ach ten gambling ...

Checkout z hostelu byl v poledne a tak jsem si přece jen dvě hodinky spánku dovolil. Zavrhl jsem myšlenku ještě jednoho odpoledne na Expu a v poklidu a včas vyrazil na noční vlak do Xianu. Byl to nejrychlejší vlak mezi Šanghají a Xianem a do cíle přijížděl kolem deváté ráno. Bohužel v něm nebyla naše oblíbená třída Hard Sleeper a museli jsme si připlatit na Soft Sleeper. Bylo to fajn a v kupé jsme byli s jedním Číňanem sami dva, ale Hard Sleeper bohatě našim potřebám postačuje. Je to dokonalý luxus ve srovnání s Indií nebo dokonce s mým zážitkem z Pakistánu. Na nádraží v Xianu už mne měl čekat Andrea s Blankou, kteří v Xianu trávili několik posledních dní. Hned na večer jsme pak měli lístky na noční vlak do Pekingu, takže v Xianu jsem měl strávit jen jeden den. Můj superrychlý noční rychlík měl ale zpoždění, takže přestože se mi Andrea s Blankou SMSkou omlouvali, že mne vyzvednou až hodinu po příjezdu rychlíku, přijel jsem na nádraží nakonec až hodinu po nich. Jakoby rychlík vycítil můj životní styl.

(3.5.-6.5.2010)
Po nočním odjezdu Andrei a Blanky jsme se s Míšou do růžova vyspali a prožili příjemný den v Huangzhou. Dopoledne jsme se váleli na pokoji a dívali se na můj oblíbený film s Michaelem Douglasem "Falling Down (Volný pád)" o úředníkovi, kterého už přestaly bavit absurdity našeho dnešního světa. Mám tuhle postavu hrozně rád a Míša mi povídala, že je to proto, že jsem jí asi v mnohém podobný. Odpoledne jsme se vydali na procházku kolem jezera West Lake a vyšli jsme si na pěkný kopec se skalami na lezení. Jeden Číňan tam po nich skákal jako opice a pár turistů ho s úžasem obdivovalo. Byli z Řecka, tak jsem jim chtěl poděkovat za řeckou fiskální krizi, která konečně poslala akciové trhy směrem dolů a můj účet směrem nahoru.

Druhý den v poledne jsme pak vyrazili do Šanghaje, kde jsme toho chtěli stihnout spoustu - mezi 15:00 a 16:00 dorazit do našeho rezervovaného hostelu, nechat tam věci, najíst se, pak si na Expu koupit večerní lístek platný od 17:00 za 90 Yuanů (250 Kč) a do 22:00 se toulat po pavilonech. Do Šanghaje to z Huangzhou byly jen dvě hodiny, tak to měla být hračka. Check-out z našeho hostelu se ale protáhl, protože se zrovna ubytovávala větší skupinka turistů a z nepochopitelných důvodů dávali v recepci přednost budoucím zákazníkům před minulými. Stál jsem tam jako blbec 15 minut s krosnou na zádech a nikdo si mne nevšímal. "Já jsem tady zákazník, sakra! Příště půjdeme jinam!" vyhrožoval jsem jim (česky). "Být zticha, stát a čekat!" odpovídali mi asi (čínsky).

4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme přijeli jeepem do Jiri. Počasí bylo pěkné a cesta pohodlná. Andrea je nemocný a nakonec za námi přiletí až do Lukly.
- Po příjezdu do Jiri jsme se potkali s našimi nosiči. Dva zkušení se jmenují Kul a Nirmo, nováček se jmenuje Prem. Jsou to fajn kluci!
- Kluci nám vybrali lodge s bezvadným starým bezzubým majitelem. Anglicky sice nemluví, ale krásně se usmívá.
- Prošli jsme se k nějaké buddhistické gompě a potkali spoustu roztomilých dětí. Rozdal jsem svoje první propisky. Ještěže mi jich holky přivezly asi 400. Možná to nebude stačit, ale holky mají ještě svoje tužky, tak to snad dohromady vyjde.
- Popovídal jsem si s jedním naháněčem do lodgí v Jiri a ukázalo se, že je to bratr jednoho z našich bývalých nosičů před 3 lety, Rudry. Pamatoval si i to, že ode mne tenkrát Rudra dostal moje trekové hůlky. Rudra má prý problémy, protože nemá pořádné vzdělání a nemůže najít práci. Od té doby, co s námi šel na Kalu Patthar, si ho už žádní turisté nenajali. Prý přemýšlí, že si půjde hledat práci do Malajsie na nějaké stavby. Škoda, že už máme svoje tři nosiče a Andrea je nemocný. Jinak bych Rudru s radostí znovu vzal. Za to našemu druhému bývalému nosiči Sundurovi se daří dobře a učí na základní škole pár hodin cesty od Jiri.

