6.4 Himalájské deníky 4 - Deník trekaře hypochondra

2.3. Den -2 (Kathmandu)
- Dnes jsme měli odjet na trek do Jiri, ale nakonec to byla jen legrace od kamarádů. Já jim dám legraci, vykašlu se jim na to! Stejně poslední týden jenom kašlu. Je to asi něco vážného, protože se to vůbec nelepší a záchvaty kašle jsou den ode dne horší. Piju pořád horké čaje, beru si Berodual na rozšíření průdušnic a chvíli na to lokální antibiotikum Bioparox. A pořád žádná změna k lepšímu.
- Ráno jsem vykašlal nějaký zelený hlen, to bude určitě vážné. Napsal jsem Radimovi, jestli na to nemám začít brát pořádná antibiotika.

3.3 Nepřipravený Multan (Unprepared Multan)

(30.-31.12.2009)
V šíleně vlezlé zimě jsme si v Quettě koupili lístek na vlak do Multanu a radovali se, že se vyhneme všem dalším nebezpečím tohoto divokého města a opustíme ho asi jako jedni z mála cizinců bez asistence policie. Zastavili jsme se ještě v čekárně pro business class, kde jsme se rozloučili s punjábci, trochu se ohřáli u plynového ohřívače a vydali se najít náš vlak. Venku byla pořád hrozná zima a tak jsem se nemohl dočkat vyhřátého kupé. Já naivka! Netušil jsem, že dnešní strasti zdaleka nekončí.

6.3 Himalájské deníky 3 - Deník vybaveného trekaře

Himalájské deníky 3 - Deník vybaveného trekaře

2.3. Den -2 (Kathmandu)
- Dnes jsme měli odjet na trek do Jiri. Ale nakonec to byl jen vtip od kamarádů. Takže můžeme vyrazit na nákupy vybavení. Naše výbava na celou cestu po světě je pečlivě vybraná, ultralehká a funkční. Ale několik drobností navíc by se nám mohlo hodit vysoko v horách. S Andreou jsme je dnes úplně úžasně a levně nakoupili!
- Nejdůležitější věc, co jsem sháněl, byla šála nebo něco teplého na krk. Nabízeli mi drahé šály z paschminy, šály z tlusté vlny a další luxusní produkty, ale já jsem si zamiloval obyčejnou a levnou černo-tmavě zelenou fleesovou šálo-kuklo-čepici za 250 rupií (3.5 USD). Andrea si koupil tu stejnou černo-tmavě červenou. Líbí se mi v ní tak, že už ji odmítám sundat z krku a budu v ní i spávat. Tu po Himalájích nevyhodím, ale zařadím ji do své stálé výbavy. Ba dokonce pokud ji nebudu sundávat ani ve sprše, učiním z ní součást svého těla. Na krku totiž nejsem chlupatej a tak tohle jediné holé místo na mém těle musím něčím vyspravit.
- Dále jsme si s Andreou koupili lehké fleesové rukavice taky za 250 rupií. Bohužel v menší velikosti, která se mi vejde do mých trekových rukavic, měli jen červenou barvu. Andrea si koupil dokonce narůžovělé.
- Pro případ velké zimy jsem si koupil krásnou zelenou péřovou vestu The North Face za 2000 rupií (29 USD). Andrea si koupil trochu lehčí Mammut za1500 rupií (22 USD).
- Sháněl jsem ještě lehké plastové přezůvky na přezutí do lodgí po treku, ale největší co měli, byly o dvě čísla menší, než potřebuju.

