26.2 Nepřipravení brouci v Kuala Lumpur (Unprepared Bugs in Kuala Lumpur)

Posted Po, 04/04/2011 - 16:10 by Unprepared Franta

(11.3.-16.3.2011)

Mám úžasnýho dědečka. Je to neskutečně dobrý člověk. Slušný a čestný. Upřímný a poctivý. Příliš poctivý. Na svoji dobu. I na dnešní dobu. Vždycky na to doplácel. Příliš upřímný. Na dnešní i na svoji dobu. Taky na to vždycky doplácel. Vyrůstal jsem u něj a u babičky. Jsem prý docela po něm. S upřímností rozhodně. Během mého pobytu v thajském klášteře dědeček v Česku oslavil devadesátiny. Poslal jsem mu v SMS gratulaci. Že mu přeju hodně zdraví a věřím, že mne ještě přežije. Zatracená upřímnost.

Jedenáctidenní pobyt v klášteře Suan Mokh jsem neabsolvoval poprvé. Prošel jsem tím už jednou, před 4 lety. Tenkrát jsem tam za 11 dnů ztratil 10 kg. Dovnitř jsem vstupoval s váhou 105 kg a z něj vyšel s 95 kg. Od té doby už jsem se nikdy nad 95 kg nedostal. Teď jsem tam vstupoval s váhou 86 kg. Ztratil jsem jen 3 kila. Vážím 83 kg. Při výšce 192 cm. Asi můj rekord za posledních 20 let. Ne že by mi to vadilo. Tělesně se rozhodně cítím skvěle. Ale hubnout jsem tam opravdu nejel.

25.3 Nesnesitelná těžkost bytí (The Unbearable Heaviness of Being)

Posted Út, 03/22/2011 - 08:16 by Unprepared Franta

(1.3.-11.3.2011)

1.
"Budeme si číst knížky. Když večer přijdeme z práce domů, lehneme si vedle sebe, jeden vezme do ruky knížku a začne tomu druhému číst. Pomalu, procítěně, svým krásným hlasem. Druhý bude ležet a poslouchat. A až budeme mít děti, lehneme si takhle každý večer všichni tři nebo čtyři a budeme si společně číst pohádky." Byla to tak nádherná představa, že se mi z ní točila hlava. Nebudeme sedět u televize, nebudeme chodit po zábavách, budeme spolu, u lampičky, a budeme si číst knížky.

Sedím se skříženýma nohama na rákosové rohožce, mám zavřené oči a zhuboka dýchám. Jsme v meditační hale buddhistického kláštera uprostřed džungle. Já a dalších 100 návštěvníků. Strávíme tu 10 dnů v tichu. Spát budeme na betonové posteli s dřevěným polštářem. Dostaneme jen dvě jednoduchá jídla denně, snídani a oběd. Vstávat budeme ve 4:00 ráno, budeme meditovat, cvičit jógu a poslouchat přednášky o buddhismu. Nesmíme zabít žádného živého tvora. A to jsme uprostřed komárů, mravenců, hadů a štírů. Uprostřed džungle. Během těch 10 dnů nesmíme promluvit. Podívat se navzájem do očí. Bude nás tu 100, ale budeme každý sám. Sám se sebou.

23.2 Nepřipravené pláže Nha Trangu (Unprepared Beaches in Nha Trang)

Posted Po, 03/21/2011 - 12:03 by Unprepared Franta

(29.12.2010-22.1.2011)
(Fotoreportáž)
Na www.idnes.cz zveřejnili žebříček nejkrásnějších pláží světa podle nějakého prestižního cestovatelského serveru. Vietnamský Nha Trang na něm skončil na třetím místě na světě. Dívám se na tu pláž a říkám si, kde to vzali. Asi by tu člověk musel být v hlavní sezóně někdy v březnu a ne mimo sezónu jako já. Počasí nic moc a čistotu dokumentují vietnamští kolemjdoucí.

Moc bych se v tom teď nechtěl koupat. A ještě k tomu ty vlny. Na surfování nejsou, ale nepřipraveného člověka i cestovatele mohou překvapit v nejlepším. Proto pozor, ať Vám voda něco nezamočí!