4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme jeli jeepem do Jiri. Vyjeli jsme z Kathmandu (1317 m nad mořem) a po asi 6 hodinové jízdě jsme přijeli do Jiri (1955 m).
- Jeli jsme vrchovinou s nádhernými pohledy na kaskádovitá políčka. Počasí bylo pěkné a cesta jeepem překvapivě pohodlná. Cesta autobusem prý trvá 10-12 hodin a je nezapomenutelná (prý i kvůli zvracení cestujících), ale holky a Jindra autobusem jet nechtěli.
- Kolem byly zatím jen menší hory, vysoké kolem 3500 m.
- V Jiri jsme našli internet za 100 Rupií na hodinu, tak jsme ho zkusili. Bylo to vytáčené připojení přes modem. Telefon s modemem byly spojeny rádiově. Po 15 minutách čekání se načetla stránka s maily, po dalších 15 minutách jsem i jeden mail odeslal. Víc se mi při této rychlosti vyřídit nepodařilo a v Jiri vypadla elektřina.
- POZNÁMKA: Ještě před 3 lety probíhala v Nepálu občanská válka mezi vládními jednotkami a Maoisty. Maoisté byli převážně mladí lidé a vybírali od turistů vysoké poplatky za průjezd / průchod do oblasti Himalájů. Někdy jsem měl pocit, že se stali Maoisty jen proto, aby měli snadný přístup k penězům od turistů. Nyní vstoupili Maoisté do vlády, jejich jednotky měly být odzbrojeny a měly přestat vybírat peníze. Mladým Maoistům tak utnul vstup strany do vlády přísun peněz od turistů. Takže se nejspíš budou muset naučit pracovat a tím přestanou být Maoisty.

(4.1.-7.1.2010)
VAROVÁNÍ!!! Tento příspěvek je jen pro silné povahy. Pokud nemáte silný žaludek, pokud je vám méně než 18 let, pokud jste mí rodiče nebo prarodiče, pokud zrovna obědváte anebo se chystáte jíst, v žádném případě nečtěte dál. Pokud se i přes zmíněné výhrady chystáte číst dál a chtěli byste si přečíst necenzurovanou verzi tohoto textu, nahraďte v celém textu výraz "tolicov" písmenem "r" a slovo "stolice" slovem "sračky".

Stolice. Člověk si o nich může číst, může se snažit do nich nešlápnout, může sledovat jejich tvar nebo barvu, ale dokud se v nich pořádně nevymáchá, nic o nich neví. Naštěstí to nemusí být tak drsné jako ve filmu Milionář z chatrče. Z našeho hotelu uprostřed starobylé Food street s tržnicí jsme měli opravdu radost. Výhled z našeho balkónu na tržiště hemžící se lidmi byl jedinečný. Jeho jediná nevýhoda, totiž mírně ucpaný turecký záchod, se nezdála být nikterak důležitou. Byli jsme na záchodě před odchodem z toho drahého hotelu a zde strávíme tak maximálně tři noci, takže dvě návštěvy tohoto zařízení za dobu pobytu bychom měli každý zvládnout. Nakonec, tlakem vody se mi povedlo prošťouchnout i veřejný záchodek na autobusovém nádraží v Teheránu, tak to musí jít i tady. Mýliti se je lidské.