3.2 Nepřipravená Quetta (Unprepared Quetta)

(29.-30.12.2009)
Seděli jsme na sedadlech v předposlední řadě terénního autobusu Daewoo a chystali se na 617 km dlouhou cestu pouští bez silnic do nebezpečné Quetty. Vyjížděli jsme v 16:00 a měli jsme jet asi 16 až 20 hodin, takže v Quettě jsme měli být mezi 8:00 a 12:00 dopoledne. Protože jsme seděli na téměř nejhorších místech z hlediska pociťování terénních nerovností, bylo jasné, že cesta bude zážitek. Měl jsem v ruce 2 Kinedryly. Jeden jsem si hned na začátku jízdy vzal, druhý jsem podal Andreovi. "Chci zjistit, co můj organismus vydrží" řekl Andrea o Kinedryl odmítl. Podíval jsem se na blicí kyblík kousek před sebou a odhadl čas, za jaký ho budu schopný podat Andreovi. Pohlédl jsem ještě na našeho strážce Kramchara, sedícího na sklopném sedátku v uličce napravo ode mne a opírajícího se o nabitou pušku. Všechno vypadalo v pořádku, takže jsme se mohli rozjet.

Autobus přidal plyn a rozjel se po náměstí. To mělo hliněný podklad a bylo obklopeno hliněnými terénními nerovnostmi. Vlnobití, které jsme zažili v příštích pěti minutách se dalo srovnat snad jen s nejprudšími bouřemi v pacifiku. Většinu času jsme netrávili na sedade, ale tak 10 cm nad ním. Pokud takhle bude vypadat cesta, bude po ní potřeba dostat naše orgány zpátky na svoje místa. V duchu jsem vyjádřil víru, že vydržím do doby, než Kinedryl naplno zabere, a podíval jsem se na Andreu. "Opravdu nechceš jednu tabletu?" zeptal jsem se a podal mu ještě jednou Kinedryl. Andrea byl ještě v šoku z posledních 5 minut, ale Kinedryl rychle vzal a hodil ho do sebe.

6.2 Himalájské deníky 2 - Deník trekaře noční můry

2.3. Den -2 (Kathmandu)
- Dnes ráno máme odjíždět na trek do Jiri. Celou noc jsem nespal, abych si stihl sbalit. Stejně jsem to nestihl. Potáhnu spoustu zbytečných věcí. A kdy budu spát? Snad v jeepu do Jiri. Za chvíli bude 6:00 ráno, bude snídaně a po ní vyjíždíme. Škoda, že nemáme víc času.
- Ti mizerové! Ania, Marcela, Jindra i Andrea přišli po snídani k nám na pokoj a jako nastoupená jednotka mi oznámili, že odjíždíme až zítra a že si ze mne dělali legraci, abych si stihl sbalit. To jim teda nedaruju! Ale na druhé straně mám radost, že mám víc času na sbalení. A taky jdu konečně spát ...

3.1 Nepřipravený Taftan (Unprepared Taftan)

(29.12.2009)
Na Taftan jsme byli moc zvědaví. Věděli jsme o něm, že je to pašerácké městečko pár metrů za hranicí Pakistánu a Iránu, za kterým následuje 617 km dlouhá cesta pouští přes divoký Baluchistán těsně pod Afghánistánem, z velké části bez jakékoliv silnice. V některých příručkách je Taftan popisován jako "Hell on Earth", ale tím je myšleno pravděpodobně spíše počasí v létě. Na druhé straně žádná Evropská vláda přejezd přes Taftan nedoporučuje a v červnu byl tento přechod kvůli pumovým útokům na určitou dobu dokonce uzavřen. Pákistánská ambasáda v Praze nám cestu přes Taftan nepovolila a abychom bez problémů dostali vízum do Pakistánu, museli jsme si zarezervovat letadlo do Karachi a po udělení víza letenku zrušit.