26.1 Nepřipravené letiště v Kuala Lumpur (Unprepared Airport in Kuala Lumpur)

Posted Pá, 03/18/2011 - 14:57 by Unprepared Franta

(14.-16.2.2011)
Seděl jsem u brány číslo T9 a čekal na její otevření. Byl jsem tam brzo. Nástup do letadla měl začít až za hodinu. V hlavě jsem měl zmatek. Po včerejším telefonátu s domovem jsem si nebyl jistý, zda mám vůbec na Bali letět. Možná bych si měl spíš pořídit letenku do Londýna a vrátit se do Prahy. Potřeboval jsem zkontrolovat, jestli jsem nedostal nějaký mail. Internet nikde nebyl, ale prý je na letišti všude Wi-Fi signál. Bohužel jsem stále neměl náhradu své Omnie 2, se kterou bych se v pohodě připojil. Ale měl jsem přece Šmejd. Ten levný čínský aPad (napodobeninu iPadu, běžící na systému Android). Tak ať ukáže, co umí. Vyndal jsem ho z baťůžku a zapnul. Baťůžek už měl taky dost. Před pár dny jsem ho za pusu koupil v Bangkoku, ale už mi i s foťákem několikrát spadl na zem. Popruhy v upevněních totiž vůbec nedrží. Přivázal jsem je na uzel, ale materiál se začal trhat. Ještě 2 dny a popruhy se vyrvou z látky. Pak už nebude, jak to opravit.

Šmejd mezitím nastartoval, tak jsem v nastavení zapnul Wi-Fi a hledal dostupné sítě. Nezakódovanou síť to našlo, ale přes veškerou snahu jsem se na ni nemohl připojit. Zkusil jsem Šmejd restartovat, ale jediné, čeho jsem docílil, bylo vyskočené menu s nějakou otázkou a dvěma možnými odpověďmi. V Čínštině. Přestože jazyk ovládání byla angličtina. Přece jen svou rodnou zemi nezapře. Odklikl jsem jednu z odpovědí a znovu se zkusil připojit. Sice to každou chvíli vypadávalo, ale spojení bylo navázáno. Spustil jsem internetový prohlížeč a zkusil napsat adresu Gmailu. Zjistil jsem, že když ťukám na písmenka na displeji, píšou se tam jiná. Nakonec jsem systém rozkódoval a dostal se do Gmailu. Žádný mail jsem ale nedostal. Tak co teď? Volby mi zúžil Šmejd, který ač byl před půlhodinou plně nabit, teď mi oznámil, že baterie je zcela vybitá a vypnul se. Nevadí. Za 15 minut se stejně má otevřít brána k nástupu do letadla. Kolem mne ale bylo nějak málo lidí. Zašel jsem se zeptat pracovnice u brány, zda otevřou nástup do letadla na Bali. Odpověď mi vyrazila dech:
- "Ne, za 10 minut otevřeme bránu k letadlu do Bangkoku. Letadlo na Bali odletělo před 20 minutami." Podíval jsem se na hodinky a uvědomil si, že jsem si ve svém emocionálním zmatku nepřeřídil čas z thajského. Malajsie má o hodinu víc. Takže moje letadlo už bylo pryč.

23.1 Nepřipravený terminál v Saigonu (Unprepared Terminal in Saigon)

Posted So, 03/12/2011 - 11:16 by Unprepared Franta

(11.12.-29.12.2010)

Včera jsem měl dlouhý den. Z kláštera Golgulsa jsem odpoledne spěchal do Gyeongju chytit autobus do Soulu. Ještě před odjezdem z Japonska jsem si na na stránkách "Visit Korea" našel společnost, propagující turismus v Koreji. Nabízela přepravu luxusními autobusy mezi korejskými městy. Jako součást propagace. Pro turisty zdarma. Mělo být obsazeno, ale zkusil jsem se ještě registrovat. Vyšlo to. Autobus se třemi koženými sedačkami v řadě byl ten nejluxusnější z luxusních. Vyjížděl od hotelu Hilton. Jelo nás v něm sedm. Šest turistů z Hiltonu a jeden backpacker. Já. Pětihodinová cesta do Soulu uběhla rychle a nalezení levné ubytovny taky. Tak levná zase nebyla, ale po Japonsku se bude zdát levné už všechno. Dnes ráno mi zbývalo jen nalézt letištní expres a dopravit se na letiště.

Tady, na letišti Incheon v Soulu, už čekám na na svůj let do Saigonu s mezipřistáním v Číně. Byl to ten nejlevnější let z Koreje do jihovýchodní Asie a jeho cena rozhodla, kde začne moje jihovýchodně asijské dobrodružství. Letadlo odlétá za 90 minut. Čas na check-in. Přicházím k přepážce a odevzdávám pas s letenkou. Hážu svůj batoh v africkém pytli na váhu. 20 kg. V batůžku nesu dalších 5.
- "Letíte do Vietnamu?" ptá se mne úředník a listuje pasem.
- "Ano, do Saigonu." Něco se mu nezdá.
- "Nemůžu najít Vaše vietnamské vízum."
- "Jsem z České republiky. My vízum nepotřebujeme. Nebo je dostáváme při příletu." Úředník se usměje a vrací mi pas. Tak sbohem Koreo. Plánoval jsem tu strávit o něco déle. Takhle jsem tě jen ve spěchu prolétl. Úředník ještě něco kutí v počítači. Pak mi podává letenku.
- "Podle našich informací vízum předem potřebujete. Když Vás nepustí do Vietnamu, letecká společnost bude mít problémy. Proto Vás na palubu nastoupit nenecháme."

