(s exkurzí do Austrálie a na Filipíny / with an Excursion to Australia and the Philippines)
(27.4.-5.5.2011)
Na letišti v Saigonu přistálo letadlo před půlnocí. Tentokrát jsem si papír o příslibu vietnamského víza vybavil už na Filipínách, takže jsem se další noci strávené na letištní chodbě nemusel bát. Jenže za vízum se na letišti platí. V dolarech. A já svoje dolary nechal ve velkém batohu odbaveném ještě před vstupem do letadla. K tomu se dostanu, až mne i s vízem pustí do Vietnamu. A bez něj nemám, jak za vízum zaplatit. Co bude dřív, vejce nebo slepice? S pasovými úředníky jsme se snažili poskládat hodnotu 25 dolarů z thajských Bahtů a malajských Ringgitů, co jsem měl u sebe. Nestačilo to. Nakonec mne celníci pustili k jezdícím pásům pro batoh s dolary. Zaplatil jsem, dali mi razítko a pustili mne do země. Rezervovaný pokoj ve městě už na mne čekal. I s balíčky poslanými před několika týdny na mé jméno z Česka a z Británie.
Saigon pro mne tentokrát byl jen průjezdním městem. Vypral jsem si, přebalil a skočil do známé opravny počítačů vylepšit si Psion náhradními díly z Londýna. Odpoledne jsme se sešli s Adrienou, jednou českou holkou cestující taky kolem světa, jejíž blog jsem objevil na iDnes hned vedle svého. Pobavili jsme se o cestách, o zemích a o zážitcích. Adriena měla radost, že potkává taky někoho "nepřipraveného". Někoho, kdo cestuje tak, jak ho zrovna napadne. Kde se mu líbí, tam se zastaví, kde je to moc drahé, odtamtud uteče. Plány dělá pro to, aby je hned další den změnil. A nejvíc ze všeho si na cestování užívá té svobody. Absolutní volnosti. Povídala mi, jak narazila na stránky nějakého českého páru, co právě vyráží na cestu kolem světa. Mají přesný plán, kde budou ten který den z příštích 365 dnů. Všechno přesně nalinkované. Brrr! Takové cestování by nás nebavilo. Nehledě na to, že v mnoha zemích světa ani není možné. Když sestra plánovala cestu na Filipíny, zeptala se mne, v kolik hodin jezdí loď do Zamboangy. Odpověděl jsem, že když nemá zpoždění, tak v úterý.