6.1 Himalájské Deníky 1 - Deník čistotného trekaře

4.3. Den 0 (Kathmandu-Jiri)
- Dnes jsme přijeli jeepem do Jiri. Počasí bylo pěkné a cesta pohodlná. Andrea zůstal s otravou z jídla v Kathmandu a přiletí za námi až do Lukly.
- Marcela s Aniou se hned začaly shánět po sprše. Nechápu, kde se ty špindíry tak rychle zašpinily. Já se sprchovat nepotřebuju, sprchoval jsem se včera v Kathmandu.
- Marcela šla do sprchy první. Zřejmě se po vzoru asijských žen rozhodla koupat oblečená, protože přišla ze sprchy v úplně mokrém oblečení. Po ní šla do sprchy Ania a přišla v suchém. Jindra se nesprchoval, je to totiž chlap a žádná špindíra jako holky.
- Tak jsem to špatně pochopil - když byla Marcela ve sprše, nastal v Nepálu běžný výpadek elektřiny a Marcelu překvapila tma v místnosti. Když šmátrala po zdi, shodila si své suché oblečení na mokrou podlahu a tak měla zároveň vypráno. Začala nepálským sprchám říkat past a už prý do žádné nepůjde bez čelovky.

2.13 Fotky Irán (Iran Photos)

Sice tu ty fotky v anglicke sekci visi uz nejakou dobu, ale ted si davame par dnu po navratu z Himalaju volno v Kathmandu a tak tu zkusim dodelat nektere resty. Takze timto odkazem na fotky z Iranu a predchozim iranskym summary ukoncuju Iran a muzeme pokracovat do dalsi zeme ;-)

http://www.unpreparedtravellers.com/en/unprepared-photos-teheran-esfahan
http://www.unpreparedtravellers.com/en/unprepared-photos-shiraz-persepolis
http://www.unpreparedtravellers.com/en/Unprepared-Photos-Yazd-Around-Yazd
http://unpreparedtravellers.com/en/Unprepared-Photos-Sirjan-Bam-border-w...

2.12 Souhrn Irán (Summary Iran)

Do Iránu jsme vstoupili 13.12. a odjeli jsme 29.12. Byli jsme zde celkem 16 dní a nocí. Z toho jsme 3 noci strávili v autobusech, 12 nocí v hostelích a ubytovnách a 1 noc v muslimské rodině.

2.11 Nepřipravený Mirjaveh (Unprepared Mirjaveh)

(28.12.2009)
Ráno jsme vstávali v 5:30, protože jsme toho na dnešek měli naplánováno hodně. Chytit nějaký autobus do Zahedanu, tam sehnat autobus do Mirjavehu (nejbližší město k pakistánské hranici), tam si vzít taxi k hranici, překročit ji, vejít do pašeráckého hraničního pakistánského městečka Taftanu a sehnat lístek na slavný autobus přes 600 km pouště bez silnic do Quetty. Celá cesta v obou státech se měla odehrávat na ne úplně bezpečném území Baluchistánu, kde byli turisté občas okradeni, občas uneseni, ale nebyli zabíjeni. I když v okolí Zahedanu bylo v posledním roce provedeno několik pumových útoků na iránskou policii a armádu a na území Pakistánu jsme měli cestovat celou cestu do Quetty těsně pod hranicí s Afghánistánem, zatímco kousek nad Quettou probíhaly boje pakistánské armády s Talibanem. Takže jsme trochu žertovali i o možnosti být uneseni Talibanem a proslavit se v nějakém talibanském podřezávacím videu na youtube.

Podle průvodce Lonely Planet platila na celém území Baluchistánu jedna rada, jak minimalizovat možnost stát se obětí některého z výše uvedených trestných činů. Bylo to zůstat "Low Profile", to znamená nijak na sebe neupozorňovat, nevyčnívat, neběhat kolem s velkým fotoaparátem, prostě co nejvíce splynout s davem. Tento princip jsme si s Andreou vtloukali do hlavy, i když pro dva přes 190 cm vysoké bělochy s velkými batohy na zádech to nebylo nic jednoduchého. Andreova obliba červené barvy se ukázala jako nevýhoda, protože jeho batoh zářil do dálky. Navrhl jsem mu, ať si přes batoh přehodí integrovanou pláštěnku, ale když mi ukázal její skoro fosforeskující jasně žlutou barvu, pochopil jsem, že jeho batoh rozhodně pro Low Profile určen není.