450 dnů: Život na h....

Posted Po, 02/28/2011 - 08:32 by Unprepared Franta

Dne 26.2.2011 uplynulo už 450 dnů od začátku mé cesty. Posledních 50 dnů teda nic moc. I když zážitků až až. Ne že bych o tento druh zážitků stál. Ale člověka to posílí. Prý. Pokud se z toho někdy vyhrabe.

Tak co jsem vlastně v posledních 50 dnech zažil? Začalo to čekáním na Andreu ve vietnamském Nha Trangu, který se stal na hodně dlouho mou mateřskou základnou. Počasí nic moc, moře studené, potápění šílené, viditelnost tak 2 metry a pláž prakticky prázdná. Ale levné a na naše poměry luxusní ubytování, výborné jídlo, přepočet Dongů na koruny 1:1 (dobře, tak 1000:1) a možnost pokusů o surfování (i když děsně drahá).

25.2 Nepřipravený sex v Thajsku (Unprepared sex in Thailand)

Posted So, 02/26/2011 - 16:59 by Unprepared Franta

(10.2.-14.2.2011)
Konečně jsem spatřil ozářenou ceduli levného hotelu, ve kterém jsem včera spal. Z posledních sil jsem se dobelhal do vstupních dveří. Moje dnešní putování připomíná pohádku o slepičce a kohoutkovi. Akorát že slepička na své cestě neabsolvovala 25 km v nerozšlapaných vietnamských botech s 25 kg batohem na zádech. Recepční mne poznal a radostně něco thajsky zahalekal. Anglicky neuměl ani slovo. Ujistil jsem se, že noc stále stojí 200 Bahtů. Cena za čistý pokoj s větrákem, studenou sprchou a tureckým záchodem. Vykachličkovaná podlaha, kde by se švábi špatně schovali, a široká postel pro 2 osoby. Když mi recepční dával klíč od pokoje s ručníkem a mýdlem, zubil se na mne. Zvláštní nádech tomu dodával fakt, že mu chybělo několik předních zubů a oblečen byl jako bezdomovec. Do tohoto hotelu turisté nechodí. Na druhé straně ulice stojí zářivý hotel s cenami v dolarech. Prosklenými vitrínami jsou vidět běloši, večeřící vybrané pochoutky hotelové restaurace. Já se zajdu najíst na noční tržiště.

Vyzvedl jsem si v recepci pas a vracel se do pokoje. Na schodech jsem zpomalil, protože mi oči spočinuly na dvou thajských slečnách, stojících u recepčního stolu. Můj starý známý jim dával nějaké věci do tašek. Stály tam bez hnutí, usmívaly se a velkýma očima na mne koukaly. Uhrančivý pohled. Snad ani nemrkaly. Byly velmi krásné. Přímo magická atmosféra. Recepční si všiml mého zaujetí, vycenil zbývající zuby a zakřičel na mne otázku:
- "Lady bum, bum?" a doprovodil ji výmluvným gestem rukama. Anglicky opravdu neuměl. Magická atmosféra byla ta tam.
- "No, no, thank you" odpověděl jsem a znovu začal stoupat nahoru. Nebudu brát holky od bezdomovce. Vrhl jsem ještě jeden pohled k recepci a musel se zase zastavit. Ty dvě tam pořád bez hnutí stály s pohledem upřeným na mne. Jako dvě panenky. Mohly to být sestry. Jedna hodně namalovaná, druhá ani šminku. Anglicky určitě nemluví. V tomhle hotelu? Musí být zatraceně levné. Kolik by tak stály obě dvě? Ta postel v pokoji je přece tak široká ...

