1800 dnů: Wild

Posted Út, 05/12/2015 - 00:03 by Unprepared Franta

Snažil jsem se. Moc jsem se snažil. Ale nezvládl jsem to. Narazil jsem na překážky. A nedokázal je překonat. Je mi to líto. Všechno mohlo být jinak. Kdo za to může? Únava? Jiní lidé? Nemoc? Přírodní živly? Počasí? Materiál? Ne. Můžu si za to sám. Kdybych nebyl pohodlný. Kdybych se nenechal rozptylovat. Kdybych to předčasně nevzdával. Kdybych do toho dal všechno ...

Než jsem vstoupil do USA, přemýšlel jsem, co chci vidět. Národní parky. Jenže jsou daleko od sebe a k jejich vchodům nejede žádná hromadná doprava. Jedině si půjčit auto. Nebo koupit. K obojímu člověk potřebuje řidičák. Mezinárodní. Ten platí rok a dá se vyřídit jen osobně v Česku. Takže pro mne po čtyřech letech cesty kolem světa smůla. Našel jsem řešení, co mne nadchlo. Z pohádky do pohádky. Z parku do parku.

34.3 Nepřipravené cedule v USA (Unprepared Signs in the USA)

Posted Po, 05/04/2015 - 00:27 by Unprepared Franta

(Fotoreportáž)
(30.7.-27.10.2014)
Pár cedulí - nápisy, příkazy, zákazy, upozornění, reklamy ...


Ideální podnik. Až na ty kapsáře.

1750 dnů: Zemí medvědů

Posted Ne, 04/19/2015 - 18:10 by Unprepared Franta

- "Medvědi nevědí, že tůristi nemaj zbraně,
až jednou procitnou, počíhají si někde na ně.
Výpravě v Doubravě malý grizzly ukáže se,
tůristé zajisté rozutíkají se po lese."

Odkašlal jsem si a v nočním lese zavládlo ticho. Nevybral jsem si zrovna tu nejlepší písničku na kuráž. V údolí Yosemitského národního parku, kde právě jsem, žije přes čtyři sta medvědů. V lese, kterým jdu, totiž mezi Tuolumne Meadows a Glen Aulin, žijí ti nejhorší z nich. Ti, co ztratili přirozený strach z člověka a berou ho jen jako otravnou překážku na cestě za svým cílem. Za lidským jídlem.

Za jídlem, kterého mám plný batoh. Jídlem na příštích 250 km bez lidských obydlí. Čelovka na hlavě cvakla a přepla se na nižší intenzitu. Ach jo. Dochází baterie. Musím najít místo pro stan dřív, než přestane svítit úplně. Napil jsem se a přidal do kroku. Kdybych nenadržoval patagonskému Fitz Royi kvůli mrakům a barvě podzimního lesa, musel bych přiznat, že jsem posledních třicet dnů strávil v tom nejkrásnějším koutě naší planety. Na cestě americkou divočinou. Zemí medvědů. Znovu jsem si odkašlal a nočním lesem zaznělo:

- "Jóžin z bážin močálem se plíží,
Jóžin z bážin k vesnici se blíží,
Jóžin z bážin už si zuby brousí,
Jóžin z bážin kouše, saje rdousí ..."

34.2 Nepřipravené šťastné dny v Kalifornii (Unprepared Happy Days in California)

Posted Út, 04/14/2015 - 23:03 by Unprepared Franta

(Bylo jich víc, ale tři to popisují docela dobře :-))

1. den
- "Blbý stránky! Blbí čtenáři!" Je 11. srpen 2014. Den číslo 1709 na cestě. Den, na který jsem čekal poslední měsíce. Den D. Den, kdy jsem měl být naprosto fit. Odpočatý a plný sil. Jenže nebudu. Jsou čtyři hodiny ráno. Ještě jsem nešel spát. Zařekl jsem se, že než vyrazím, dopíšu článek '1600 dnů'. Píšu ho už čtyři dny. Každý z nich měl být den D. To měl být vlastně už 3. srpen. Pokaždé jsem to odložil. Dnes už to odložit nejde.

