(11.12.2009)
Při noční cestě do Kurdistánu jsme přestupovali v Kayseri, kde se Andrea na autobusovém nádraží spřátelil s místním řidičem. Ten si nejdřív myslel, že jsme bratři, a pak mi udělal radost, protože nevěřil, že mi už je 40. Další radost nám udělal řidič našeho autobusu do Diyarbakiru, když nám nechtěl dovolit naložit batohy do zavazadlového prostoru, protože jsme si určitě museli splést autobus - do Diyarbakiru turisté přece nejezdí. Když jsme mu ukázali lístek, skoro se nám klaněl.