Update

Posted Út, 02/22/2011 - 17:09 by Unprepared Franta

Po dlouhé době jsem updatoval itinerář celé cesty:
http://unpreparedtravellers.com/unprepared-itinerary

Doplnil jsem fotky z posledních několika týdnů:
http://unpreparedtravellers.com/unprepared-faces-cz

A udělal jsem novou anketu:
http://unpreparedtravellers.com/unprepared-franta-je-cz

22.1 Nepřipraven na trénink v Koreji (Unprepared for training in Korea)

Posted Út, 02/22/2011 - 11:28 by Unprepared Franta

(9.12.-11.12.2010)
Stáli jsme v řadě na palouku před klášterem a v pravidelných intervalech opakovali kopy, které předváděl mnich před námi. Úleva na uvolnění. Drsná první hodina tréninku už je za námi. Zítra se nepostavím na nohy. Už dnes cítím každý sval a při budíčku ve 4 hodiny ráno jsem skoro nemohl vstát z matrace. Mnich nám dal pokyn, ať pokračujeme ve skupinkách. Bylo tu asi 30 Korejců, norský kluk, co tu trénuje už 5 let, a já. Všichni cvičili v teniskách, jen já jsem měl bohužel své těžké čínské trekové boty. V mé čtyřčlenné skupince byl ještě můj korejský spolubydlící a 2 korejská děvčata, z nichž jedna měla opravdu velké osobnosti (jak říká Andrea, big personality). Postavili jsme se do kroužku proti sobě, jeden vždy korejsky počítal: "Na, Tul, Sat ..." a řídil tak rytmus kopů všech čtyř cvičících. Když přišla řada na mne, osvěžil jsem jim trénink hlasitým počítáním: "Jedna! Dvě! Tři! ..." Maličká Korejka cvičící proti mně se smála a vykopávala tak intenzivně, až se jí osobnosti natřásaly. Mnich zavelel a my se opět srovnali do řady. Pokračovali jsme nacvičenou sestavou a úklonou na závěr. Dnešní trénink skončil.

Následovat měl návrat do tělocvičny a 108 buddhistických poklon s poděkováním. Mnich ale něco pronesl a norský kluk mi přeložil, že místo úklon si dáme hodinový výšlap po okolních kopcích. Vyrazili jsme prudkým svahem dolů. Konečně uplatním svoje trekové boty. Tady jim tenisky nepomůžou. V jednom místě byl sráz hodně prudký a trochu posypaný pískem. Všichni zbrzdili a hezká malá Korejka, jdoucí přede mnou, mne upozornila:
- "Attention, it is slippery (Pozor, je to kluzké)." Usmál jsem se.
- "I have good shoes (Mám dobré boty)!" pronesl jsem nahlas, takže se skupinka slézající svah přede mnou otočila, aby spatřila ten zázrak na mých nohou. V té chvíli jsem došlápl na písek, boty podklouzly, já se před zraky všech poroučel k zemi a už po zadku sjel poslední dva metry. Smích, který se ozval z úst všech diváků, byl upřímný.
- "I have good Chinese shoes" dodal jsem a zasmál se taky. Pýcha totiž předchází pád.

21.3 Nepřipravená Míša v Japonsku podruhé (Unprepared Misha in Japan for the second time)

Posted Čt, 02/17/2011 - 12:02 by Unprepared Franta

(21.11.-9.12.2010)
A tentokrát bez příkras
(Ministr zdravotnictví už nikoho nevaruje)

Cesta nočním autobusem pokračovala tak, jak začala. Hrozně. Autobus každou hodinu zastavoval, světla se rozsvěcovala a řidič něco japonsky hlásil do reproduktorů. Japonci v kukaních si světla ani nevšimli, já na svém tlačícím sedadle ano. Myslel jsem, že to jsou pauzy na záchod, Japonci mají problémy s prostatou a tak potřebují časté zastávky. Na jedné z nich ve 4 ráno jsem vystoupil taky a šokoval tak řidiče s jeho kolegou, protože mám přece jet až do Hirošimy. Tak jsem pochopil, že to v noci byly normální zastávky v japonských městech, kde lidé vystupovali.

Na zastávce v Hirošimě už čekala Míša a hrozně jí to slušelo. Byla tam i s otcem japonské rodiny, u které bydlí. Trval prý na tom, že nás autem odveze do našeho hotelu. Tak moc děkujem. Bylo brzy ráno a my se chtěli zeptat, zda si můžeme v hotelu nechat batohy a ubytovat se už před oficiálním check-inem ve 14:00. Míša se na to recepčního japonsky zeptala a já už na jeho výrazu viděl omluvné "bohužel to nejde". Vrtěl hlavou a ukláněl se a já začal mít chuť trochu narušit harmonii. "Proč bychom si tu nemohli nechat zavazadla?" říkal jsem si v duchu a chystal se mu naše batohy hodit na recepční pult s výrazem "nebo Vám je snad mám dát jinam?" Míša mne zarazila s tím, že si tu zavazadla samozřejmě nechat můžeme. Pán se jen omlouval, že uklizečka přijde až za hodinu, tak nás do pokoje mohou pustit nejdřív v 11:00. Což je super. Děkujem.