Sedím na koženém křesle sedací soupravy. Tři metry ode mne je nafukovací matrace. Na té spávám. Za čtyřicet dolarů na noc. Nerad. Bydlí tam se mnou štěnice. Každá noc se štěnicí znamená nové boláky. Když šli všichni večer spát, vrátil jsem se sem. Do křesla. Poslední tři noci jsem spal tady v křesle. Bez polštáře a bez přikrývky. Za poslední tři noci nemám žádná nová kousnutí. Možná se štěnice odstěhovala. Snad ne do mého batohu.

Tak jo. Naposledy přečíst. Opravit poslední gramatické chyby. Hotovo. Článek '1600 dnů' zveřejněn. Za měsíc vyjde i na iDnes. Můžu jet.

1700 dnů: VIXI

Posted Út, 03/10/2015 - 15:09 by Unprepared Franta

- "You don't want to do that (To určitě nechceš)!" Je 2. srpen 2014. Den číslo 1700 mé cesty. Před třemi dny jsem vystál kilometrovou frontu na mexické hranici a vstoupil do země neomezených možností. Od té chvíle se všechno podělává. Vlastně to začalo už dřív. Ještě na Utile. S Ančou, Bětou, Cyrilem a Davidem. A zdaleka to nekončí. Ještě se to zrychluje.
- "I have to (Musím)." Jsem mu vděčnej. Upozornil mne na nebezpečí, se kterým jsem nepočítal. Smrt žízní. Zdaleka to ale není to největší nebezpečí, co mne čeká ...

1700 dnů na cestě kolem světa. Sedmnáctka byla vždycky moje oblíbené číslo. Moje šťastné číslo. Moje číslo. Provází mne od malička. Narodil jsem se sedmnáctého února. Bydlel v domě s číslem sedmnáct. Denně jezdil tramvají číslo sedmnáct. Bydlel na koleji sedmnáctého listopadu. V rodném čísle mám sedmnáctku dokonce dvakrát.

Sedmnáctka má ještě jednu super vlastnost. Pro Italy je to číslo nešťastné. Jako pro nás třináctka. Sedmnáctka je pro Italy znamením smrti. Když ji napíšete římskými číslicemi, dá se z nich složit slovo 'VIXI'. Latinsky to znamená: 'Můj život končí'. Sedmnáctka je prostě moje číslo. Můj trumf. I když v tomto případě to trumf nebyl.

51.3 Mé nepřipravené zuby v Hondurasu (My Unprepared Teeth in Honduras)

Posted St, 03/04/2015 - 22:28 by Unprepared Franta

- "Au au, au au, to je bolest, to je bolest!" Moje poslední potápění už se nedalo vydržet. Začalo to před dvěma týdny. V hloubce dvaceti metrů pod vodou jsem ucítil tupou bolest v levé části úst. Nebyla nijak extrémní a instruktorka Maria z našeho potápěčského centra Ecomarine mi řekla, že ji při potápění taky občas bolí zuby. Prý je to normální. Když se v nějaké škvíře skrývá trocha vzduchu, tlak pod vodou způsobí bolest. Nic s čím by si člověk musel dělat starosti. Tak jsem to nechal být.

Jenže tohle už normální není. Posledních pár dnů na levou stranu pusy nemůžu vůbec kousat. Od včerejška ani na tu pravou. Kdybych rezignoval na potápění a na jídlo, ještě pár dní bych to mohl vydržet. Ale byla by to škoda. Toho potápění, ne toho jídla. Nedá se nic dělat. Nastal čas to řešit.

37.8 Nepřipravené dobrodružství v kaňonu Colca II. (Unprepared Adventure in Colca Canyon II.)

Posted Út, 12/16/2014 - 03:32 by Unprepared Franta

(Dokument = Několik stran z deníku. Jak vypadají poznámky, podle kterých jsem napsal článek Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" 3: Huambo.

18.12.2011 (746) Canco / 7-7-7

- rano jsem vstal, spakoval svy veci a vyrazil nahoru, dosel jsem silene prudkym svahem nahoru, no hruzaaa, presel jsem sedlo a tam silenej kanon, ne, tohle nemuzu ... prej mi to bude trvat 6 hodin, houby, 20 minut mi to trvalo nahoru, silene, schoulil jsem se neschopen pohybu, zkusil to jeste jedno, ale uplna krec, chvili jsem zoufal a pak sel zpatky do Canca ...

51.2 Nepřipravená písnička na Utile (Unprepared Song in Utila)

Posted Ne, 12/07/2014 - 05:14 by Unprepared Franta

(Fotoreportáž)
(24.3.-1.6.2014)
Na počest autorů geniální písničky ze závěru článku 1650 dnů, Martyho a Ginskiho, dvou backpackerů, cestujících po střední Americe, kteří si na Utile udělali kurz divemastera, půl roku tam jako divemasteři pracovali a tak se jim tam líbilo, že se rozhodli o Utile udělat písničku s videoklipem. Ne nějak amatérsky. Chtěli, aby byla perfektní. Perfektně sestříhaná, perfektně nazpívaná a s perfektním hudebním doprovodem. Taková písnička ale něco stojí. Měli už text, melodii a natočené video z Utily. Potřebovali najmout hudebníky, zpěváky, střihače, producenta ... Sehnali je levně - za nějakých 50 tisíc Kč. Tolik neměli. Na internetu tedy založili projekt, od dárců vybrali celých 50 tisíc a tato DOKONALÁ písnička byla na světě.

Ptáte se, proč to dělali? Kolik jim to vyneslo? No dobře, neptáte :-) Ale kdyby se někdo ptal. Nic jim to nevyneslo! Dělali to pro radost! A dokonale se jim to povedlo!

If you come to Utila, you will dive,
you never ever feel more alive,
if you come to Utila, you gonna drink tequila,
if you come to Utila, you will dive.

1650 dnů: Tady a teď

Posted Út, 12/02/2014 - 06:06 by Unprepared Franta

Jedna z nejlepších částí celé cesty. Období plné báječných okamžiků, spokojenosti a radosti. Někam jsem patřil. K něčemu jsem směřoval. Našel jsem přátele. Ne takové, co by přátelství prodali za levný podnájem v Praze ...

V pátek, 13. června, jsem byl na své cestě už 1650 dnů. Byl jsem zrovna na ostrůvku Flores v severní Guatemale. Několik dní před tím jsem tam přijel z Hondurasu. Většinu tohoto období jsem totiž strávil na honduraském ostrově Utila. Stejně jako poslední měsíc předchozího období. Žil jsem tam hrozně fajn život. Život bez starostí.

37.7 Nepřipravené "Nevstoupíš dvakrát do téže (peruánské) řeky" - část 3: Huambo

Posted Čt, 11/20/2014 - 22:21 by Unprepared Franta

Zklamaně jsem sestupoval zpátky do vesnice. Co teď? Co budu dělat? Jak se odtud dostanu? Tímhle kaňonem ne. Svahy jsou strmé a pěšina hrozně úzká. Na několika místech zasypaná kamínky. Kdybych tam chtěl projít, určitě by se to se mnou sesypalo. A pak ... ádiós ... zahučel bych dolů. Tam je kaňon ještě prudší a končí skalami nad propadem k potoku.

Do Aya, odkud jsem včera přišel, se taky vrátit nemůžu. Řeku bych sice přeplaval, ale v kopci nahoru by šlo zase o život. Navíc tu nemám své dva včerejší průvodce. Ti už jsou zpátky v Ayu. A bez nich by si můj batoh zahrál v řece na ponorku. Do Aya vede ještě jedna cesta. Přes špičatou horu naproti. 'Lanovkou'. Vysoko nad řekou je natažená nějaká šňůra, na které visí dřevěný koš. Myslel jsem, že je na zboží. Prý je pro lidi. Možná pro Peruánce. Ti měří 160 cm a váží 50 kg. Já měřím 192 cm a vážím 90 kg. Do toho koše bych v životě nesednul. Sebevražda se dá spáchat i bez závratí.